Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 1/2019 — 21. 2. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Na 3. března připadá Světový den planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů

Autor: Jan Plesník

Některá další data upozorňují v průběhu roku na stav, změny a vývojové trendy životního prostředí. Jmenujme v této souvislosti na prvním místě Den Země, který se slaví od roku 1971 tradičně 22. dubna a který vznikl z iniciativy amerických aktivistů. Nedlouho poté ustavila Organizace spojených národů 5. červen Světovým dnem životního prostředí: v ten den v roce 1972 začala ve švédské metropoli přelomová Konference OSN o životním prostředí člověka, vůbec první celosvětová akce věnovaná právě rozmanitým aspektům péče o životní prostředí. Na podzim, konkrétně 2. října, si připomínáme Světový den zvířat, zaměřený především na individuální ochranu hospodářských a domácích živočichů před špatným zacházením.

Návrh na zařazení kozorožce kavkazského (Capra caucasica) do přílohy II
CITES iniciovala AOPK ČR a zoologická zahrada Olomouc a předkládala jej
Evropská unie spolu s Gruzií. Druh patří mezi oblíbená trofejová zvířata.
Foto Jan Plesník

Od roku 2001 najdeme v kalendáři 22. květen jako Mezinárodní den biologické rozmanitosti: tehdy se v roce 1992 v keňském Nairobi diplomaté po pěti letech usilovného vyjednávání shodli na všeobecně přijatelném textu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD). Stranou nezůstaly ani některé základní typy ekosystémů (mokřady 2. únor, lesy 21. březen, oceány 8. června, hory 11. prosince) či složky životního prostředí (voda 22. března, půda 5. prosince). Již od roku 1906 patří apríl kromě nejrůznějších žertíků také Mezinárodnímu dnu ptactva. Další dny v kalendáři připomínají jednotlivé taxony nebo ekologické skupiny fauny, kupř. medvěda ledního, tygra, lva, vrabce domácího, žirafy, slony, včely medonosné, stěhovavé ptáky, orangutany nebo irbise.

I flóra a fauna mají svůj svátek
Seznam mezinárodních dnů vztahujících se k péči o přírodu a obecněji životní prostředí rozšířil nedávno další. 20. prosince 2013 totiž Valné shromáždění OSN odsouhlasilo návrh, aby se 3. březen stal Světovým dnem planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. Mezinárodní společenství při této příležitosti vyzdvihlo, že fauna a flóra mají pro člověka nesporný společenský, hospodářský, vědecký, výchovně-vzdělávací, kulturní, etický a estetický význam. Na druhou stranu se planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové nezřídka stávají předmětem ilegální činnosti včetně nepovoleného obchodování s nimi.

Zmiňovaný den byl vybrán záměrně:
3. března 1973 byla ve Washingtonu sjednána známá Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), snažící se regulovat legální obchod s faunou a flórou a omezovat ilegální kšeftování s touto komoditou.

I když hromadné sdělovací prostředky v České republice nevěnují novému svátku takovou pozornost, jako je tomu v případě Dne Země nebo Mezinárodního dne mokřadů, téměř všechny se při tom dopouštějí značného omylu. Výraz wildlife neoznačuje divočinu nebo divokou přírodu. V britské angličtině jím máme na mysli právě planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, v americké nejčastěji pouze volně žijící živočichy. Nedávno zavedené mezinárodní datum v kalendáři se proto týká i veverky v městském parku stejně jako porostu kopřiv u kravína.

Světový den planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů bude v roce 2019 věnován výzkumu a ochraně mořských organismů.

Defaunace je, když…
Ačkoliv nejdůležitějším činitelem zodpovědným za úbytek rostlinných a živočišných druhů na Zemi zůstává i nadále rozpad, ničení a ztráta původního prostředí, vyvolávané obvykle snahou získat nové pozemky pro zemědělskou výrobu a výstavbu sídel, na mnoha místech doplňované šířením invazních nepůvodních druhů, ilegální sběr, lov nebo odchyt bezprostředně ohrožují další existenci některých druhů (Maxwell et al. 2016,
Ducatez & Shine 2017).

V následujících řádcích budeme věnovat pozornost dlouho známému jevu – defaunaci. Spíš na okraj podotkněme, že obdobný termín deflorace, i když se přímo nabízí, mívá obvykle s ochranou přírody jen málo společného.

Defaunace, úbytek až ztráta volně žijících živočichů ve společenstvech v užším (synuzie) nebo širším (cenóza) smyslu, zahrnuje tři vzájemně související procesy: (1) úplné vymizení (extinkce) druhu na naší planetě, (2) vymření některých populací a zmenšení areálu příslušného druhu a (3) místní snížení početnosti druhu (Dirzo 2001, Dirzo et al. 2014, Young et al. 2016).

