Péče o přírodu a krajinu

Hlubocké hráze a aleje se nacházejí v malebné jihočeské krajině v blízkosti Hluboké nad Vltavou, asi 7 km na severozápad od Českých Budějovic. Zdejší dubová stromořadí vtiskla krajině typický ráz. Oblast je nadregionálně významným nalezištěm řady ohrožených druhů brouků vázaných na staré osluněné duby, zároveň je exponovaným turistickým místem, které ročně navštíví tisíce návštěvníků. Zajištění účinné druhové ochrany tak naráží z mnoha důvodů na řadu problémů.

Dočkáme se jízdy po dálnici z Prahy do Drážďan dokončením úseku mezi Lovosicemi a Ústím nad Labem? Úsek dálnice označený jako D805 není (vyjma krátkého úseku mezi Lovosicemi a Bílinkou) stále dokončen a prakticky celý prochází územím CHKO České středohoří. V současné době ještě dobíhají i poslední úkony povolovacích řízení, jejichž součástí jsou i rozhodnutí správních soudů. V celém procesu projednávání a povolování stavby se od počátku výrazně angažují nevládní organizace, především Děti Země, a nyní i Společnost ochránců přírody Litoměřice. Na hodnocení skutečných dopadů pro České středohoří je ještě čas. V tomto článku bychom tedy rádi upozornili na některé aspekty provázející celý proces před výstavbou a při výstavbě dálnice územím CHKO.

O biologickém významu ploch dotčených těžbou nerostných surovin je v současné době mezi odbornou veřejností již poměrně značné povědomí. Zjištění, že výsypky či lomy mohou fungovat jako refugia pro řadu ohrožených druhů organismů včetně těch, co z „normální“ krajiny rapidně ubývají, by v ochranářských kruzích nemělo již nikoho překvapit či dokonce pohoršit.

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, i v běžných hospodářských lesích můžeme najít z pohledu ochrany přírody několik významných typů vodních biotopů se stojatou či mírně tekoucí vodou, na něž jsou vázány svým rozmnožováním ohrožené druhy živočichů. Zejména jde o obojživelníky, vážky a vodní brouky. Ohrožení vodních biotopů v lesích se v poslední době zvyšuje zejména s nástupem moderních postupů a technologií. Jakým způsobem lze minimalizovat negativní vlivy na tyto biotopy a na ohrožené druhy živočichů, přibližuje následující text. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření bývají často jednoduchá a nenákladná.

Tento článek, který je ochranářskou aplikací práce Sádlo et al. (2011), píšeme v souvislosti s aktuálním rozšířením CHKO Kokořínsko o dokeskou část, táž problematika je však významná za hranicí této oblasti. Dokesko, zhruba vymezené městy Česká Lípa, Bakov nad Jizerou a Hamr na Jezeře, je jedním z největších území souvislého výskytu původních borů v České republice. Bory a lesy s velkou převahou borovice tvoří cca 80 % rozlohy budoucí CHKO, i když přes polovinu z toho chápe celostátní mapování biotopů jako lesní kultury nebo kulturou silně degradované porosty.

Zelené mosty, ekodukty, někdy též ironicky „mosty pro medvědy“ jsou poslední dobou v České republice bez nadsázky žhavým tématem. Často jsou označovány za hlavní příčinu neúměrné ceny našich dálnic. Smutnou skutečností je, že řada těchto staveb, která byla v minulosti realizována, svůj účel dnes neplní, což vyvolává oprávněnou kritiku. Paušalizování tohoto problému však vede k úplnému odmítání oprávněných ekologických požadavků při stavbách významné dopravní infrastruktury. Chybějící státní koncepce pro tuto oblast nahrává uplatňování krajních přístupů – na jedné straně vznikají nákladné stavby ekoduktů na zcela nesmyslných místech a naopak tam, kde je třeba průchodnost dálnic skutečně zajistit, jsou oprávněné požadavky odmítány.

Rok 2011 přinesl na Lednických rybnících několik změn. Skončila platnost předchozího plánu péče a na základě vyhodnocení dosavadního vývoje byl připraven na následující období plán nový. Na podzim pak byla uzavřena nájemní smlouva s novým nájemcem celé soustavy. Cílem změn je zajistit dobrý stav předmětu ochrany této výjimečné národní přírodní rezervace, zřízené za účelem ochrany a zabezpečení odpovídajících stanovištních a potravních podmínek pro vodní a mokřadní ptáky, udržení a zlepšení stavu mokřadních ekosystémů mělkých rybníků, na ně vázané flóry a fauny i celkového stavu krajinného rázu.

Problematika invazního akátu je v lesnických i ochranářských kruzích dlouho diskutovaná, což může vyvolat zdání, že se jí věnuje celkem velká pozornost. Ve skutečnosti je péče o akátové porosty ve srovnání s jinými invazními druhy (zejména bolševníkem a křídlatkami) poněkud opomíjena, a to i přesto, že akát najdeme na seznamu 31 nebezpečných invazních druhů České republiky a jeho přítomnost je v řadě chráněných území velmi problematická.

Už celých pět let slouží jeskyně Výpustek nedaleko Křtin v Moravském krasu veřejným prohlídkám. Návštěvníci mají možnost procházet podzemní vojenský kryt, který byl ještě v nedávné době tajným objektem, seznamují se pohnutou historií tohoto významného jeskynního systému a obdivují jeho přínos vědě zvané paleontologie. Z příspěvků Ministerstva životního prostředí ČR byla trasa podzemními prostorami upravena a osvětlena. Tím však pozitivní změny dříve značně poznamenané jeskyně neskončily. Každým rokem dochází k budování nových prvků přímo na prohlídkové trase nebo naopak k odstraňování neestetických a nežádoucích deponií, které se ve Výpustku v minulém století nahromadily. Z jeskyně se postupně stává podzemní přírodní muzeum historie a paleontologie.

V posledních letech narůstající populace rybožravého predátora volavky popelavé (Ardea cinerea) je důvodem k nevraživým reakcím rybářů. Tato situace podnítila potřebu vytvořit návrh metodického pokynu, který by upravil a sjednotil postup orgánů ochrany přírody při rozhodování o stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny při ochraně volavky popelavé z důvodu prevence závažných škod v rybářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů.