Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2020 — 1. 11. 2020 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Libor Ambrozek a Zbyněk Linhart
Ke vzniku Českého Švýcarska
Za dvacítkou se ohlédne snad každý. Ani my bychom v případě výročí vzniku Českého Švýcarska neměli udělat výjimku. Náš nejmladší národní park si to zaslouží. Samozřejmě namítnete, že samotný název České Švýcarsko je mnohem starší. Ano, už koncem 18. století začali dva švýcarští malíři nazývat krajinu kolem Labe mezi Děčínem a Pirnou Saským Švýcarskem, protože jim připomínala rodnou zemi. V roce 1990 zde byl vyhlášen stejnojmenný národní park. A tak, jak jsme si přenesli na naši stranu hranice atraktivní název, vznikla i myšlenka, že by mu slušel také stejný stupeň ochrany.
Libor Ambrozek
Zbyněk Linhart
Cesta k cíli byla ale dlouhá. Hned v roce 1990 po vzniku NP Saské Švýcarsko napsali členové ČSOP z Krásné Lípy předsedkyni ČNR Dagmar Burešové, aby i naše země přehlásila CHKO Labské pískovce na nejvyšší stupeň ochrany. Byla vhodná doba, krátce po sametové revoluci byly přeshraniční aktivity i ochrana přírody v módě. V případě Šumavy a Podyjí se to povedlo, na drsném severu nás však čekalo ještě deset let práce. Vzniku parku se bránili z nejrůznějších důvodů (od nedostatku informací až po obavy z omezení pohybu či ztráty kompetencí) mnozí místní obyvatelé včetně některých obecních samospráv, lesníci, myslivci, ale i v této oblasti velmi aktivní turisté.
Do čela úsilí o národní park se spolu s ochránci přírody postavilo město Krásná Lípa, které správně pochopilo jeho potenciál pro rozvoj regionu s velkou nezaměstnaností a tíživým dědictvím sudetského pohraničí. Konečně byl na podzim 1998 předložen do Poslanecké sněmovny návrh zákona o NP České Švýcarsko. Jeho přijetí téměř nikdo nezpochybňoval, na kompetence a především rozlohu však byly názory rozmanité. Na půdě ministerstva zemědělství vznikla tzv. malá varianta, jejíž přijetí by park doslova zmrzačilo. Chyběl v ní nejen Růžák, ale i Jetřichovické stěny a soutěsky Kamenice, jedny z nejvýznamnějších symbolů území! Vzhledem k poměrům v politickém spektru hrozilo její přijetí. Trpělivým jednáním zpravodaje se naštěstí podařilo vytvořit kompromisní „střední variantu“, která všechny důležité fenomény obsahovala. Za šťastné rozhodnutí považujeme i přesunutí sídla správy z Děčína do Krásné Lípy. V létě 1999 byl zákon velkou většinou hlasů schválen, aby 1. ledna vstoupil v platnost.
Krátce po vzniku parku byla správou NP, městem Krásná Lípa a ZO ČSOP Tilia založena obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, která se ujala iniciativy v oblasti propagace regionu, aktivního usměrňování návštěvnosti, ekologické výchovy i přeshraniční spolupráce. Málokterý z návštěvníků Krásné Lípy vynechá návštěvu jí provozovaného Domu Českého Švýcarska, jednoho z prvních zařízení tohoto druhu u nás.
Cílem našeho společného ohlédnutí za nelehkými počátky národního parku však neměla být jen vzpomínka. Chtěli jsme zdůraznit, že to, co dnes považujeme za samozřejmé, muselo být společným úsilím mnohých těžce vybojováno. Totéž platí i o budoucím postavení národního parku, kterému do dalších let přejeme vše nejlepší.