Úvodem

Ochrana přírody 3/2021 — 24. 6. 2021 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf

Úvodem Bedřich Moldan

Autor: Bedřich Moldan

Ani se mi nechce věřit, že už je to tak dávno, kdy jsme na ministerstvu park připravovali. Vzpomínám na dlouhé debaty o tom, jak by měl park vypadat, jak by měl být veliký, jak zajistit jeho vedení, financování, jak využít toho, že ještě nedávno byla příroda „chráněna“ ostnatými dráty a nikdo tam nesměl, takže mnohé přírodní procesy se mohly nerušeně rozvíjet. A samozřejmě na diskuse – často nelehké – se starosty šumavských obcí, kteří se dlouhou dobu obávali, že park bude pro ně znamenat jen zákazy a omezení a žádný skutečný přínos. Nakonec se všechno nějak srovnalo, park byl ustaven v podobě, která se od současné neliší, a jak dnes víme, měl před sebou složitou budoucnost plnou zvratů a přímo kotrmelců. Stačí si připomenout, jak rozdílně pojímali svou úlohu všichni minulí ředitelé, někdy zcela diametrálně odlišně, a výsledný vývoj pak rozhodně nebyl přímočarý, ostatně podobně jako v celé České republice.

V poslední době však můžeme být spokojeni. Podoba parku je nově zákonně ukotvena, vychází z toho, že zásadním účelem a cílem je účinná ochrana vzácné a stále vzácnější přírody. Spory zejména o podobu, velikost i management přírodních a ostatních zón se podařilo vyřešit a dosáhnout kompromisu, který nepřináší nevítané osekání původních požadavků jednotlivých stran, ale nové řešení, jež mohou všichni dobře přijmout. Mně osobně se velmi líbí stanovení časového horizontu 15 let před jakoukoliv revizí současného stavu, což je doba dost dlouhá na to, aby se mohlo důkladně zhodnotit, jak všechno funguje, a připravit případné změny. 

Dík za to, že se park dožil současné příznivé a stabilizované podoby patří především jeho vedení a celému managementu, ale i podpoře Ministerstva životního prostředí a jeho vedení v čele se současným ministrem Brabcem a celé řadě dalších institucí národních, krajských a především obcím a jejich vedení. Klíčová je ovšem podpora široké veřejnosti, která stále lépe chápe význam krásné a neporušené přírody i přírodních procesů. Ty se dají na Šumavě pozorovat „v přímém přenosu“, když třeba vidíme, jak se úspěšně obnovuje vysokohorská smrčina na místech porostů zasažených před pár lety kůrovcem nebo orkánem. Lesní ekosystém však nebyl zničen, na jeho základě se vytváří nové bohaté bylinné a postupně i stromové patro. To je prostě úžasný pohled!

Pro vedení parku by ovšem současné úspěšné výročí rozhodně nemělo vést k tomu, že „usne na vavřínech“. Je toho jistě hodně, co se dá zlepšit, a nechci radit, protože oni sami vědí nejlépe, na co se zaměřit. Přesto bych rád upozornil na tři věci. Především je to vstřícný poměr k návštěvníkům, k veřejnosti, kterou ochrana přírody a park jistě správně chápou jako přátele a spojence, i když potřeba stanovení pevných pravidel, jež mohou někteří mylně považovat za omezení jejich osobní svobody, je zřejmá. Druhou věcí je všemožné rozvíjení spolupráce s Bavorským národním parkem a poučení, jež se dají z jejich zkušeností čerpat. S tím souvisí moje třetí doporučení, když právě vidím bavorský příklad. Stálo by za to vybudovat někde na okraji parku komfortní, dostatečně veliké a vybavené návštěvnické centrum. Mnoho lidí by to jistě uvítalo, a možná by nakonec celou svou návštěvu Šumavy směřovali právě jen tam.

Čtenářům tohoto čísla našeho časopisu přeji, aby si užili zajímavých textů. Ale hlavně přeji všechno dobré do dalších let, jistě více než dalších třiceti, Národnímu parku Šumava!

Bedřich Moldan, březen 2021