Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 2/2013 — 21. 6. 2013 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Management klečových porostů

v Krkonošském národním parku

Autor: Josef Harčarik

Důvody umělé výsadby

Klečové porosty pokrývají 2 180 ha, což představuje přibližně 4 % území Krkonošského národního parku (KRNAP) a jeho ochranného pásma. Převládají nad horní hranicí lesa (na rozloze 2 055 ha), zbývající jsou součástí některých biotopů montánního a supramontánního stupně (např. suťová pole, vrchoviště). Klečové porosty můžeme rozdělit na přirozené (zaujímají plochu 1 502 ha) a na porosty uměle založené (celkem na ploše 678 ha). Impulzem pro zalesňování alpínského bezlesí Krkonoš byly ničivé povodně ve druhé polovině 19. století i záměr lesníků o „znovuzalesnění“ hřebenových poloh, jež byly v minulých stoletích ovlivněny lidskou činností zejména v souvislosti s tzv. budním hospodářstvím (viz např. Lokvenc 1995, Lokvenc 2002). Výsadby kosodřeviny v Krkonoších probíhaly ve dvou obdobích. V prvním, které lze vymezit léty 1879–1913 (a ve velmi omezeném rozsahu také na přelomu 30. a 40. let 20. století), byla kosodřevina nepůvodní provenience (import z Alp a Pyrenejí) vysázena na plochu 261 ha. Ve druhém období, jež bylo zahájeno v roce 1952 a ukončeno na popud Správy KRNAP roku 1992, pak došlo k zalesnění dalších 292 ha území nad horní hranicí lesa, tentokrát již většinou mate­riálem autochtonním. Kosodřevina byla vysazována také do nižších poloh (pod horní hranici lesa) – cca 50 ha je starších než 100 let a 75 ha výsadeb bylo založeno po roce 1980 v rámci zalesňování imisních holin (Lokvenc 2002). Původní představy lesníků o rozsahu vysokohorského zalesňování v poválečném období však byly ještě podstatně větší. Po vzniku Krkonošského národního parku (resp. po dohodě se Správou KRNAP v 70. a 80. letech 20. století) byl tento plán částečně zredukován.

Plocha výsadeb kosodřeviny s plovoucími kameny v popředí na Labské louce před realizací managementového zásahu, 24. 9. 2010. Stejná plocha, avšak již po provedené redukci kleče, 11. 5. 2011

Obě fotografie Jan Vaněk

Plány na obnovní management

Od počátku 90. let probíhaly v Krkonoších podrobné multidisciplinární výzkumy (včetně srovnání s tundrovými procesy a fenomény ve Skandinávii), na jejichž základě bylo území nad horní hranicí lesa a v ledovcových karech definováno jako krkonošská arkto-alpínská tundra (Soukupová et al.1995, Štursa et al.2010). Součástí těchto výzkumů bylo také studium interakcí kleče a jednotlivých tundrových fenoménů. Bylo zjištěno, že pravidelné a přehoustlé výsadby kosodřeviny, realizované hlavně v poválečném období, jsou svojí strukturou velmi odlišné od přirozených porostů (Vaněk, ed. 1999), Soukupová et al. 2002, Vaněk, ed. 2004) a zároveň nepříznivě ovlivňují abiotické i biotické podmínky krkonošské tundry. Dochází tak např. ke zmenšování a mizení otevřených ploch alpínského bezlesí s travní a bylinnou vegetací, k redukci populací na ně vázaných rostlin a živočichů včetně druhů zvláště chráněných, ohrožených a endemických (Arnica montana, Carex aterrima, Carex bigelowii, Diphasiastrum alpinum, Hieracium alpinum, Hypochoeris uniflora, Pseudorchis albidaapod.), k mechanickému poškozování geomorfologických jevů, např. ke zploštění (planaci) přirozeného kopečkovitého tvaru tundrových půd, i k narušení fyzikálních procesů, mj. ke změně mikroklimatických podmínek podmiňujících jejich vznik a vývoj (viz Kociánová & Soukupová-Papáčková 1994, Kociánová et al. 1995, Harčarik 2002, Sekyra et al. 2002, Svoboda 2002, Wild & Wildová 2002, Treml & Křížek 2006).

Transport kleče

Foto Kamila Antošová

Právě množství těchto nově získaných poznatků nejenom potvrdilo oprávněnost ukončení projektu zalesňování alpínského bezlesí kosodřevinou v roce 1992, ale také vedlo k přípravě managementového plánu, který naopak výsadby kosodřeviny integruje do prostředí krkonošské tundry a zachovává geobiodiverzitu tohoto unikátního přírodního prostředí. První verze managementu poválečných výsadeb kosodřeviny (Pilous & Kociánová 1992) iniciovala sice poměrně dlouhou a na počátku i bouřlivou, nicméně nakonec velmi prospěšnou a konstruktivní diskusi lesníků a přírodovědců. Ta pak posléze vyústila v návrh (Harčarik 2007), jenž byl začleněn do nového Plánu péče o KRNAP a jeho ochranné pásmo pro období 2010–2020(Flousek, ed. 2010) a stal se výchozím dokumentem pro realizaci obnovného managementu alpínského bezlesí v místech poválečných výsadeb kosodřeviny. Poválečné výsadby se předmětem navrženého managementu staly proto, že mají nejvýznamnější vliv na přírodní hodnoty dotčeného území (mnohdy byly realizovány v místech velmi hodnotných biotopů, navíc technologií, která vyvolává v poměrně krátké době zapojení výsadeb, a tedy negativní ovlivnění až eliminaci ostatních složek krkonošské arkto-alpínské tundry včetně narušení přirozených přírodních procesů). Managementový plán navrhuje provést redukci výsadeb kosodřeviny celkem na 180 ha v rozsahu od 10 do 90 % podle přírodních hodnot jednotlivých lokalit a zároveň zohledňuje i různé parametry prostředí (např. zdravotní stav výsadeb, ruderalizaci vegetace či výskyt původních keřů kosodřeviny). Přibližně 110 ha poválečných výsadeb je navrženo ponechat bez zásahu (Harčarik 2007) stejně jako všechny přirozené porosty a plochy s výsadbami kleče provedenými před rokem 1952. Jedinou lidskou intervencí do vyjmenovaných bezzásahových klečových porostů bude udržování průchodnosti turistických cest. Vzhledem k tomu, že na řadě míst tvoří poválečné výsadby nepřirozeně ostré a rovné přechody do travinné vegetace, je součástí managementového plánu také návrh tzv. pozitivních arondací, tedy cílených výsadeb kleče, byť svým rozsahem marginální. V žádném případě se však nebude jednat o již dříve odmítnuté plošné výsadby, nýbrž o nepravidelné výsadby jednotlivých keřů a malých skupin kleče tak, aby byly narušeny tyto přechody mezi stávajícími výsadbami a alpínskými trávníky, zejména pak na pohledově exponovaných místech (např. na Labské a Bílé louce). Kleč bude také vysazována na místa, kde pomůže stabilizovat erodované plochy (např. úsek zimní tyčované cesty přes Pančavské rašeliniště).

