Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2019 — 27. 6. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
OSN vyhlásilo Desetiletí obnovy ekosystémů
Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7 % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17 % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km2 musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75 %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).
Pomůže ekologická obnova?
Jednou ze stále běžnějších odpovědí na devastaci životního prostředí zůstává obnova ekosystémů. Nejde o nic jiného než o napomáhání obnově poškozených nebo zničených ekosystémů prostřednictvím péče o ně tak, aby znovu získaly ztracené ekologické funkce (vnitřní charakteristiky ekosystému, související s podmínkami a základními procesy, kterými ekosystém udržuje svůj „chod“) a poskytovaly z lidského hlediska cenné služby (Clewell et al. 2004). Jinak řečeno, ekologická obnova představuje praktickou obnovu druhů a ekosystémů, které se v minulosti v určité době na dané lokalitě vyskytovaly a které byly poškozeny nebo zcela zničeny (Primack & Sher 2016). Bouřlivý rozvoj ekologie obnovy, prostorové ekologie, systémové analýzy a dalších vědních oborů dnes umožňuje vytvořit za určitých podmínek na místě poškozeného ekosystému přírodě překvapivě blízké prostředí.
Dnes je jen těžko k uvěření, že lokalita Blauwe Kamer nedaleko nizozemského
Wageningenu byla kdysi cihelnou. Ochránci přírody obdobné prostředí označují
jako „novou divočinu“. Foto Jan Plesník
Z podnětu některých středoamerických zemí vyhlásilo 1. března 2019 Valné shromáždění Organizace spojených národů období 2021–2030 Desetiletím ekologické obnovy. Jeho hlavním cílem zůstává podpora opatření, zaměřených na člověkem poničené ekosystémy, zejména prostřednictvím právních norem, dostatečného financování a adaptivní péče přímo v terénu. Mezinárodní společenství v tomto ohledu neobjevilo Ameriku. Uvedený přístup zahrnují v různé míře vládami a dalšími zainteresovanými stranami již přijaté ambiciózní závazky, jako jsou Strategické rozvojové cíle OSN, Strategický plán Úmluvy o biologické rozmanitosti a jeho cíle z Aiči, Pařížská dohoda Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), cíl Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe (UNCCD), do roku 2030 zastavit veškerou degradaci půdy a zajistit obnovu zničených pozemků nebo Strategický plán OSN pro lesy pro roky 2017–2030. Jenom v rámci omezování negativních dopadů probíhajících a očekávaných změn podnebí a přizpůsobování se jim přislíbilo 57 vlád, regionálních úřadů a soukromých organizací obnovit do roku 2020 1,7 milionu km2 zdevastované souše, do roku 2030 by mělo jít o 3,5 milionu km2, tedy plochu odpovídající rozloze Indie. Zmiňovaná obnova by mohla do roku 2023 přinést lidstvu v podobě ekosystémových služeb 9 bilionů USD (206 bilionů Kč), což odpovídá 137násobku ročního státního rozpočtu ČR (UN 2019).
Jihoafrická rezervace Pilanesberg vznikla na místě burských farem. V rámci
operace Genesis do ní bylo začátkem osmdesátých let 20. století převezeno
z Krugerova národního parku na 6000 zvířat. Foto Jan Plesník
Podrobný rozbor 240 studií potvrdil, že většina i značně poškozených ekosystémů může být, pokud bude existovat dobrá vůle, obnovena v průběhu několika desítek let až půlstoletí (Jones & Schmitz 2009). Plocha odlesněných či jinak člověkem negativně ovlivněných ploch vhodných pro obnovu dosahuje v globálním měřítku 20 milionů km2, tedy dvojnásobku rozlohy evropského kontinentu (WRI 2014). Musíme ale přiznat, že velkoplošná obnova některých typů ekosystémů, kupř. mangrovových porostů, i nadále nepřináší žádoucí výsledky. Analýzou 400 studií vědci došli k závěru, že prvním krokem, jak obnovit určitý ekosystém, by mělo být využití přírodních procesů, nikoli technická rekultivace (Jones et al. 2018).
Jestliže ponecháme již netěžené lomy spontánnímu vývoji, nejenže vhodně
zapadnou do krajiny, ale osídlí je četné chráněné organismy.
Lom Mušlovka, součást národní přírodní památky Dalejský profil
na jihozápadním okraji Prahy, byl ale po skončení těžby zavezen materiálem
z okolních míst, kde se rovněž těžil vápenec. Dnes je ceněn jako významná
paleontologická lokalita. Foto Jan Plesník
O peníze jde až v první řadě
Přitom se nejedná jen o nápravu škod, které jsme napáchali na přírodě. Rozumná přeměna poškozeného nebo zničeného území může napomoci zmírňovat dopady změn podnebí nebo přizpůsobování se přírody a lidské společnosti jim a současně zlepšit zásobování obyvatel potravinami a nezávadnou vodou. Navíc odborníci odhadují, že obnova ekosystémů vytváří celosvětově 126 000 pracovních míst přímo a dalších 95 000 nepřímo (BenDor et al. 2015).
Nebudeme zastírat, že ekologická obnova s sebou přináší nutnost sáhnout hlouběji do kapsy. I když se náklady pochopitelně liší podle obnovovaného biotopu a použitých postupů, v případě mokřadů kolísají od 6177 USD (142 000 Kč) po 160 618 USD (3,6 milionu Kč) na hektar (Moreno-Mateos et al. 2015). Na druhou stranu podrobný statistický rozbor již publikovaných výsledků (metaanalýza) prokázal, že dokonce i v případě nejhoršího scénáře, kdy autoři počítali se 100 % nákladů a jen se 30 % přínosů, vykazuje obnova šesti z devíti základních typů zemského pokryvu finanční zisk. Pouze obnova korálových útesů a mořského pobřeží se v takovém případě jeví jako ztrátová. Pokud budeme optimisty a vyjdeme z nejlepšího scénáře, potom obnova všech studovaných typů ekosystémů představuje ve všech případech výhodnou investici. Nejlépe je na tom z tohoto pohledu obnova travinných porostů, kdy hodnota přínosů převyšuje finanční náklady 35x (De Groot et al. 2013).
Je ekologická obnova ještě, nebo už ochranou přírody?
Odpověď na uvedenou otázku je poněkud šalamounská: nikoli, i když… Péče o přírodní a krajinné dědictví poskytuje za nižší náklady lepší výsledky než obnova ekosystémů, a to nezřídka bez časové prodlevy. Oba přístupy se ale mohou vhodným způsobem doplňovat, pochopitelně mj. v závislosti na nákladech, rychlosti a rozsahu, s nimiž určitý biotop mizí, a na zpoždění, než začne obnovovaný ekosystém z pohledu druhů či ekosystémových služeb vhodně fungovat (Possingham et al. 2015). Nicméně i když obnova dokáže u cílových ekosystémů ve srovnání s poškozeným prostředím zvýšit biologickou rozmanitost o 44 % a schopnost poskytovat služby obyvatelstvu o 25 %, přece jen není schopná v tomto ohledu dosáhnout hodnot, které vykazuje nedotčená příroda (Benayas et al. 2009).
Neměli bychom proto zapomínat, že obnova prostředí, která je vždy víceoborovou záležitostí, nenahrazuje územní a druhovou ochranu a ochranu ekosystémových procesů a krajiny a ani nemůže být omluvou pro záměrné poškozování přírody a neudržitelné využívání jejích složek. Zůstává poslední možností, jak zlepšit to, co bylo kdysi přírodou a co jsme si eufemisticky uvykli nazývat naším životním prostředím