Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2020 — 30. 8. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Vhodná opatření mohou snížit úhyn dropů na elektrovodech
Střety s elektrickým vedením představují častou příčinu člověkem vyvolaných úhynů ptáků: jenom ve Spojených státech jim padnou za oběť ročně desítky milionů opeřenců. U druhů, u nichž dochází k usmrcení či zranění na elektrovodech častěji, může zmiňovaný činitel ovlivnit přežívání celých populací. Mezi takové patří i dropové.
Důvodů, proč tomu tak je, najdeme hned několik. Protože jsou poměrně těžcí (samci dropa velkého Otis tarda dosahují hmotnosti 6–18 kg) a mají poměrně krátká křídla, v letu hůře manévrují a obtížněji se vyhýbají překážkám. Navíc v důsledku specifické stavby oka nevidí část prostoru přímo ve směru letu. Protože dropové velcí, kteří podnikají pravidelné tahy, trpí vyšší mortalitou na elektrovodech než stálí příslušníci téhož druhu, podíl migrujících dropů ve španělské populaci klesá. V červeném seznamu ohrožených druhů IUCN (Mezinárodní unie ochrany přírody), sestavovaném v případě ptáků známou mezinárodní organizací BirdLife International, je druh hodnocen jako celosvětově ohrožený v kategorii Zranitelný (VU). Početnost druhého evropského druhu dropa malého (Tetrax tetrax) od začátku tisíciletí dramaticky klesá. Mortalita uvedeného ptačího taxonu způsobená kolizí s elektrickým vedením je na Pyrenejském poloostrově tak významná, že ovlivňuje celou tamější populaci, která je nejpočetnější v západní Evropě.
Ana Teresa Marquesová z Lisabonské univerzity analyzovala se svým řešitelským týmem úhyny obou druhů dropů podél 280 km dlouhého elektrického vedení v oblasti Alentejo v jižním Portugalsku, k nimž došlo v letech 2003–2015 (Oryx, doi: 10.1017/50030605319000292, 2020). V území se vyskytuje celá portugalská hnízdní populace dropa velkého čítající na 1150 exemplářů a 90–95 % celostátní hnízdní populace dropa malého (asi 8900 samců). Součástí známé soustavy chráněných území EU Natura 2000 se stala klíčová hnízdiště obou druhů, která ale nezahrnují lokality využívané dropy po skončení hnízdního období a v zimě. Studijní plochou prochází celkem 1239 kilometrů drátů elektrického vedení. V části regionu, která tvoří lokalitu soustavy Natura 2000, jsou elektrovody značeny umělohmotnými spirálami a otáčivými fáborky.
Počet střetů dropů s elektrickým vedením se měnil jak v čase, tak v prostoru a ovlivňovaly jej ekologické nároky obou druhů, zákonitosti jejich rozšíření a chování. Přestože dropové přelétávají mezi vhodnými biotopy na velké vzdálenosti, k nárazům do elektrovodů docházelo mnohem častěji na úsecích elektrického vedení, v jejichž okolí tvořila otevřená zemědělská krajina více než pětinu (u dropa malého), resp. polovinu (u dropa velkého) ploch. Pro oba ohrožené druhy opeřenců byla nebezpečnější vedení na vyšších sloupech a sestávající z několika drátů. Výstražné značení snižovalo riziko střetu jen u dropa malého. Nicméně v případě dropa velkého, kde obdobné zjištění zaznamenáno nebylo, mohl ale výsledek ovlivnit malý počet údajů.
Portugalští badatelé proto doporučují, aby se elektrovody vyhýbaly krajině, v níž zabírají více než 20 % otevřené biotopy, a pokud to není možné, aby byly osázeny výstražnými zařízeními, jež je zviditelňují a upozorňují tak dropy na jejich přítomnost, a to i mimo chráněná území.