Po mnohaletých výzkumech, odborných diskusích a přípravě managementového plánu došlo konečně i k realizaci navržených zásahů do výsadeb kleče. Nejprve probíhal v letech 2005–2008 pilotní projekt na dvou plochách o celkové výměře 3 ha na Pančavské louce. Zejména se zde ověřovalo, jaká technologie redukce kosodřeviny bude nejvhodnější při přípravě dalších, rozsáhlejších projektů. Bylo nutné připravit takové způsoby odstraňování keřů a jejich transportu z lokality, které minimalizují negativní dopady této aktivity na prostředí tundry a její jednotlivé složky a také reflektují skutečnost, že probíhají v I. zóně KRNAP, tedy v území s nejvyšším stupněm ochrany přírody. Poté následovalo dvouleté období (2010–2011), kdy Správa KRNAP provedla redukci výsadeb kosodřeviny na Pančavské a Labské louce na ploše necelých 38 ha. Projekt byl financován z Operačního programu Životní prostředí. Realizace managementového zásahu byla limitována řadou přísných podmínek. Převažovaly tak ručně prováděné práce, jednotlivé keře byly odstraňovány pomocí seker, sekeromotyk a hlavně vyštipovacích nůžek, hmota byla stahována k cestám na plachtách a následně odvážena lehkými nákladními automobily k dalšímu využití (např. štěpkování). Pouze z nepřístupných míst byla odstraněná kosodřevina transportována helikoptérou. Z důvodu ochrany zákonem chráněných druhů ptáků (zejména v období jejich hnízdění) byly práce v terénu omezeny na období po 15. červenci běžného roku.

Pohled na severní část Labské louky z vrtulníku – zatímco v levé části snímku je redukce výsadeb kleče již provedena, husté výsadby v pravé části na zásah teprve čekají, 12. 10. 2010.

Foto Jan Vaněk

GrafMonitoring sukcese na ploškách po odstraněné kleči na Labské louce – stav v roce 2012, tedy dva roky po provedeném zásahu

Výsledky

Již s odstupem pouhých několika málo let lze hodnotit provedenou redukci kleče jako úspěšnou. Zřejmé je hlavně rychlé osidlování od kleče uvolněných ploch přirozenou vegetací z okolí, zejména travami a ostřicemi, nicméně se dokážou uplatnit i druhy vzácné a ohrožené. Ukázalo se, že již v následující vegetační sezoně se zde objevily druhy jako např. Arnica montana, Hieracium alpinumnebo Pseudorchis albida. Zásadní je rovněž i zjištění, že na žádné lokalitě nedošlo k šíření nežádoucí (např. synantropní) vegetace. V důsledku uvedených skutečností nejsou na lokalitách, kde byla provedena redukce kosodřeviny před zhruba 5 lety, místa po keřích již prakticky rozeznatelná od okolní vegetace alpínských trávníků. Lze tedy bezpochyby konstatovat, že navržený management výsadeb kleče při citlivém způsobu jeho provádění naplňuje stanovené cíle, tedy napodobení přírodě blízké struktury alpínského bezlesí v místech uměle založených porostů kosodřeviny, obnovu přirozených procesů i zachování, příp. obnovení geobiodiverzity krkonošské tundry.

Za naprosto zásadní považuji přijetí tohoto zásahu do přírody Krkonoš veřejností. Již při přípravě managementového plánu bylo zřejmé, že se jedná o poměrně kontroverzní aktivitu, která vyžaduje důkladné vysvětlování. Redukce kosodřeviny je situována, resp. výsadby kleče byly realizovány, do jádrového území KRNAP, kde jsou preferovány minimální lidské intervence do přírodního prostředí, a zároveň je to území s největšími omezeními pro běžného návštěvníka Krkonoš. Situace je, na rozdíl např. od Jeseníků, komplikovanější také v tom, že kosodřevina je v Krkonoších dřevinou původní. Podíl pracovníků z lesnického výzkumu na zmíněných multidisciplinárních výzkumech tundry a dlouhodobá diskuse při přípravě managementového plánu zejména s lesníky a přírodovědci vedla k jeho pochopení a přijetí odbornou veřejností. Realizace projektu redukce kosodřeviny v letech 2010–2011 pak prověřila vztah laické veřejnosti k tomuto záměru. Osvětou a obšírným vysvětlováním důvodů, proč Správa KRNAP k tomuto zásahu přistoupila, se podařilo většinu návštěvníků Krkonoš přesvědčit o jeho potřebnosti a smysluplnosti. Doufejme, že jej budou akceptovat i v dalších letech.

