Péče o přírodu a krajinu

Pro zajištění praktické péče o přírodu a krajinu využívá Agentura přírody a krajiny (AOPK) ČR kromě národních dotačních zdrojů (zejména Programu péče o krajinu; PPK, Programu obnovy přirozených funkcí krajiny; POPFK) i evropské dotační tituly, zejména Operační program Životní prostředí (OP ŽP), z něhož čerpá nebo bude čerpat finanční prostředky na projekty investičního i neinvestičního charakteru, např. na rekonstrukce a obnovy rybníků, budování návštěvnické infrastruktury, vzdělávací internetový portál, inventarizace a mapování druhů a území Natury 2000 v kompetenci MŽP, zpracování souhrnu doporučených opatření (SDO) pro evropsky významné lokality (EVL), aktualizace územního systému ekologické stability (ÚSES) a managementová opatření ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ).

Na koryta vodních toků v zastavěných územích se obvykle kladou dva požadavky. Mají být průtokově kapacitní, aby okolní zástavba byla co nejméně zaplavována povodněmi. A většinou mají být stabilní, protože ve stísněných podmínkách zástavby není mnoho místa pro jejich vývoj do stran. V minulosti bylo těchto požadavků docilováno metodami technických úprav, vznikala tedy geometricky pravidelná, tvrdě opevněná koryta charakteru kanálů. ...

Pro programové období 2007–2013 je v České republice schváleno Evropskou komisí 26 operačních programů (OP), jejichž zaměření vychází a navazuje na cíle a priority rozvojového plánu ČR. Operační programy jsou orientovány buď územně (na jednotlivé kraje), tematicky (doprava, vzdělání, zaměstnanost, životní prostředí), nebo na přeshraniční spolupráci (ČR – Polsko, ČR – Rakousko atd.). Na jednotlivé složky životního prostředí je zaměřen Operační program Životní prostředí (OP ŽP), při jehož nastavování byl zohledněn požadavek, aby z něj mohlo být finan­čně podpořeno co nejvíce opatření, která byla v minulých letech hrazena z národních dotačních programů (např. z Programu revitalizace říčních systémů). Z OP ŽP je tak možné hradit celou řadu investičních i neinvestičních akcí na zlepšování vodohospodářské infrastruktury, kvality ovzduší, nakládání s odpady, zlepšování stavu přírody a krajiny a na podporu environmentálního vzdělávání.

V roce 2002 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s Českou společností ornitologickou dokončila odborný návrh ptačích oblastí (PO) v České republice, který zahrnoval 41 území. Ne vždy snadný proces jejich vyhlašování byl završen v listopadu 2009, kdy byly vládními nařízeními vymezeny poslední dvě PO: Českobudějovické rybníky a Dehtář. K ochraně 41 druhů přílohy I směrnice o ptácích (79/409/EHS) a dalších pravidelně se vyskytujících stěhovavých druhů ptáků je tak nyní konečně vytvořena kompletní soustava území. Vymezením ptačích oblastí však pochopitelně celý proces nekončí; stát se především zavázal, že nedojde k poklesu početnosti druhů, pro jejichž ochranu byly oblasti vytvořeny. Proto je vývoj jejich stavu pravidelně monitorován, výsledky jsou každých šest let formou zprávy předávány Evropské komisi a v případě potřeby je nutné přistoupit k provádění vhodných zásahů a opatření pro zlepšení stavu jejich populací a biotopů.

Když jsem před 11 lety napsal pod dojmem nových nálezů článek o svinutci tenkém (Anisus vorticulus) do tohoto časopisu (Beran 1998), většina přírodovědců s výjimkou úzké skupiny malakologů tento druh prakticky neznala. Nebýt přiložené fotografie a popisu, asi by byl pro řadu čtenářů Ochrany přírodyproblém zařadit jej správně mezi plže. V současnosti je situace výrazně odlišná – plž byl zařazen mezi evropsky významné druhy (dlužno poznamenat, že na základě návrhu České republiky při jejím vstupu do EU), stal se zvláště chráněným druhem, zároveň také předmětem ochrany v řadě evropsky významných lokalit, které pro něj byly navrženy, a probíhá jeho víceméně pravidelný monitoring. Změnilo to však jeho situaci k lepšímu? A co je potřeba udělat pro to, aby zůstal součástí naší malakofauny? Na to se pokusí ve stručnosti odpovědět tento článek.

Jeskynní systém Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou, objevený na přelomu let 1912–1913, byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1926, a to radikální stavební úpravou na úrovni dobových technických možností. Jedním z nežádoucích důsledků zpřístupnění i souvisejících průzkumných prací se staly zejména rozsáhlé deponie horninového materiálu vzniklého při prorážkách skalních stěn. Síly a finance tehdejších „zbrašovských havířů“ nestačily k jeho transportu na povrch, byl proto ukládán do přirozených bočních chodeb a výklenků v jeskyni. Kromě těchto rovnaných zakládek, lemujících jak vlastní návštěvní trasu, tak i řadu nezpřístupněných prostor, zůstaly v jeskyních i zbytky starých technických zařízení, např. betonové podezdívky, schodiště, ocelové konzoly apod.

Národní přírodní rezervace (NPR) Velký a Malý Tisý patří mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Čechách, známé především z ornitologického hlediska, a jistě není třeba ji podrobně představovat. Jako státní přírodní rezervace byla vyhlášena v červnu 1957 na ploše 615 ha. Nachází se zde soustava 14 rybníků, z nichž největší je Velký Tisý s 221 ha vodní plochy. Členité pobřeží Velkého Tisého s mnoha ostrovy a poloostrovy, návaznost břehů na okolní mokré louky a množství menších vodních ploch umožnily vytvoření mimořádně bohaté mokřadní lokality s rozlehlými litorálními porosty a množstvím rostlinných i živočišných druhů.

V souladu s Optimalizací národních dotačních programů pro ochranu přírody a krajiny, která byla schválena v polovině roku 2008 poradou vedení Ministerstva životního prostředí (více v článku Budoucnost dotačních programů, Ochrana přírody č. 2/2009) byly v roce 2009 zrušeny dva národní dotační programy – Program péče o urbanizované prostředí a Program stabilizace lesa Jizerských horách a na Ještědu.

Rovnokřídlí (kobylky a sarančata) jsou spolu s motýly nejnápadnějšími bezobratlými obyvateli českých luk. V této skupině hmyzu většina druhů obývá otevřené biotopy, nejčastěji právě nejrůznější typy luk, a jejich stridulace je zvláště v letních měsících všudypřítomná. Vedle běžně rozšířených a hojných druhů se u nás vyskytují také druhy vzácné a ohrožené. Jedním z nejpozoruhodnějších je kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda).