Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2018 — 19. 8. 2018 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Pavel Pešout
Vybereme si pestrou krajinu nebo pustinu?
Přes půlstoletí probíhající intenzifikace zemědělství zásadně proměnila a stále mění naši krajinu a biodiverzitu. Plošná degradace kulturní krajiny, utvářené v našich zemích po staletí, odstartovala v druhé polovině dvacátého století v důsledku znárodňování, vysídlení Sudet, kolektivizace a socializace venkova.
Tomuto procesu významně napomohla rychle postupující industrializace zemědělství. Možnosti se zdály být neomezené, pro dosažení co největších výměr zcelených pozemků, zmizelo 30 000 km liniové zeleně, 800 000 km mezí, 35 000 hektarů remízů či 120 000 km polních cest. V mimořádném rozsahu byla zničena vodozádržnost krajiny odvodněním milionu hektarů a utužením obdělávané půdy, vysušením dvou třetin mokřadů a regulací více než třetiny délky vodních toků.
Bohužel, společenské změny po roce 1989 kýžený pozitivní zvrat ve velkovýrobním zemědělském hospodaření nepřinesly. Překážkou bylo ve většině případů již nevratné odtržení rodin bývalých hospodářů od půdy, dodnes nevypořádané restituce a zvolený způsob privatizace. Naopak se přidaly další negativní jevy, často kvůli nesprávně nastaveným státním subvencím či politikám. Mezi ně patří zejména opouštění obtížně obhospodařovatelných ploch, vysoká chemizace, zvětšující se mechanizace a snižování obsahu organické hmoty v půdě. Vysoké dávky pesticidů a dlouhodobé nenávratné odebírání organické hmoty souvisí s nárůstem ploch energetických plodin a významným poklesem živočišné výroby, kdy seno, sláma či kukuřice místo k dobytku putují do bioplynových stanic. Nemůžeme se dnes divit, že krajina s natolik poškozenými retenčními schopnostmi nedokáže odolávat projevům probíhající klimatické změny.
Krajina Na Adamcích. Foto archiv AOPK ČR
Dalším projevem intenzivního zemědělství je ztráta mozaikovitosti – pěstování stejné plodiny na rozlehlých lánech. Společně s výše uvedenými vlivy je jedním z hlavních důvodů prudkého poklesu biodiverzity. V české zemědělské krajině tak dnes podle sledování ornitologů žije o třetinu méně ptáků než v roce 1982 a pokles hmyzu je alarmující.
Mnoho let funguje řada dotačních programů a předpisů zacílených na pozitivní změny v krajině, je však zjevné, že bez změn v nastavení zemědělských subvencí nemohou být dostatečné. Právě teď se diskutuje příští podoba společné zemědělské politiky. Vědci, vodohospodáři a ochránci přírody po změnách volají (většinou neúspěšně) mnoho let. Avšak dnes, kdy čelíme čím dál častěji povodním, dlouhotrvajícím periodám sucha a lidé vnímají, že v krajině chybějí motýli, koroptve či skřivani polní (více se této problematice věnujeme uvnitř čísla), by mohla být větší šance změny prosadit. Je nadějné, že si je přeje také stále více sedláků. Pokud se podaří více přizpůsobovat hospodaření podmínkám daného stanoviště, upřednostňovat extenzivní produkční formy a více podporovat rodinné farmy, máme šanci se opět přiblížit mnohotvárné, druhově bohaté kulturní krajině s velkou retenční schopností. Jsem přesvědčen, že nemáme na výběr, opakem je totiž vývoj směrem k nehostinné pustině, a to nejen pro skřivany.