Úvodem

Divočina. Kronika česko-německých vztahů. Životní styl. Takto a sto dalšími způsoby bychom mohli popsat Šumavu. Místo, které vyniká jednou věcí – nenechává lidi chladnými. Zpravidla si totiž Šumavu zamilují a vytvoří si k ní zvláštní vztah. Pro někoho je důležitější její bohatá historie, od sv. Vintíře až po Krále Šumavy. Jiné zase přitahuje svojí divokostí a rozmanitostí přírody. Zkrátka a dobře, Šumava je naším společným domovem.

Vážení čtenáři, 
v letošním roce se opět sešlo několik významných výročí jeskyní, která si zaslouží pozornost. Vždyť jeskyně jsou jednou z nejvýznamnějších částí naší chráněné přírody a patří k těm nejpozoruhodnějším v Evropě. 
O tom však blíže články uvnitř časopisu. Já využiji příležitost, a dovolím si připomenout některé aktivity současné.  

Toto číslo Ochrany přírody je zaměřeno především na jedno z nejkrásnějších a nejhodnotnějších míst v naší zemi, kterému se dosud nedostává adekvátní ochrany. Nejjihovýchodnější výběžek České republiky na soutoku řek Dyje a Moravy se pyšní nejen hlubokou historií a množstvím kulturních památek, ale také jedinečnou krajinou s nivními loukami, různými typy lužních a listnatých lesů či solitéry obrovských dubů. Hostí neobyčejnou druhovou bohatost rostlin a živočichů včetně vzácných a ohrožených taxonů, které jinde u nás nenajdeme, anebo jen výjimečně. Kde jinde uvidíme na obloze společně kroužit orla královského, orla mořského, luňáka červeného a luňáka hnědého? Kde narazíme na tak rozsáhlé porosty velké bledule letní? Tomuto úchvatnému přírodnímu a kulturnímu dědictví musíme zabezpe-
čit dlouhodobě udržitelnou péči a ochranu. Všechny tyto hodnoty včetně neobyčejně vysoké biodiverzity jsou spojeny se specifickými ekologickými podmínkami, geografickou lokalizací, ale i se způsobem obhospodařování lesní i nelesní krajiny v minulosti. Na ně je nutné navázat a rozvinout. Oceňuji, že se AOPK ČR a Lesy ČR po mnoha letech nejednoduchých jednání podařilo najít shodu na ekologicky vhodném způsobu hospodaření v evropsky významných lokalitách Soutok-Podluží a Niva Dyje, které se nakonec v součinnosti s Krajským úřadem Jihomoravského kraje promítlo do lesních hospodářských plánů. Krokem správným směrem je i zahájený proces vyhlašování maloplošných přinejmenším celostátně významných chráněných území. Jsou to pozitivní zprávy. Nicméně stále nedostačující pro celostní, státem dlouhodobě garantovanou ochranu. To ostatně delší dobu kriticky hodnotí i orgány Evropské unie, které nás na to opakovaně upozorňovaly. 

Prostor pro připomenutí šedesátin nejstaršího národního parku v Česku nabízí vytknout dlouhodobé a známé problémy tohoto v evropském měřítku jedinečného území, nebo se utopit v bezbřehém patosu vyznání rodným horám. Nebo obojí.
„Aspoň vám trochu zpropagujeme park.“ Tak anebo obdobně končí nejedna žádost o udělení výjimky na tu větší, tu menší šílenost, která by se měla odehrát v Krkonoších, stižených dvanácti miliony návštěvních dní za rok. Ať je to nápad varšavské reklamní agentury na závod automobilových veteránů z Pece pod Sněžkou k Luční boudě, nebo originální vidina známého závodníka začít svou dlouhou cestu po světě ausgerechnet na Sněžce.

CHKO Beskydy slaví!

