Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2019 — 27. 6. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti
Občanská věda v oblasti mapování invazních druhů v Evropě
Invazní nepůvodní druhy rostlin a živočichů mohou představovat vážnou hrozbu pro přírodní lokality kdekoliv na světě – o tomto zřejmě nikdo z nás nepochybuje. Nejčastějším způsobem boje s nimi stále zůstává jejich přímá likvidace, nicméně nákladově nejefektivnější se jeví včasné odhalení výskytu invazního druhu a následné rychlé zakročení. Taková aktivita je závislá na dostatku informací nejen o biologii druhu, ale i o jeho aktuální rychlosti a způsobu šíření. Není v moci pouze ochranářských či akademických institucí zajistit dostatek nálezových dat, a tak se nabízí možnost využití mnohem větší komunity – zainteresované veřejnosti. Toto tzv. citizen science, čili zapojení veřejnosti do odborného výzkumu, se stává čím dál častějším fenoménem v řadě oblastí. Na poli mapování invazních druhů se setkáváme s řadou databázových systémů, do kterých mohou uživatelé přidávat svá pozorování buď přímo, nebo prostřednictvím mobilních aplikací, vytvořených k takovému účelu. V České republice tak funguje projekt BioLib (www.biolib.cz) a s ním kooperující Nálezová databáze ochrany přírody (https://portal.nature.cz/nd/, blíže viz např. Chobot et al. 2018,) a mobilní aplikace BioLog (viz Zárybnický et al. 2015). Takto se dá monitorovat jakýkoliv druh u nás, nicméně v rámci následného prohlížení si lze vyfiltrovat pouze druhy invazní. Pojďme se nyní podívat i na další státy Evropské unie, jak se vypořádávají s touto problematikou. Výčet zemí zde není kompletní, i některé z dalších států disponují databázovými systémy s možností vkládání dat od veřejnosti (např. slovenský Komplexný informačný a monitorovací systém, švédský Artportalen či estonský eBiodiversity). Vybírány byly ty nejvíce používané a zejména ty, na které je napojena i příslušná mobilní aplikace.
Belgie disponuje v rámci Evropy jedním z nejpropracovanějších informačních systémů invazních druhů. Dostupný je na stránkách https://ias.biodiversity.be/. V jeho rámci je vypracován i hodnoticí systém pro jednotlivé druhy. Hodnocení se zakládá na míře impaktu a pravděpodobnosti, že daný invazní organismus v Belgii zdomácní. Výsledkem je zařazení buď do kategorie A (černý seznam) s vysokou pravděpodobností rizika, kategorie B (varovný seznam) se středním rizikem, nebo kategorie C, kde jsou druhy nemající patrně žádný významnější dopad. Systém dále rozlišuje míru rozšíření dotyčných druhů. Celkem operuje se 101 druhy, o kterých lze najít na webových stránkách mnoho informací, včetně obsáhlé analýzy rizika ke každému z nich. Informace o rozšíření mohou zadávat i zástupci široké veřejnosti, nejčastějším zdrojem dat pro tento systém představují stránky www.waarneningen.be, kam lze přímo zadávat nálezová data stejně jako je prohlížet. Též se dá využít mobilní aplikace ObsMapp, která má širší územní i druhový záběr, nicméně po vytvoření účtu na výše uvedené internetové stránky lze pozorování do databáze vkládat.
Francie: Francouzští milovníci přírody využívají domovskou aplikaci Pl@ntNet, která již byla přeložena do 12 jazyků a dnes je k dispozici po celém světě. Její popularita je dána zejména tím, že umí uživateli (většinou) identifikovat dotyčnou rostlinu. To si každý může vyzkoušet i u nás – aplikace je dostupná také v češtině. Před dvěma lety si ji vyzkoušela i řada škol u nás v rámci projektu Tajný život města organizovaného sdružením Tereza. O širokém využívání aplikace svědčí i fakt, že jen v roce 2018 se objevilo 18 milionů žádostí o identifikaci druhu, denně aplikaci použije zhruba 40 000 uživatelů. Kromě určení jsou druhy samozřejmě ukládány v databázi a lze s nimi dále pracovat. V případě invazních druhů vznikají na základě těchto informací mapy rozšíření či v rámci vysokoškolských prací i modely predikce rozšiřování vybraných invazních druhů rostlin.
