Úvodem

Za těch mnoho let mého členství ve správní radě Nadace Partnerství, jsem se naučil pojem životní prostředí vnímat jinak, šířeji, než je zvykem v Čechách. Jako místo, kde žiji, pracuji, vychovávám děti a bavím se. V oblasti péče o životní prostředí nadace rozvíjí programy věnované ochraně přírody a podpoře lidí, komunit a odborníků, podnikatelů, milovníků přírody (i života) v jejich snaze najít společnou řeč. A tak jsem byl u zrodu „stromového programu Nadace Partnerství“, přesněji Ankety Strom roku, která je právě o místu, kde žijeme a učíme děti lásce k přírodě, k vodě, živočichům a stromům, k historii „mého domova“.

Přes půlstoletí probíhající intenzifikace zemědělství zásadně proměnila a stále mění naši krajinu a biodiverzitu. Plošná degradace kulturní krajiny, utvářené v našich zemích po staletí, odstartovala v druhé polovině dvacátého století v důsledku znárodňování, vysídlení Sudet, kolektivizace a socializace venkova.

Vážení čtenáři
Číslo časopisu Ochrana přírody, které se vám právě dostává do rukou, je v poměrně velké míře věnováno jeskyním. Více než 40 let se věnuji těmto podzemním objektům a krasu. Troufám si proto tvrdit, že jeskyně byly, jsou a budou předmětem zájmu člověka. V dobách dávno minulých zde naši předkové hledali útočiště, později svatyně a kultovní místa.

V posledních letech se pro naše lesy, tvořené z velké části smrkovými monokulturami, stává průběh jara takřka otázkou bytí či nebytí. Kůrovcovou kalamitu se na rozsáhlých místech již nedaří zvládat a je to pouze příroda, která by kůrovce snad ještě dokázala zastavit či zmírnit. V regionech Moravy dnes zažíváme skutečnou krizi nebývalého rozsahu, nicméně lesům v Čechách se kalamita také nevyhnula a bude se zde dál rozvíjet, protože i letošní zima byla na sněhovou pokrývku opět skoupá. Nedostatečná se jeví i přijatá opatření klíčových správců našich lesů a bude li nyní následovat teplé a suché jaro, další gradace kůrovcové kalamity je téměř jistá.

Současný vývoj naší civilizace přináší skvělé perspektivy dalšího ekonomického a technologického růstu. Naplno vstupujeme do éry antropocénu, v němž se člověk stává rozhodujícím činitelem vývoje planety Země. Už se nemusí přizpůsobovat přírodě, být na ní závislý. Naopak příroda se stává součástí lidského světa. Člověk ji uvádí do souladu se svými potřebami.

Rok 2017 lze zařadit mezi ty kladné. Především byl rokem dokončení konsolidace institucionálního zajištění české ochrany přírody. Dík patří poslancům Parlamentu ČR, kteří tomu přispěli a zvláště chci vyzdvihnout ministra životního prostředí Richarda Brabce a Robina Böhnische, předsedu výboru pro životní prostředí.

Milí čtenáři, asi mi dáte za pravdu, že podzimní les působí blahodárně. V tomto čísle se mu věnujeme i proto, že koncem září byla zveřejněna data o vývoji kůrovce. Vyplývá z nich, že Morava je v kalamitním stavu, v celé ČR je pro smrk a borovici vydán nevídaný zákaz úmyslné těžby mýtní, protože zpracovatelé nestačí ani na kůrovcové dříví, cena kulatiny padá a ministr zemědělství situaci nazval „zcela katastrofální“.

Letošní léto nám ukazuje každý týden jinou tvář. Třicetistupňová vedra jsou střídána razantním ochlazením a přívalovými srážkami. Ale nebojte, nechystám se psát o klimatických změnách. I když se jedná o příběh stejně neveselý a s nejistým koncem. Proměnlivost počasí mi připomíná chování našich zákonodárců v posledních týdnech.

Je to již deset let, kdy byl zahájen proces rozdělení tehdejší fakulty lesnické a environmentální na fakulty dvě – fakultu životního prostředí a fakultu lesnickou a dřevařskou. S trochou nadsázky se dá říci, že to vlastně bylo jednoduché. Uvnitř zastřešující fakulty – nejdříve lesnické, jejíž činnost byla obnovena po sametové revoluci v roce 1990, a posléze lesnické a environmentální – byly od samého počátku skryté subjekty dva. Lesnická část měla jasně vymezený profesní směr, krajinářsko-ekologická část byla logicky rozkročena do širokého prostoru problémů environmentálního charakteru. Vznik dvou samostatných jednotek tak musel jednou nastat. Bylo to jakési rozepnutí zipu. Dokladem tohoto tvrzení je, že katedry jedné i druhé části si vesměs zachovaly své pracovníky, nebylo sporů ani ohledně studijních programů, oborů pro habilitační řízení a jmenovací řízení profesorem atd.

Poslanecká sněmovna schválila po vrácení Senátem a po vetu prezidenta na třetí pokus zásadní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Kromě poděkování poslancům napříč politickým spektrem patří uznání i ministerstvu životního prostředí a zejména ministru Richardu Brabcovi za dlouhodobou a systematickou práci na prosazení obsahově této tolik potřebné právní normy.