Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2022 — 20. 4. 2022 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem
Vážení čtenáři, milí kolegové,
když jsem po ukončení studií v roce 1962 nastoupil jako technik polesí v Českém lese, ani ve snu mě nenapadlo, že po krátké době skončím ve stejné funkci na Berounsku na hranicích mezi Českým krasem a Křivoklátskem. Po dvou letech praktického působení na polesí jsem byl přijat do funkce úředníka pro státní péči o lesy na tehdejším Okresním národním výboru v Berouně. K výkonu funkce patřila i státní správa myslivosti a v té době sílil tlak na zlepšení péče o přírodu státní přírodní rezervace Koda, kde byla uznaná bažantnice. Podařilo se mi, i přes určitý odpor vedení tehdejšího lesního závodu, prosadit zrušení bažantnice. Tato drobnost mi později pomohla k získání místa na Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje s úkolem připravovat k vyhlášení CHKO Český kras a později i Křivoklátsko. A tím to začalo! S Českým krasem jsem se „oženil“ a Křivoklátsko mě přitahovalo natolik, že jsem se podílel na vymezení hranic budoucí CHKO a mnoha rezervací.
Výkon lesnického povolání je služba pro vlastníky lesů jak soukromých, tak státních. Někteří tuto službu vykonávali tvořivě a někteří jako povinnost. Lesy Křivoklátska se dochovaly do stavu, který zaslouží nepochybně nejvyšší stupeň ochrany. Jsou v tomto stavu díky své neobyčejné odolnosti a navzdory snahám některých lesníků, kteří pomáhali zavádět smrkové a borové monokultury a nepůvodní druhy dřevin jako akát, dub červený, vejmutovku, douglasku i modřín, a to při vědomí, že zde existuje kolem třiceti druhů původních hospodářsky využitelných dřevin. Hospodařili holosečně, zpřístupňovali i nejcennější místa svážnicemi a připustili vysoké stavy spárkaté zvěře. Někteří lesníci i na Křivoklátsku jsou přesvědčeni, že bez nich by lesy zmizely. Nemají pravdu, zmizely by stabilní přírodě blízké lesy a nahradily by je labilní továrny na dřevo.
Postoje lesníků a jejich vztah k ochraně přírody jsem se snažil, bohužel někdy málo úspěšně, ovlivňovat organizováním odborných akcí v rámci členství v lesnických organizacích. Měl jsem příležitost ovlivňovat tvorbu lesních hospodářských plánů v Českém krasu po dvě desetiletí a podařilo se prosadit postupnou změnu druhové skladby, ve větší míře podpořit přirozenou obnovu porostů a ochránit před rychlou likvidací zbytky vápencových bučin.
Po téměř dvacetiletém působení v CHKO Český kras mi bylo v roce 1991 nabídnuto místo náměstka ředitele Českého ústavu ochrany přírody pro řízení správ CHKO. V Českém krasu se mi líbilo, a proto jsem přijal nabídku pouze na několik měsíců. V ochraně přírody ale došlo k dramatickým změnám. Organizace několikrát změnila název i ředitele a mně se několik měsíců protáhlo bezmála na patnáct let. Nyní zpovzdálí sleduji úspěchy i nezdary současné ochrany přírody. Pomáhá mi v tom i tento časopis s vysoce kvalitní formální i obsahovou stránkou. Je těžké předvídat, jaké změny v přírodě i ve společnosti nastanou za pět, natož za padesát let. Přesto přeji přírodě a krajině Českého krasu, aby si trvale udržela současné hodnoty za přispění vysoce profesionální správy, dobrovolníků i veřejnosti.
Petr Moucha