Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2020 — 29. 2. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Lesíky v zemědělské krajině mohou být lidem užitečnější než velké lesní celky
Není žádným tajemstvím, že zdravé lesy poskytují člověku hned celou řadu ekosystémových služeb, a to nejen zásobovacích, jako je produkce dřeva nebo lesních plodů. Původní lesní pokryv byl ale rozdroben do té míry, že více než 70 % všech těchto porostů na Zemi leží do vzdálenosti menší než jeden kilometr od lesního okraje a mnohé lesy jsou menší než 10 hektarů, přičemž bývají nezřídka obklopeny krajinou přeměněnou lidskou společností na ornou půdu, pastviny nebo lidská sídla.
Ačkoliv názor, že fragmentace prostředí má většinou významný negativní dopad na biotu (živou složku) dotčených ekosystémů, byl v posledních letech opakovaně zpochybněn, podle známé teorie ostrovní biogeografie vypracované začátkem 60. let 20. století všestranným vědcem Edwardem Wilsonem a matematickým ekologem Robertem MacArthurem hostí větší prostorově dobře propojené lesní plošky více druhů než malé vzájemně izolované lesy. Navíc dlouhodobě zalesněné výseky krajiny by měly vykazovat větší druhovou bohatost (počet druhů) než nedávno vzniklé lesy, ovlivněné malou rychlostí imigrace lesních specialistů.
O představě, že druhově rozmanitější příroda vždy funguje lépe než ochuzená, diskutují vědci již přinejmenším od dob jednoho z otců moderní biologie Charlese Darwina. Po letech značně vzrušené debaty, místy přecházející až do nevybíravých osobních útoků, existuje shoda na tom, že úbytek biodiverzity skutečně snižuje účinnost, s níž společenstva využívají nezbytné zdroje, vytvářejí biomasu, rozkládají a uvádějí znovu do oběhu nezbytné živiny, že biodiverzita zvyšuje stabilitu fungování ekosystému a že druhově bohatší společenstva bývají produktivnější, protože obsahují klíčové druhy, významně ovlivňující produktivitu. Podtrženo, sečteno: Lesíky v zemědělské krajině by se měly ve srovnání s velkými lesními komplexy vyznačovat mnohem menším potenciálem poskytovat lidem užitky, označované jako ekosystémové služby.
Pro harmonickou krajinu je důležitá jak její lesnatost, tak i přítomnost lesíků,
remízků, alejí i jednotlivých stromů. Foto Jan Plesník
Ověřit výše uvedený předpoklad se nedávno pokusil početný mezinárodní badatelský kolektiv řízený Alicií Valdésovou z Univerzity Julese Verna v Amiens (J. appl. Ecol., 57, 4–16, 2020). Vybrali si k tomu 224 různě velkých a starých lesů, nacházejících se v zemědělské krajině v zóně dlouhé 2 500 km a táhnoucí se v mírném pásu od jižního Švédska po jihozápadní Francii. Část z nich je prostorově izolovanou součástí zemědělsky intenzivně využívané krajiny, v níž převládají velká otevřená pole a kde zemědělci běžně používají pesticidy a průmyslová hnojiva. Druhý typ představují lesy či lesíky vzájemně propojené různými remízky, živými ploty a větrolamy v méně intenzivně obhospodařovaném prostředí, charakterizovaném omezeným počtem menších polí. U každé plošky výzkumníci vyhodnotili nejen její velikost a stáří, ale i její podíl osetý plodinami na lesním okraji, druhovou skladbu a strukturu lesního porostu, obsah živin v půdě, její pH a poměr uhlíku a dusíku v horní vrstvě zeminy a několik charakteristik teploty a srážek. Aby pokryli všechny hladiny potravní pyramidy, badatelé stanovili na plošce počet druhů šesti modelových skupin lesních organismů: hub, vytvářejících viditelné nadzemní struktury, jako je klobouk, noha či lupeny, cévnatých rostlin lesního podrostu, střevlíkovitých brouků, pavouků, mnohonožek (Diplopoda) a suchozemských druhů korýšů ze skupiny stejnonožci (Isopoda).
Zásobovací ekosystémové služby zastupoval v dalším šetření počet druhů cévnatých rostlin využitelných člověkem a objem kmene, zatímco regulační ekosystémové služby přibližoval potenciál biotopu regulovat škůdce, nebezpečí nákazy chorobami přenášenými klíšťaty (v tomto případě jde pochopitelně o negativní ekosystémovou funkci) a ukládání uhlíku ve svrchní půdní vrstvě. Úlohu ukazatele kulturních a rekreačních ekosystémových služeb plnil v následných úvahách potenciál produktivity lesní zvěře.
Přestože malé lesíky obývá skutečně menší počet druhů, mohou lidem nabízet ekosystémové služby ve větší intenzitě na jednotku plochy než větší lesní porosty stejného stáří. Vědci tuto zákonitost vysvětlují kladným okrajovým efektem působícím na potenciál některých ekosystémových služeb: malé lesy mají přirozeně více okrajů vystavených vlivům vnějšího prostředí. V polních lesích se v horní vrstvě půdy ukládá na jednotku plochy více uhlíku, neboť se vyznačují zvýšenou biologickou aktivitou půdy, – která proto rychleji absorbuje organickou hmotu. Bývají rovněž vhodnější pro lov a lidé mají menší pravděpodobnost, že po jejich návštěvě onemocní klíšťovou encefalitidou nebo lymskou boreliózou, protože na suchých a horkých okrajů lesíků přežívá méně larev klíšťat.
Autoři článku zdůrazňují, že je nezbytné zachovávat v krajině větší lesní celky, protože jsou důležité pro udržení biologické rozmanitosti na všech jejích úrovních (geny/druhy/ekosystémy). Vhodná péče o státní správou mnohdy podceňované zejména starší lesíky může zlepšit v zemědělské krajině životní podmínky lidí ji obývajících.