Projekt redukce výsadeb kosodřeviny by měl pokračovat i na dalších navržených lokalitách v krkonošské tundře podle připraveného managementového plánu.

LITERATURA

FLOUSEK J. ed. (2010): Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo (2010–2020), část B. – Ms. [54 p. + přílohy, Správa KRNAP, Vrchlabí]. – Harčarik J. (2002): Microclimatic relationships of the arctic-alpine tundra. – Opera Corcontica 39: 45-68. – HARČARIK J. (2007): Management výsadeb kleče na přírodovědně hodnotných lokalitách v Krkonoších. – In: Štursa J. & Knapik R. (eds.), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda nad Úpou. Opera Corcontica, 44 (2): 363-369. – KOCIÁNOVÁ M. & SOUKUPOVÁ-PAPÁČKOVÁ L. eds. (1994): Monitoring and management of the Central European mountain tundra in the Krkonoše National Park. – Ms. [Final Technical Report on the WWF Grant No. MMO3, Správa KRNAP, Vrchlabí]. – KOCIÁNOVÁ M. et al. (1995): Vliv vysokohorského zalesňování na geobiocenózy arkto-alpínské tundry Krkonoš. – Ms. [Závěrečná zpráva projektu MŽP ČR GA 1573/94, Správa KRNAP, Vrchlabí]. – LOKVENC T. (1995): Analýza antropogenně podmíněných změn porostů dřevin klečového stupně v Krkonoších. – Opera Corcontica 32: 99-114. – LOKVENC T. (2002): History of the Giant Mts. dwarf pine (Pinus mugoTurra ssp. pumilioFranco). – Opera Corcontica 38: 21-42. – PILOUS V. & KOCIÁNOVÁ M. (1992): Návrh redukce výsadeb kosodřeviny v oblasti nad horní hranicí lesa v Krkonoších. – Ms. [podklad pro LHP, depon. Správa KRNAP, Vrchlabí]. – SEKYRA J., KOCIÁNOVÁ M., ŠTURSOVÁ H., KALENSKÁ J., DVOŘÁK I. & SVOBODA M. (2002): Frost phenomena in relationship to mountain pine. – Opera Corcontica 39: 69-114. – SOUKUPOVÁ L., FRANTÍK T. & JENÍK J. (2002): Grasslands versuskrummholz in arctic-alpine tundra of the Giant Mountains. – Opera Corcontica 38: 63-76. – SOUKUPOVÁ L., KOCIÁNOVÁ M, JENÍK J. & SEKYRA J. eds. (1995): Arctic-alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32: 5-88. – SVOBODA M. (2002): The effect of Pinus mugo(Turra) plantations on alpine-tundra microclimate, vegetation distribution, and soils in Krkonoše National Park, Czech Republic. – Opera Corcontica 38: 189-206. – ŠTURSA J., JENÍK J. & KOCIÁNOVÁ M. (2010): Geo-ekologické srovnání tundry ve středoevropských Krkonoších a subarktickém pohoří Abisko (Švédsko). – Opera Corcontica 47: 7-28. – TREML V. & KŘÍŽEK M. (2006): Vliv borovice kleče (Pinus mugo) na strukturní půdy české části Vysokých Sudet. – Opera Corcontica 43: 45-56. – VANĚK J. ed. (1999): Ovlivnění tundrových geobiocenóz Krkonoš vysokohorským zalesňováním. – Ms. [Závěrečná zpráva projektu MŽP ČR VaV/620/4/97, Správa KRNAP, Vrchlabí]. – VANĚK J. ed. (2004): Komplexní analýza dlouhodobých změn krkonošské tundry. – Ms. [Závěrečná zpráva projektu MŽP ČR VaV/610/3/00, Správa KRNAP, Vrchlabí]. – WILD J. & WILDOVÁ R. (2002): Interactions between dwarf pine shrubs and grassland vegetation under different management. – Opera Corcontica 39: 17-33.

Autor pracuje na Správě Krkonošského národního parku