Irsko disponuje Národní databází invazních druhů (The National Invasive Species Database) spravovanou institucí National Biodiversity Data Centre. Systém není úzce zaměřen pouze na druhy invazní, ale shromažďuje záznamy např. i o ohrožených a chráněných druzích. Invazní organismy jsou zde rozděleny do skupin na druhy s vysokým impaktem, nízkým impaktem a na druhy, které jsou součástí evropského tzv. unijního seznamu invazních druhů (viz níže). U každého druhu lze dohledat záznamy o nálezu (nejen v Irsku, ale je zde i mapa s celosvětovým rozšířením), fotografii a stručný popis. Vkládat nové záznamy či prohlížet ostatní lze přímo na stránkách http://www.biodiversityireland.ie/ nebo je analogickou možností využití mobilní aplikace Biodiversity Data Capture. Lokální variantu nabízí v irském hrabství Limerick mobilní aplikace Report Invasive Plants, jejíž výhodou je značná jednoduchost vkládání dat (místo, druh, fotografie, informace o autorovi) a množství druhů, pro které je vytvořena, týká se nejběžnějších invazních druhů rostlin v oblasti ― bolševníku velkolepého, křídlatky japonské, netýkavky žláznaté a devětsilu vonného.
Itálie využívá evropských projektů LIFE nejen k likvidaci invazních druhů (veverka popelavá, rak červený, sršeň asijská), ale též i k zapojování veřejnosti. Současně probíhající Alien Species Awareness Program (ASAP, 2015―2019) se snaží zvýšit povědomí lidí o nebezpečí invazních druhů řadou osvětových akcí a také možností zapojit se do monitoringu pomocí aplikace ASAPp. Ta funguje od října 2018, záznamy z ní jsou validovány botanickou zahradou v Cagliari a společným výzkumným střediskem EU (Ispra). Zatím si ji vyzkoušelo jen něco přes sto uživatelů a nejčastěji byly dosud zaznamenávány želva nádherná, pajasan žláznatý a významný zemědělský škůdce kněžice mramorovaná, se kterou se patrně již v tomto roce vlivem jejího postupného šíření ze Středomoří a západní Evropy setkáme i v České republice
Německo: Celostátní systém zde dosud vyvinut není, zapojena je jedna spolková země. Koordinační centrum pro invazní rostliny chráněných území Saska-Anhaltska (KORINA) vyvinulo webový systém včasného varování s možností záznamu pozorování již v roce 2011. V současnosti databáze čítá cca 96 000 záznamů o zhruba 120 taxonech nepůvodních rostlin. V roce 2014 přibyla i stejnojmenná aplikace Korina pro mapování těchto druhů, na rozdíl od webových stránek však není příliš využívána (v roce 2017 jen 900 záznamů od 22 uživatelů).
Nizozemsko shromažďuje data z pozorování v přírodě v Národní databázi flóry a fauny (NDFF, www.ndff.nl). V současnosti systém zahrnuje 120 milionů záznamů, všechny by měly být validované. Pro tento portál byla uvedena v červnu 2018 v činnost mobilní aplikace zaměřená na invazní druhy – snApp de exoot. Během léta a podzimu došlo k více než 600 stažení této aplikace a objevilo se v ní přes 1200 záznamů. Uživatelé mohou prohlížet i záznamy od ostatních a vidí též, která jejich pozorování byla již validována.
Portugalsko umožňuje veřejnosti zapojení do mapování nepůvodních druhů prostřednictvím aplikace Plantas Invasoras. Ta popisuje 64 invazních druhů a tyto také mohou uživatelé zaznamenávat. Aplikaci vyvinul tým z Centra pro ekologii v Coimbře. Vložená data se v následné mapě rozšíření objeví až po jejich ověření.
Španělsko má vytvořenou platformu Natusfera, což je vlastně odnož celosvětového systému iNaturalist, známého i u nás. Pomocí stejnojmenné aplikace jsou mapovány (nejen) invazní druhy a jejich identifikace probíhá formou hlasování ostatních uživatelů – názor s nejvíce hlasy se bere jako identifikovaný druh.