Viděl jsem kvanta přenádherných lokalit v národních parcích Čech a Moravy. Nemálo CHKO Moravy a Čech. Se ví...! – Nedalo mi to, odkojen vodou z beskydských potoků a říček, nedalo mi to, abych nesrovnával. Odpusťte proto nepolepšitelnému patriotovi, ale Beskydy… 

Obor ekologie obnovy (restoration ecology) a jeho praktické aplikace se stávají známými pojmy a základní princip, tj. nutnost obnovy narušených, degradovaných nebo i zcela zničených ekosystémů, začíná být přijímán politiky ve světě i u nás. O tom svědčí i dekáda ekologické obnovy vyhlášená OSN na roky 2021–2030. Obdobná dekáda vyhlášená dříve v EU však zůstala bez větší odezvy. To se ale, zdá se, nyní mění přípravou tzv. Nature Restoration Law. Toto číslo Ochrany přírody přináší podrobnější informaci o připravované právní normě EU.

V poslední době je stále naléhavěji zmiňován setrvalý pokles druhové diverzity. Důvodů je celá řada, ale nejzásadnějšími jsou lidské aktivity v krajinném prostoru. Aby došlo k zastavení nebo aspoň zpomalení tohoto nepříznivého trendu, je třeba dobře nastavit společnou politiku v oblasti zemědělství, lesnictví a rybničního hospodářství. Subvence by bylo žádoucí prioritně nasměrovat ke snížení intenzity hospodaření, zvýšení konektivity a obnovení heterogenity krajiny. Značné rezervy existují i v uplatňování existujících nástrojů obecné ochrany přírody a krajiny. Vždyť zákon o ochraně přírody a krajiny ukládá všem subjektům provádějícím hospodářskou činnost v krajině šetrný přístup ke všem volně žijícím živočichům a planě rostoucím rostlinám. Ti jsou chráněni před záměrným i mimovolným ničením, poškozováním i odchytem, který by mohl vést k ohrožení existence příslušných druhů nebo k narušení jejich rozmnožovacích schopností.

Není žádným tajemstvím, že Evropa, zejména její západní a střední část, patří v důsledku specifického historického vývoje mezi ty oblasti naší planety, které jsou nejvíc negativně ovlivněny dopadem lidské činnosti na přírodu. Proto není divu, že jak ekologie obnovy jako svébytná vědecká disciplína, tak praktická obnova přírody mají vedle některých univerzit v USA svou kolébku právě na našem kontinentě.

Připomínáme si třicet let od schválení porevolučního zákona o ochraně přírody a krajiny. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl pohybovat v širším i užším prostoru jeho přípravy, následných novelizací i vlastní aplikace. Jakkoliv nikdy žádné dílo není dokonalé, dovolím si tvrdit, že ve své době přinesl do ochrany přírody a krajiny doslova revoluci. Dík patří více lidem, klíčovou úlohu sehrál bezesporu Svatomír Mlčoch, tehdejší náměstek ministra. U zrodu stály i další osobnosti české environmentalistiky, polistopadoví ministři životního prostředí Bedřich Moldan a zesnulý Ivan Dejmal, který jej prosadil v České národní radě.

Vážení čtenáři, milí kolegové,

když jsem po ukončení studií v roce 1962 nastoupil jako technik polesí v Českém lese, ani ve snu mě nenapadlo, že po krátké době skončím ve stejné funkci na Berounsku na hranicích mezi Českým krasem a Křivoklátskem. Po dvou letech praktického působení na polesí jsem byl přijat do funkce úředníka pro státní péči o lesy na tehdejším Okresním národním výboru v Berouně. K výkonu funkce patřila i státní správa myslivosti a v té době sílil tlak na zlepšení péče o přírodu státní přírodní rezervace Koda, kde byla uznaná bažantnice. Podařilo se mi, i přes určitý odpor vedení tehdejšího lesního závodu, prosadit zrušení bažantnice. Tato drobnost mi později pomohla k získání místa na Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje s úkolem připravovat k vyhlášení CHKO Český kras a později i Křivoklátsko. A tím to začalo! S Českým krasem jsem se „oženil“ a Křivoklátsko mě přitahovalo natolik, že jsem se podílel na vymezení hranic budoucí CHKO a mnoha rezervací.