Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Rozpad přírodního a přírodě blízkého prostředí na menší části, nezřídka následovaný poškozováním a v krajním případě vedoucí k jeho úplné ztrátě, je oprávněně považován za největší hrozbu pro planě rostoucí rostliny, volně žijící živočichy a další organismy na naší planetě, i když mu v poslední době mocně šlape na paty záměrné vysazování či neúmyslné zavlékání invazních nepůvodních druhů a nadměrné využívání bioty (živé složky ekosystémů) lidmi.

O alarmujícím počtu upytlačených afrických nosorožců a jeho příčinách jsme v našem časopise již několikrát psali. Nárůst ilegálního zabíjení jednoho ze symbolů subsaharské fauny zasáhl zejména Jihoafrickou republiku. Zatímco ještě v roce 2007 padlo za oběť pytlákům v uvedené zemi 13 nosorožců, v letech 2013–2016 to bylo každoročně více než tisíc zvířat. Přitom v Jihoafrické republice žije mimo lidskou péči na 19 700 nosorožců tuponosých (Ceratotherium simum) a 1 900 nosorožců dvourohých (Diceros bicornis). Tři čtvrtimy všech nosorožců, vyskytujících se dnes v Africe a v Asii ve volné přírodě a v polochovu, tak přežívají právě v JAR.

Územní ochrana přírody patří v Evropě mezi tradiční způsoby péče o přírodní a krajinné dědictví. Ostatně, sedm z deseti chráněných území na Zemi, a zanesených do Světové databanky chráněných území spravované Světovým informačním střediskem ochrany přírody Programu OSN pro životní prostředí (UNEP-WCMC) v britské Cambridgi, leží na našem kontinentě. Samotné číslo ale v sobě skrývá nemalá úskalí: 65 % z evropských chráněných území má rozlohu 1–100 hektarů a jen desetina z nich je větší než 10 km2. Navíc se odpovídající péče dostává pouze 30 % evropských národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných území, kdežto plná třetina z nich trpí vážnými nedostatky v jejich správě.

Přestože se v průběhu loňského roku zdálo, že je možné, že Evropská komise ukončí, anebo omezí takzvanou registraci, tedy možnost používání kontroverzního, ale nejužívanějšího herbicidu světa glyfosátu, všechno bylo nakonec jinak.

K oslavám letošního 100. výročí vzniku Československa pořádá Nadace Partnerství s podporou firmy Arboeko, Lesů ČR, U. S. Embassy a mnoha dalších partnerů roční kampaň Stromy svobody 1918–2018. Jejím hlavním cílem je s pomocí veřejnosti najít a zmapovat příběhy symbolických 1918 stromů, které obyvatelé vysadili na počest republiky či v pozdějších letech jako připomínku svobody a demokracie.

Škodlivost olova pro lidský organismus i pro životní prostředí je obecně známým faktem, který vedl ke značnému omezení jeho používání v dopravě i průmyslu. Podle ochránců přírody a především ornitologů ale ani současná právní omezení nepostačují a v souvislosti s otevřením veřejné konzultace k tématu používání olova (do 21. prosince 2017) požadují od Evropské agentury pro chemické látky jeho úplný zákaz v případě některých „tradičních způsobů využití“, jako je lov a rybolov.

Od června 1992, kdy byla na dnes již kultovní Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Rio de Janeiru poprvé vystavena k podpisu nezávislými státy Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), utratily vlády, nevládní organizace i soukromníci po celém světě na druhovou ochranu bez nadsázky miliardy dolarů. Měřítkem úspěšnosti zmiňovaných snah by mělo být zpomalení úbytku planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů.

Závěr roku 2017 přinesl nové důležité kroky ve spolupráci lesníků a státní ochrany přírody – po dlouhých sedmi letech byla opět naplněna dohoda mezi Lesy ČR, s. p., a AOPK ČR tím, že byla vyhlášena další dvě bezzásahová území. O vyhlášení bezzásahovosti ve středočeských bučinách v národní přírodní rezervaci Ve Studeném jsme čtenáře informovali již v minulém čísle. Nejnověji došlo dne 16. 11. 2017 k vyhlášení bezzásahovosti v pralese Mionší na severní Moravě.