První varianta je jednoznačně nejznámější a je vnímána řídícími pracovníky a veřejností nejcitlivěji. Podle některých údajů představuje – alespoň u obratlovců – současná rychlost vymírání stonásobek přirozeného procesu, přičemž není nevyhnutelným důsledkem evolučního procesu, ale necitlivého působení lidské civilizace na přírodu (Pimm et al. 2014). Někteří odborníci mají za to, že jsme již vstoupili do šestého masového vymizení druhů, i když se ani zdaleka neblíží rozsahu pěti předcházejících hromadných extinkcí (Ceballos et al. 2015a, Ceballos & Ehrlich 2018), jiní tento názor popírají (Brand 2015), mj. protože předcházející data hovořící o 1 000–10 000násobku přirozeného procesu jsou s největší pravděpodobností nadhodnocená. Ačkoliv vymírání druhů, ať už vyhubení, nebo vyhynutí, si nejčastěji spojujeme se suchozemským prostředím, nejvyšší podíl vymizelých druhů najdeme ve sladkovodních ekosystémech (Collen et al. 2014). I přes viditelně neúplné údaje vše nasvědčuje tomu, že extinkce způsobená člověkem nastoupila v mořích ve srovnání se souší a sladkovodním prostředím později a je méně intenzivní (McCauley et al. 2015).

Vymírání místních populací, doprovázené obvykle zmenšením areálu daného druhu, známé kupř. u velkých býložravců (Ripple et al. 2015) či velkých šelem (Wolf & Ripple 2017), se netěší tak velkému zájmu politiků, vědců i veřejnosti jako úplná extinkce taxonů, takže o něm máme k dispozici mnohem méně údajů.

Třetí, neméně důležitou složkou defaunace zůstává snižování počtu jedinců v místních populacích. I když většinu údajů o uvedené zákonitosti získali vědci monitorováním a výzkumem obratlovců, zdá se, že ani bezobratlí na tom nejsou v tomto ohledu o mnoho lépe. Ze vzorku 27 600 druhů obratlovců se podle údajů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) snižuje početnost u téměř každého třetího, a to i u taxonů hodnocených jako málo dotčených (LC), tedy běžných. Autoři studie se proto nerozpakují hovořit rovnou o možném úplném zničení přírody (Ceballos et al. 2015b, 2017). Ukazuje se, že početnost 452 druhů suchozemských bezobratlých vykazuje celkový pokles abundance od roku 1970 o plných 45  % (Dirzo et al. 2014). V roce 1989, kdy němečtí amatérští entomologové započali v chráněných územích s výzkumem hmyzu, rozmístili lapače i v přírodní rezervaci Obroicher Bruch na severozápadě země. Když totéž zopakovali o čtvrtstoletí později, nestačili se divit. Celková hmotnost odchyceného hmyzu za uvedenou dobu poklesla o plných 78  % (Halmann et al. 2017). Obdobný úbytek některých hmyzích taxonů nebo funkčních skupin, kupř. opylovačů, je hlášen také z jiných částí Evropy i dalších kontinentů (UNEP-WCMC 2017, Vogel 2017, Sánchez-Bayo & Wyckhuys 2019). Malou útěchou nám může být, že mizející původní druhy často nahrazují nepůvodní organismy, někdy – byť se jedná o zlomek ― se chovající jako invazní. V takovém případě hovoříme o homogenizaci bioty (Olden & Poff 2003, Olden 2008).

Dramatický pokles početnosti mnoha populací volně žijících živočichů na určité ploše ve stejné době přitom může mít kaskádovým (dominovým) efektem větší negativní dopad na fungování ekosystémů než vymření jednotlivých druhů, zvláště pokud se v prvním případě jedná o klíčové druhy – stavební kameny ekosystémů (Mace et al. 2014).

Úbytek některých taxonů se i nadále podceňuje
Přestože část expertů hovoří v souvislosti s mizením některých původních druhů o děsivém útoku na základy lidské civilizace (Ceballos et al. 2017), netěší se uvedený problém ani zdaleka obdobné přízni veřejnosti i akademické obce jako jiné globální těžkosti (Mace et al. 2018). Důvodem zůstává mj. skutečnost, že defaunace i úbytek planě rostoucích rostlin probíhají poměrně skrytě a jen málokdy se bezprostředně dotknou většího množství lidí. Naopak mimořádné povětrnostní jevy, jako jsou povodně, období sucha nebo tornáda či hurikány, zvyšují u daňových poplatníků uvědomění o probíhajících a očekávaných změnách podnebí (McDonald et al. 2015), často prostřednictvím sociálních sítí (Roxburgh et al. 2019). Nezbývá proto nic jiného než se železnou logikou podpořenou nezbytnou dávkou emocí se i nadále snažit získat podporu všech zainteresovaných stran. A právě k tomu by měl sloužit také 3. březen.