Zprávy, aktuality, oznámení

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zve na zajímavé přírodní lokality. Nápovědou může být nové vydání „turistického miniprůvodce“ Místa pro přírodu Vás zvou.

Přemísťování organismů, ať už jejich vysazování na vhodné lokality v původním areálu rozšíření (repatriace), nebo posilování planě rostoucích nebo volně žijících populací jedinci z jiných přirozených míst výskytu či odchovů v lidské péči s cílem zvýšit jejich dlouhodobou životaschopnost, patří k tradičním a mezi odbornou a širokou veřejností trvale oblíbenou metodou druhové ochrany. Aby byli ochránci přírody úspěšní, musejí v případě živočichů dobře znát bionomii cílového taxonu, získat podporu co největšího počtu zainteresovaných stran, činnost s nimi koordinovat a v neposlední řadě důsledně sledovat vlastní realizaci a co nezaujatěji vyhodnocovat jeho úspěšnost. 

V kategorii Počin si z rukou ředitele AOPK ČR Františka Pelce převzal ocenění Josef Stloukal, předseda firmy ZEMSPOL, a. s. Ta hospodaří v severní části chráněné krajinné oblasti Moravský kras. V kategorii Osobnost získal ocenění za celoživotní práci Petr Moucha, lesník, jehož profesní i osobní život jsou nerozlučně spjaty s lesy a ochranou přírody. Předání proběhlo na konferenci Urbanizace krajiny a nástroje k jejímu usměrňování, kterou AOPK ČR dnes pořádá společně s Českou zemědělskou univerzitou, Fakultou životního prostředí.

Každoročně navštíví chráněná území ve světě podle uznávaných odhadů na 8 miliard turistů. Protože na Zemi žilo k 1. 7. 2019 7,7 miliardy lidí, čistě numericky do národního parku, přírodní rezervace a dalších typů územní ochrany zavítá od ledna do prosince jednou každý obyvatel zeměkoule. A obráceně: 94 % všech chráněných území, zanesených do Světové databanky chráněných území (World Database on Protected Areas, WDPA, www.protectedplanet.net), je přístupných veřejnosti.

Není žádným tajemstvím, že zdravé lesy poskytují člověku hned celou řadu ekosystémových služeb, a to nejen zásobovacích, jako je produkce dřeva nebo lesních plodů. Původní lesní pokryv byl ale rozdroben do té míry, že více než 70 % všech těchto porostů na Zemi leží do vzdálenosti menší než jeden kilometr od lesního okraje a mnohé lesy jsou menší než 10 hektarů, přičemž bývají nezřídka obklopeny krajinou přeměněnou lidskou společností na ornou půdu, pastviny nebo lidská sídla. 

Pyrop označovaný jako český granát je bezesporu nejznámějším českým šperkovým kamenem. Označen byl dokonce za „mineralogický symbol Čech“ (V. Bouška a I. Turnovec 1996). Hlavní těžba a výskyty tohoto drahého kamene jsou v Českém středohoří v okolí Podsedic a Třebenic. Nicméně i výskyty pyropu v podkrkonošské oblasti byly již v historii využívány (Tuček 1951). Od roku 1994 se podkrkonošské „české granáty“ získávají pro družstvo Granát Turnov z náplavů říčky Olešnice v okolí Vestřevu. Zásoby vyčíslil M. Žežulka (1989). Zdejší pyroponosné sedimenty jsou označovány buď jako terasové štěrkopísky bez bližšího stratigrafického zařazení (T. Řídkošil et al. 1997), nebo jako aluviální niva (V. Bouška 1997). Jisté je, že pyropy se nalézají ve starších i nejmladších náplavech. Přesné stáří těžených, pyropem nabohacených štěrkopísků zahloubených v současné nivě potoka Olešnice nicméně dosud určeno nebylo.

V polovině 60. let 20. století, v době globálního hospodářského vzestupu a určitého, byť dočasného, politického uklidnění, některé vlády i nadnárodní organizace oživily myšlenku zakotvit účinnou péči o přírodní a kulturní památky, jejichž význam jednoznačně přesahuje hranice jednotlivých států či kontinentů, do mezinárodního práva. Současně mělo jít o vyjádření stále častěji potvrzované skutečnosti, že se lidská civilizace a příroda přímými a zpětnými vazbami vzájemně ovlivňují, a je tedy nezbytná účinná ochrana jak přírody a krajiny, tak nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti, a to pokud možno ve vzájemné jednotě. Uvedená snaha, navazující na etické poselství velikánů, jako byl Albert Schweitzer, Aldo Leopold a v neposlední řadě Hugo Conwentz, nakonec vyústila v listopadu 1972 v přijetí několik let pečlivě připravované Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage), zaštítěné Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO):