Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Úvodem

Ochrana přírody 5/2022 27. 10. 2022 Úvodem Tištěná verze článku v pdf

Úvodník

Autor: Vladimír Bejček

Úvodník

V poslední době je stále naléhavěji zmiňován setrvalý pokles druhové diverzity. Důvodů je celá řada, ale nejzásadnějšími jsou lidské aktivity v krajinném prostoru. Aby došlo k zastavení nebo aspoň zpomalení tohoto nepříznivého trendu, je třeba dobře nastavit společnou politiku v oblasti zemědělství, lesnictví a rybničního hospodářství. Subvence by bylo žádoucí prioritně nasměrovat ke snížení intenzity hospodaření, zvýšení konektivity a obnovení heterogenity krajiny. Značné rezervy existují i v uplatňování existujících nástrojů obecné ochrany přírody a krajiny. Vždyť zákon o ochraně přírody a krajiny ukládá všem subjektům provádějícím hospodářskou činnost v krajině šetrný přístup ke všem volně žijícím živočichům a planě rostoucím rostlinám. Ti jsou chráněni před záměrným i mimovolným ničením, poškozováním i odchytem, který by mohl vést k ohrožení existence příslušných druhů nebo k narušení jejich rozmnožovacích schopností.

Hlavním legislativním nástrojem pro ochranu těch nejohroženějších druhů má sloužit zvláštní druhová ochrana. Dlužno říci, že její nástroje v mnoha ohledech neodpovídají současným potřebám. Nejkřiklavějším problémem jsou seznamy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů obsažené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., vyjadřující ve třech kategoriích stupeň ohrožení. Již samotné názvy kategorií (kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený) se nezdají být relevantní, o popisu ohroženosti ani nemluvě. Daleko problematičtější je však zastaralost platných seznamů. Za poslední tři desetiletí nedoznaly zásadních změn s výjimkou vynuceného doplnění několika druhů po vstupu České republiky do Evropské unie a vyřazení kormorána velkého . Celá řada druhů požívá ochranu nadbytečně a naopak početná skupina druhů, které by bylo třeba chránit, v seznamech chybí. Všechny dosavadní snahy o revizi seznamů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů nedosáhly svého cíle. Paradoxem je, že i v České republice jsou pravidelně aktualizovány Červené seznamy ohrožených druhů. Hodnocené druhy jsou zařazovány do jednotlivých kategorií podle kvantitativních, jasných a vědecky podložených kritérií. Jinak řečeno, máme přehled o ohroženosti druhů na území České republiky, ale tyto informace v legislativních procesech nemůžeme využívat, protože Červené seznamy nemají relevantní ukotvení v ZOPK. Je důležité si uvědomit, že pro naprostou většinu ohrožených druhů je klíčové se zaměřit na ochranu jejich biotopu a místních populací. Velmi závažným problémem druhové ochrany je však právě nevymahatelnost ochrany biotopu daného druhu. Jsme sice schopni doslova kriminalizovat vlastníky entomologických sbírek za držení několika jedinců zvláště chráněného druhu ze starých sběrů, ale nejsme schopni ochránit biotop tohoto druhu, kde při nevhodném zásahu může zaniknout celá jeho populace. Ochrana každého jedince je nutná jen u nejohroženějších málopočetných druhů.

Pamatuji si celou řadu pokusů provést v zákoně o ochraně přírody a krajiny revizi druhové ochrany, které nakonec nedopadly úspěšně . Pevně věřím, že tentokrát se to podaří.

Vladimír Bejček
děkan Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze