Zprávy, aktuality, oznámení

Savci a ptáci patří spolu s cévnatými rostlinami k nejlépe prozkoumaným skupinám organismů. I když dohromady čítají více než 15 000 druhů, u mnohých z nich máme k dispozici řadu informací o jejich bionomii, morfologii, fyziologii a fenologii, takže můžeme prostřednictvím rozmanitých znaků určit jejich roli ve fungování ekosystémů.

Do Banskej Bystrice v polovici novembra 2019 opäť po dvoch rokoch zavítali slovenskí a českí zoológovia i ochrancovia prírody, venujúci sa cicavcom. V dňoch 14.–15. 11. 2019 sa v priestoroch Fakulty prírodných vied Univerzity Mateja Bela uskutočnila 14. celoštátna vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku. Už tradične ju zorganizovali Katedra biológie a ekológie Fakulty prírodných vied UMB v Banskej Bystrici, Stredoslovenské múzeum v Banskej Bystrici, Slovenská zoologická spoločnosť pri SAV, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky Banská Bystrica a Ústav ekológie lesa SAV vo Zvolene. Tohoročná konferencia sa konala nielen v rámci Týždňa vedy a techniky na Slovensku, ale zároveň aj pri príležitosti 100. výročia vzniku prvej štátnej inštitúcie ochrany prírody na Slovensku (v roku 1919 zriadili Vládny komisariát na ochranu pamiatok na Slovensku) a 25. výročia konania týchto konferencií (prvá sa konala 12.–13. 10. 1994). Záštitu nad ňou prebrala dekanka FPV UMB v Banskej Bystrici Jarmila Kmeťová.

Žijeme v době, kdy člověk svým působením na přírodní podmínky ovlivňuje většinu druhů na celé Zemi. Mezi nejčastější vlivy lidské populace patří přetváření (land-use) a nadměrné změny (overexploitation) ve využívání krajiny, což je jeden z hlavních důvodů vymírání druhů v současné době (Nature, 536, 143–145, 2016). Každý druh potřebuje konkrétní kombinaci podmínek prostředí pro to, aby jeho populace mohly růst nebo se udržovat v setrvalém stavu. Pokud takové podmínky dlouhodobě nemá, může se snižovat početnost jeho populací až k nule. V takovém případě mluvíme o lokálním vyhynutí. V případě, že druh dosáhne nulové početnosti globálně, jedná se o vyhynutí celosvětové. Takových případů máme u rostlin a živočichů doložených již stovky a zpravidla s tím již nic neuděláme. Současně existují tisíce dalších druhů, které se lidským přispěním dostaly na „šikmou plochu“ a početnost jejich populací více nebo méně strmě klesá.

Na první pohled nápadné zbarvení tygra zaujalo již antické přírodovědce, kteří tyto šelmy znali ze zápasů v cirku. Podle vžitých názorů funguje zdánlivě dobře viditelné pruhování v husté vegetaci, navíc plné stínů, jako dokonalé maskování. Základní zbarvení a tmavé pruhy na srsti tygra ussurijského (P. t. altaica) podle pozorování v terénu při rychlejším pohybu zvířete i v otevřené krajině splývají a vytvářejí dojem hnědavě šedé hmoty do značné míry se ztrácející v okolním prostředí: silueta šelmy se tak pro případné pozorovatele zcela rozostří. Obdobné rozčlenění obrysů těla do okolí označujeme jako disruptivní zbarvení neboli somatolýzu. Jiní badatelé zase tvrdí, že tygří zbarvení má přesně opačnou, a to vnitrodruhovou funkci: upozorňuje určitého příslušníka druhu na to, že se ocitl v teritoriu jiného. Tygři na rozdíl od lvů nevytvářejí smečky, ale většinu roku žijí samotářsky.

Máme moderní a vyspělé zemědělství. Anebo ne? Lesnictví také bylo celá desetiletí považováno za vyspělé, až teprve kůrovec odhalil „jisté chyby“. Překvapení to ale nebylo – na rizika monokultur vědci poukazovali dávno, byli však ignorováni. Vědecké poznatky, které mají potenciál ohrozit zisky, jsou bohužel ignorovány systematicky, ani v zemědělství tomu není jinak. Příkladem může být pokračování užívání glyfosátů v EU poté, co si chemický koncern Bayer za 66 miliard dolarů „shodou okolností“ zrovna koupil firmu Monsanto – vynálezce nejenom glyfosátu. Týká se to nás všech, hra o životy pokračuje a Německo i EU si prostřednictvím firmy Bayer koupily nekonečné břemeno zodpovědnosti za její následky. A nejde jenom o glyfosáty, těm se jen dostalo větší publicity.

Při příležitosti 150. výročí narození mírotvůrce a environmentalisty Mahátmy Gándhího byla ve středu 2. října letošního roku nedaleko obce Vyskeř v CHKO Český ráj vysazena alej ovocných dřevin.

V úvodní přednášce celostátní konference o výzkumu v ochraně přírody konané v září 2008 v Olomouci si jeden tehdy mladý akademický lev posteskl, že nejlepší absolventi univerzity zůstávají na škole nebo zamíří do některého ústavu Akademie věd ČR, zatímco ve státní ochraně přírody nacházejí uplatnění ti zbylí. Zastánce uvedeného názoru proto určitě potěší, že se jak v ochranářské biologii, tak v praktické péči o přírodní a krajinné dědictví stále více uplatňuje umělá inteligence, když už se přirozené nedostává.

Slon africký (Loxodonta africana) patří oprávněně mezi symboly fauny celého kontinentu. Podle uznávaných odhadů se savanami a pralesy v Africe na jih od Sahary ještě v 16. století prohánělo na deset milionů největších v současnosti žijících suchozemských živočichů. Výroba kulečníkových koulí, šachových figurek, držadel vycházkových holí a nožů, klavírních kláves, malých šperkovnic, tabatěrek či vyslovených tretek a nevkusných kýčů stála život tisíců afrických slonů. I když hlad po klech poněkud utlumily obě světové války, na konci osmdesátých let 20. století z původního počtu slonů zůstala pouhá desetina. USA, západní Evropa a skupina afrických zemí na čele s Keňou se proto rozhodly katastrofální vývoj zvrátit. Na Nový rok 1990 vstoupil v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostli (CITES) celosvětový zákaz obchodování se slonovinou. Protože pro kly neexistovalo odbytiště, pytláctví i pašování slonoviny pokleslo na úroveň, kterou bylo možné označit za snesitelnou.

Stalo se již na Hodonínsku tradicí, že každé čtyři roky řeší orgány ochrany přírody (tj. Krajský úřad Jihomoravského kraje – odbor životního prostředí, na území národních přírodních památek pak také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Jižní Morava) záměr Lesů České republiky, s. p., případně dalších vlastníků lesa, použít letecký postřik insekticidu proti gradujícím chroustům maďalovým v oblasti Hodonínské a Bzenecké Doubravy (viz např.: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/o-nesmrtelnosti-tematu-chroust/).