Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 6/2012 — 15. 3. 2013 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Metodické listy

pro zkvalitnění péče o chřástala polního

autorka: Martina Koubová

Chřástal je ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (ZOPK), chráněn jako silně ohrožený, z toho důvodu je zakázáno škodlivě zasahovat do jeho přirozeného vývoje a stejně tak je chráněn i jeho biotop. Pro sjednocení přístupu k problematice posuzování zásahů do biotopu chřástala polního mezi jednotlivými regionálními pracovišti AOPK ČR vznikly metodické listy – Posuzování zásahů ovlivňujících populaci chřástala polního (Crex crex) na území ČR. Na jejich tvorbě se podíleli odborníci věnující se dlouhodobě problematice chřástala nejen z řad pracovníků AOPK ČR, ale také externisté – Jan Hora a Václav Zámečník z České společnosti ornitologické.

Metodické listy mají především sloužit jako odborný podklad pro stanovení intenzity zásahů do biotopů chřástala polního. Mohou být též využity při tvorbě odborných stanovisek a znaleckých posudků pro hodnocení zásahů do jeho biotopu prováděného regionálními pracovišti AOPK ČR. Přestože nemají přímou vazbu na výkon státní správy (řízení dle § 56 zákona, hodnocení dle § 45i zákona a biologické hodnocení dle § 67 zákona), mohou být využity jako odborná podpora. Informace a postupy v nich uvedené mohou posloužit také jako podklad pro posuzování kvality zpracovaných naturových a biologických hodnocení, kterým by měla být, vzhledem k jejich významu pro ochranu nejen chřástala polního, věnována odbornými pracovišti AOPK ČR patřičná pozornost.

Informace o druhu

Metodické listy pro hodnocení vlivů záměrů na populace chřástala polního zohlednily poznatky z biologie a ekologie. Znalosti o fungování druhu, zejména vývoj populační četnosti, hnízdní biologie, biotopové preference, distribuce na hnízdištích, migrační aktivity apod., jsou podstatou následné praktické ochrany. Úvodní kapitoly upozorňují na specifika druhu, která mohou snadno vyvolat konflikt se způsobem hospodaření. Prostředím chřástala jsou především extenzivně a nepravidelně obdělávané louky, a také dlouhodobě nekosené louky. Důležitým faktorem je přítomnost mokřin, pramenišť a drobných krajinných struktur (kamenné snosy, vrbové křoviny apod.), které po případném pokosení luk poskytují vhodná refugia. V menším množství je chřástal zjišťován také v polních kulturách (jetel, vojtěška, obilí), na úhorech a ruderálních stanovištích, výjimečně i na lesních pasekách. Rozhodující je výška přízemní vegetace nad 20 cm, která poskytuje dobrý kryt, a její poměrně nízká hustota, která chřástalům umožňuje pohyb. Podrobněji Bürger et al.(1995), Hudec & Šťastný (2005) a Šklíba & Fuchs (2002).

Počet volajících samců se na jednotlivých lokalitách v průběhu hnízdní sezony dost výrazně mění. Důvodem je vysoká nestálost samců na lokalitě, spojená se sociálním systémem druhu, ale také kosení a pastva hnízdních biotopů. Samci obsazují teritoria a hlasitým voláním lákají samice. Párové pouto je krátkodobé (průměrně 7–10 dnů). Po snesení prvních vajec samci samice opustí a lákají další samice buď v okolí, nebo se mohou přemístit až stovky kilometrů od místa prvního hnízdění. Na vejcích sedí a o mláďata pečují pouze samice. Mláďata z prvního hnízdění opouštějí, když je jim zhruba 12 dnů, a pak vytvářejí pár s dalším samcem a snášejí druhou snůšku. Chřástalové polní na hnízdiště přilétají koncem dubna a v květnu, odlet na zimoviště probíhá v září až říjnu. Podrobněji Schäffer (1999) a Hudec & Šťastný (2005).

Mezi faktory, které nejvíce ohrožují chřástala polního a jeho biotop, patří intenzifikace lučního hospodaření a změna zemědělského využívání trvalých travních porostů (TTP)– hnojení, odvodňování, dosévání porostů způsobuje změnu struktury vegetace, dochází ke vzniku hustého a jednotvárného vegetačního pokryvu, který je pak jako stanoviště druhu nevyhovující. Největší hrozbu představuje nevhodný způsob seče, která díky výkonnosti a velkému záběru moderních žacích strojů probíhá ve velmi krátkém období. Na rozsáhlých plochách tak dochází nejen k větším přímým ztrátám na hnízdech, mláďatech (při kosení od kraje do středu uhynou až dvě třetiny přítomných kuřat, které mají díky vysoké pojezdové rychlosti žacích strojů sníženou šanci na únik (Tyler et al.1998), a dospělých ptácích, ale i ke snížení potravní nabídky a možností úkrytu. Tento fakt navíc umocňuje přechod od senáže k siláži, která díky časnějšímu termínu kosení ještě více snižuje úspěšnost hnízdění. Také intenzivní pastva likviduje nezbytný vegetační kryt, dobytek se na pastvinách s oblibou soustřeďuje na prameništích nebo v mokřinách a rozdupe vegetaci, která je oblíbeným stanovištěm chřástalů.

Zábory a fragmentace biotopů – následkem narůstající dopravní infrastruktury a rozvojových projektů (výstavba, průmyslové objekty, rozvoj obcí, rekreační a sportovní areály, větrné a fotovoltaické elektrárny apod.) dochází k trvalé ztrátě vhodných biotopů. Následně dochází k nepřímému ovlivnění okolních biotopů např. v důsledku změny vodního režimu, nadměrnému hlukovému a světelnému znečištění. Fragmentace krajiny zároveň způsobuje bariérový efekt, který může vést ke zvýšenému riziku kolizí jedinců chřástala s dopravními prostředky, vedením vysokého napětí a s drátěnými a pletivovými oploceními.

Upuštění od hospodaření– stejně jako intenzivní zemědělská výroba může přírodě uškodit i lidská nečinnost. Krátkodobé omezení zemědělské činnosti obvykle zvýší rozvoj avifauny, jak to dokládá nárůst početnosti chřástala polního, ťuhýka obecného nebo strnada lučního v podhorských a horských oblastech po roce 1990, avšak s postupující sukcesí tyto druhy postupně mizí. Rychlost sukcese na opuštěných zemědělských pozemcích závisí na místních podmínkách (klima, podmáčení, živiny).

Predace– hrozbou pro chřástala polního jsou i vysoké stavy lišek, prasat divokých, domácí kočky a psi potulující se v okolí lidských sídel, při kosení jsou to i ptačí predátoři (např. čápi, krkavci a vrány).

Metodika posuzování zásahů

Metodika stanovuje postup posuzování jednotlivých záměrů. Pro účely metodických listů byly záměry, které mohou ovlivňovat populaci chřástala polního, rozděleny do čtyř hlavních skupin: 1) sídelní výstavba, výstavba rekreačních a sportovních zařízení; 2) pozemní komunikace; 3) větrné elektrárny a 4) hospodaření na pozemcích. Pro všechny typy záměrů jsou uvedeny potenciální negativní vlivy, podklady potřebné pro jednotlivá posouzení významnosti vlivu, upozornění na specifika jednotlivých záměrů a postup hodnocení.

V metodických listech jsou uvedeny hlavní parametry pro hodnocení a doporučení, jak s těmito parametry pracovat. Následné závěry jsou ovšem vždy na hodnotiteli, protože vyplývají z konkrétních situací a zohledňují místní podmínky. Součástí metodických listů je tabulka pro hodnocení významnosti vlivů záměrů, pomocí které lze ohodnotit jednotlivé záměry (tabulka na str. 8). Použití metodického postupu dále osvětlují konkrétní případové studie (obr. 1).

Obr. 1 Případová studie: záměr větrný park Kopřivná

Mezi základní parametry pro hodnocení jednotlivých záměrů patří vymezení území pro určení významnosti vlivu v metodice pracovně nazvané „územní jednotka“. Pro potřeby metodiky se jedná o území s minimální rozlohou 12,5 km²(tj. rozloha, kterou lze zkontrolovat bez vynaložení nadměrného terénního úsilí, obvykle v průběhu jedné noci). Vymezené území lze charakterizovat třemi základními typy: a) enkláva, kterou tvoří celek vhodných biotopů ohraničený lesem, zástavbou či jinak o minimální šířce 500 m (obr. 2); b) soustava menších enkláv (obr. 3); c) jinak vymezené území – plošné záměry v krajině bez struktur, umožňující jednoznačné vymezení územní jednotky. Za územní jednotku se podle charakteru krajiny zvolí kruh o poloměru 2 km (= 12,5 km²) nebo polygon s minimální rozlohou 12,5 km²(obr. 4). Dále je nezbytné v rámci územní jednotky stanovit „sledované území“; jde o území s předpokládaným vlivem záměru na chřástala polního, jeho velikost se mění podle charakteru záměru. V něm je nutné ještě blíže specifikovat ovlivněnou plochu/vzdálenost, na kterou působí hlavní vliv/vlivy dotčeného záměru (viz obr. 1).

Obr. 2Enkláva

Obr. 3Soustava enkláv

Obr. 4Územní jednotka v krajině bez struktur umožňujících její vymezení

Vlivů, které mohou působit na chřástala polního, je mnoho, pro potřeby metodických listů jsou mezi ně zařazeny fragmentace biotopu nebo populace, rušení v okolí a mortalita. Rozhodující pro posouzení je ale také délka trvání vlivu: posuzovatel rozdílně hodnotí krátkodobé jednorázové vlivy typu konání hromadné akce nebo každoročně se opakující vliv či trvalý vliv v důsledku ztráty biotopu. Pro posouzení je nezbytné mít informace o pravidelnosti výskytu druhu (z důvodu jeho vysoké nestálosti na lokalitě). Rozhodující pro vyhodnocení je pak lokalizace ovlivněné lokality v územní jednotce, početnost druhu v ovlivněné lokalitě a významnost územní jednotky, která se posuzuje ve vztahu k celostátní populaci (1500–1700 „párů“, Šťastný et al.2006). Za významnou početnost se považuje ≥1 % minima celostátní populace (tj. 15 volajících samců). V neposlední řadě je nutné identifikovat kumulativní vlivy. Přestože hodnotitel pracuje s konkrétními výše uvedenými parametry, jeho závěry budou lokalitu od lokality rozdílné, protože je povinen do svého hodnocení zohlednit místní podmínky.

Věříme, že takto ucelený návod přispěje ke sjednocení přístupu k problematice posuzování zásahů do biotopu chřástala polního.

Autorka pracuje na ředitelství AOPK ČR v Sekci ochrany přírody a krajiny

Tabulka Pomocná tabulka pro hodnocení významnosti vlivů záměrů (významnost parametrů: 0 žádná či zanedbatelná, + střední, ++ vysoká)