Zajímavý a užitečný počin představuje aplikace Mosquito Alert, umožňující veřejnosti podílet se na mapování některých nebezpečných druhů komárů, kteří se tu a tam na Pyrenejském poloostrově objeví. Jde zejména o komára tygrovaného a k. egyptského přenášející horečku dengue a žlutou zimnici. Za pět let fungování si aplikaci stáhlo přes 57 000 uživatelů a již bylo zaznamenáno více než 12 000 hlášení o podezření na nález komára tygrovaného.
Velká Británie se může pochlubit velmi propracovanými webovými stránkami o invazních druzích ― http://www.nonnativespecies.org. Za jejich správu je zodpovědný Non-invasive species secretariat zřízený obdobou naší rostlinolékařské a veterinární správy (Animal and Plant Health Agency). Veřejnost zde má možnost nahlédnout mimo jiné do informačních letáků k jednotlivým invazním druhům a také se zapojit přes systém včasného varování do monitoringu invazních druhů.
Tradice pozorování přírody (zejména ptactva) má v Anglii dlouholetou tradici, tak ani nepřekvapí využívání množství mobilních aplikací, které se zaměřují na invazní organismy. Na identifikaci a lokalizaci 14 invazních rostlin se zaměřuje PlantTracker, invazní organismy ve sladkovodních ekosystémech mohou být mapovány prostřednictvím aplikace Aquainvaders – uživatelé tu najdou popis 26 druhů, včetně 12 druhů ryb. Milovníci moře a pobřeží mohou využít Sealife Tracker specializující se na 25 druhů – 11 invazních a 14 indikátorů klimatické změny. Všechny tyto tři aplikace navíc v rámci identifikace obsahují informace o možnostech záměny s podobnými druhy. Data u nich putují do Biological Records Centre (iRecord system) a po následné verifikaci pak do National Biodiversity Network (NBN). Systém iRecord se týká všech druhů, data sem lze vkládat přímo na webových stránkách (https://www.brc.ac.uk/) či prostřednictvím stejnojmenné aplikace. Proces verifikace dat je však dosti zdlouhavý a celý tento systém se potýká s náročným způsobem získávání financí pro svou činnost. Údaje o jednotlivých pozorováních jsou k dispozici v NBN atlasu (https://nbnatlas.org/). Pokud se někdo nechce orientovat ve větším množství druhů, pak jsou mu určeny aplikace „jednotaxonové“ – např. iRecord Ladybirds na slunéčka (zejména s. východní), LeafWatch pro klíněnku jírovcovou či Asian Hornet Watch, týkající se sršně asijské. Poslední zmíněná aplikace představuje v současnosti účinný nástroj v boji s touto invazní sršní ve Velké Británii. Snadno rozpoznatelné pobytové znaky (nápadná obrovská hnízda) a řádný respekt a obavy z ní vedou veřejnost k častému hlášení nálezů a alespoň prozatím se daří ojedinělá hnízda eliminovat. Význam aplikace potvrzuje i fakt, že v loňském roce z celkových 6500 hlášení připadalo zhruba 1500 na záznamy z ní.
Invazní druhy si samozřejmě nevybírají ke své expanzi jen určité státy a už vůbec nerespektují státní hranice. Stejně tak některé aplikace ― přeshraniční dosah má trojjazyčný That’s invasive!, jenž je vázaný na přímořské oblasti jižní Anglie, severní Francie a západního Beneluxu. Tato území jsou totiž vlivem hustého osídlení, vysokého podílu lodní i letecké dopravy silně postižena výskytem invazních druhů. Aplikace vznikla v rámci projektu RINSE (Reducing the Impact of Non-Native Species in Europe) a popisuje 36 invazních organismů. Jejich výběr je pestrý ― od těch, které se zatím v regionu nevyskytují až po ty široce rozšířené. Záznamy o výskytu putují do výše zmíněné anglické platformy iRecord.
