Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Vladimír Dolejský
Třicet let nestačilo
Postupná kolektivizace zemědělství zničila 30 tisíc kilometrů alejí, 800 tisíc kilometrů mezí a 120 tisíc kilometrů polních cest. To spolu s utužením orné půdy odstartovalo rozsáhlou erozi. Poslední kapkou – obrazně i fakticky – pak byly náhradní meliorace. Střízlivé odhady hovoří o odvodnění více než milionu hektarů půd. Odvodňovací projekty také stojí za vysušením dvou třetin mokřadů a regulací třetiny našich toků. Podařilo se nám za třicet let stav krajiny a morfologického stavu toků viditelně zlepšit? Změnil se přístup zemědělců? Je naše krajina připravena na dopady změny klimatu?
Ministerstvo životního prostředí již od roku 1992 finančně podporuje zlepšování stavu toků, navracení rozptýlené zeleně do krajiny, obnovu mokřadů. Celkem uvolnilo přes 11 mld. Kč a v posledních letech se daří tyto prostředky postupně navyšovat. Na opatření v krajině směřuje také nezanedbatelná část financí z Operačního programu Životní prostředí. Za obě programová období (tedy od roku 2007 až dosud) bylo investováno přes 20 mld. Kč. Po mnoha letech snah se podařilo dosáhnout s Ministerstvem zemědělství shody nad protierozní vyhláškou, která spatří v roce 2021 světlo světa. Také jsme připravili, prodiskutovali a přijali několik zásadních plánovacích dokumentů a politik v čele s Národním adaptačním plánem na změnu klimatu (2017), které se nyní postupně naplňují. Přes veškerou snahu se ale stav naší krajiny a vodních toků příliš nelepší.
Vodní tok v NPR Meandry Jizery se zachovalou přírodní podobou. Foto archiv AOPK ČR
Nejsme v tom ale sami. Evropská komise vnímá, že krajina, která je nedostatečně odolná vůči klimatické změně, je prakticky celoevropský problém. Ve svém plánu obnovy přírody do roku 2030 proto formuluje řadu ambiciózních cílů. Především jde o doplnění, obnovu a zlepšení stavu modré a zelené infrastruktury. V našich podmínkách aktuálně usilujeme o respektování přirozeně probíhajících renaturalizací kdysi upravených drobných toků a přísnější nastavení pravidel pro minimální zůstatkové průtoky. Neméně důležitý je také stav lesních porostů. V probíhající kůrovcové kalamitě proto vidím především příležitost ke zlepšení prostorové a druhové skladby našich lesů. Zcela zásadní vliv na absorpční schopnost krajiny má zemědělství. Již zmíněná eroze, malá mozaikovitost a ztráta organické hmoty v půdě jsou negativní vlivy, jejichž omezení bude přímo odvislé od podoby aktuálně nastavované společné zemědělské politiky pro příští období. MŽP připravilo s podporou AOPK ČR celou řadu návrhů a věřím, že se alespoň část podaří dojednat.
Vladimír Dolejský
náměstek ministra životního prostředí
pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny