Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2018 — 18. 2. 2018 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Josef Fanta
Současný vývoj naší civilizace přináší skvělé perspektivy dalšího ekonomického a technologického růstu. Naplno vstupujeme do éry antropocénu, v němž se člověk stává rozhodujícím činitelem vývoje planety Země. Už se nemusí přizpůsobovat přírodě, být na ní závislý. Naopak příroda se stává součástí lidského světa. Člověk ji uvádí do souladu se svými potřebami.
Vážení čtenáři,
Ne vždycky a ne všude to ale jde tak, jak by si člověk přál. Řadu neúspěchů si totiž způsobuje sám svým jednostranným přístupem k pojetí růstu. Překotný a nedomyšlený ekonomický růst vede často k situacím, které jak člověku, tak i přírodě škodí a znemožňují dosáhnout onoho jejich žádoucího souladu, ke kterému již půl století nabádají společenské instituce a vědci z celého světa.
Aktuálním příkladem negativního vlivu člověka na přírodu, který následně samotnému člověku škodí, jsou nadměrná produkce a používání chemických prostředků při hospodářské činnosti – ať už při těžbě a zpracování nerostů, výrobě energií, nebo užívání tzv. ochranných prostředků v zemědělství. Důsledkem je chemizace prostředí s negativními dopady na přírodu i na člověka.
Pro příklady přehnaného a bezohledného ekonomismu provázeného nadměrným znečištěním prostředí chemikáliemi nemusíme chodit daleko. Máme jich i u nás požehnaně: historická těžba rud a výroba olova v Brdech; extrémní produkce oxidů síry a dalších chemických zplodin při spalování nekvalitního hnědého uhlí v severních Čechách; nadměrná produkce dusíku v dopravě; vysoké dávky umělých hnojiv a nadměrné užívání pesticidů v zemědělství atd. Všechny tyto a jim podobné výhradně ekonomicky motivované situace provází nejen rozsáhlé odumírání lesů, likvidace biodiverzity, chemické znečištění zemědělských půd a podzemních i povrchových vod, ale také závažné dopady na zdraví obyvatel příslušných oblastí. Připočítat k tomu musíme i chemické zplodiny z průmyslové výroby a jejich dopady na porodnost a zdravotní stav novorozenců na Ostravsku. Atd., atd.
Několik příkladů těchto situací a možnosti jejich řešení uvádí toto číslo Ochrany přírody. Historické situace (např. následky těžeb nerostů, obnovu lesů postižených kyselou depozicí) musí vyřešit odborníci. Východiskem jsou odborné znalosti. Řešení těch dnes aktuálních problémů (např. nadměrné používání pesticidů v zemědělství, znečištění ovzduší) je naopak věcí politických rozhodnutí. Základem pro ně jsou mezinárodní dohody a z nich vyplývající závazky, přijaté již v roce 1992 na Konferenci o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru, aktualizované v roce 2012 (Rio+20). V roce 2015 zformulovalo Valné shromáždění OSN za účasti zástupců více než 150 zemí světa cíle udržitelného rozvoje. Česká republika byla mezi nimi. Je tedy na české politické reprezentaci, aby zajistila dodržování dohodnutých zásad udržitelného rozvoje a jejich soulad s ochranou životního a přírodního prostředí.
Omezení produkce a užívání chemických látek v krajině k těmto zásadám bezvýhradně patří. Krajina osetá řepkou a kukuřicí, osázená smrkovými monokulturami, udržovaná v produkčním stavu chemickým hnojením, insekticidy a glyfosátem, oživená divokými prasaty s africkým morem, není příkladem trvalé udržitelnosti ani vhodným prostředím pro člověka a přírodu. Je nejvyšší čas na změnu!