A jak je to s celoevropským pokrytím v rámci jednoho systému? Po vydání nařízení EK č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů a na něj vázaného seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. unijní seznam) se objevila také potřeba monitorovat druhy obsažené na tomto seznamu (dnes je jich 49), což ostatně nařízení ukládá jako povinnost. Jako databáze a mapový přehled (nejen) pro tyto druhy slouží Evropská informační síť invazních druhů (European Alien Species Information Network, EASIN) založená a spravovaná Společným výzkumným střediskem Evropské komise (JRC EU) sdružuje dřívější i stávající databáze invazních druhů v Evropě (např. DAISIE, NOBANIS, ESENIAS). EASIN tak poskytuje přístup k informacím o téměř 14 000 nepůvodních druzích. Druhy z unijního seznamu, které se v dotyčném státu EU objeví poprvé, mají být povinně nahlášeny prostřednictvím ohlašovacího systému NOTSYS – do něj zadávají data pouze koordinátoři z jednotlivých států a záznamy se též zobrazí v EASIN. Pro zapojení veřejnosti a získání tak vyššího množství informací pro EASIN vznikla aplikace Invasive Alien Species Europe. Ta obsahuje informace o dotyčných 49 druzích a umožňuje zadávání jejich nálezu. Dostupná je zatím ve čtyřech jazycích, připravuje se i „regionální“ verze. Členské státy EU si podle výše zmíněného nařízení mohou vytvořit tzv. národní seznamy invazních druhů. Proto by v aplikaci bylo umožněno na území daného státu získat informace a mapovat druhy i z tohoto národního seznamu (a v příslušné jazykové mutaci), po přejezdu hranic by se seznam druhů opět přizpůsobil legislativě dotyčného státu množstvím popisovaných druhů.
Z článku je patrné, že evropská veřejnost, zejména v některých zemích, má řadu možností, jak se zapojit do mapování invazních druhů. Celoevropská aplikace IAS Europe bude patrně více využívána zeměmi, které zatím nedisponují obdobným systémem. Naopak státy s již fungujícími platformami je budou i nadále využívat a data z nich zasílat do systému EASIN. Obě možnosti tak vedou ke stejnému cíli – zkvalitnit a rozšířit informace o výskytu invazních druhů, což by mělo napomoci k účinnějšímu boji s nimi.
Literatura:
Adriaens T., Sutton-Croft M., Owen K., Brosens D., van Valkenburg J., Kilbey D., Groom Q., Ehmig C.,
Thürkow F., Van Hende P., Schneider K. 2015. Trying to engage the crowd in recording invasive alien species in Europe: experiences from two smartphone applications in northwest Europe. Management of Biological Invasions 6 (2): 215–225.
Botella Ch., Joly A., Bonnet P., Monestiez P., Munoz F. 2018. Species distribution modeling based on the automated identification of citizen observations. Applications in Plant Sciences 6 (2): e1029.
Chobot K., Kučera Z., Duda P., Zárybnický J. 2018. Nálezová databáze ochrany přírody otevřena veřejnosti. Ochrana přírody 6: 34–37.
Ding F., Jiang D., Hao M., Lin G. 2018. Mapping the spatial distribution of Aedes aegypti and Aedes albopictus. Acta Tropica 178: 155–162.
Katsanevakis S., Deriu I., D’Amico F., Nunes A., Sanchez S., Crocetta F., Arianoutsou M., Bazos I., Christopoulou A., Curto G., Delipetrou P., Kokkoris Y., Panov V., Rabitsch W., Roques A., Scalera R., Shirley S., Tricarico E., Vannini A., Zenetos A., Zervou S., Zikos A., Cardoso A. 2015. European Alien Species Information Network (EASIN): supporting European policies and scientific research. Management of Biological Invasions 6(2): 147–157.
Mannino A. M., Balistreri P. 2018. Citizen science: a successful tool for monitoring invasive alien species (IAS) in Marine Protected Areas. The case study of the Egadi Islands MPA (Tyrrhenian Sea, Italy). Biodiversity 19: 1–7.
Vanderhoeven S., Adriaens T., D’hondt B., Van Gossum H., Vandegehuchte M., Verreycken H., Cigar J., Branquart E. 2015. A science-based approach to tackle invasive alien species in Belgium – the role of the ISEIA protocol and the Harmonia information system as decision support tools. Management of Biological Invasions, Vol. 6 (2): 197–208.
Zárybnický J., Chobot K., Kučera Z., Sedláčková O., Bartolotti P., Šaroch K. 2015. S BioLogem v přírodě i doma. Ochrana přírody 5: 36–38.