Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2020 — 29. 2. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Dubové dřevo v pyroponosném rozsypu Vestřev
Pyrop označovaný jako český granát je bezesporu nejznámějším českým šperkovým kamenem. Označen byl dokonce za „mineralogický symbol Čech“ (V. Bouška a I. Turnovec 1996). Hlavní těžba a výskyty tohoto drahého kamene jsou v Českém středohoří v okolí Podsedic a Třebenic. Nicméně i výskyty pyropu v podkrkonošské oblasti byly již v historii využívány (Tuček 1951). Od roku 1994 se podkrkonošské „české granáty“ získávají pro družstvo Granát Turnov z náplavů říčky Olešnice v okolí Vestřevu. Zásoby vyčíslil M. Žežulka (1989). Zdejší pyroponosné sedimenty jsou označovány buď jako terasové štěrkopísky bez bližšího stratigrafického zařazení (T. Řídkošil et al. 1997), nebo jako aluviální niva (V. Bouška 1997). Jisté je, že pyropy se nalézají ve starších i nejmladších náplavech. Přesné stáří těžených, pyropem nabohacených štěrkopísků zahloubených v současné nivě potoka Olešnice nicméně dosud určeno nebylo.
Během exkurze polských studentů geologie na jaře roku 2006 jsem měl možnost pozorovat zajímavý těžební odkryv (obr. níže). Zaujala mne zde hlavně štěrkopísková bazální poloha s jílovitými vložkami. Usazeniny měly charakteristické křížové zvrstvení, což svědčí o překotné sedimentaci. I při tom, že jde o zahloubení v současném nivním profilu, nezdá se nám, že by mělo jít o mladou aluviální výplň. 
Pyroponosné náplavy u osady Vestřev v Podkrkonoší. Foto Ivan Turnovec
Převládající materiál pochází z permokarbonských eluviálně rozložených arkózovitých hrubozrnných pískovců s ojedinělými úlomky silicifikovaných kmenů plavuní a přesliček. Přítomen je ale i další klastický materiál, redeponovaný podobně jako převládající permokarbon. Odkud pochází, nelze jednoznačně určit. Může jít o materiál křídový, ale i tercierní.
Během prohlídky odklizu jsem odebral několik úlomků zuhelnatělého, ale i neohořelého dřeva. Základní rekognoskace materiálu byla provedena na katedře zoologie a antropologie Fakulty prírodných vied UKF v Nitře. Úlomky zde byly vyfotografovány (obr. 2, 3 a 4), pak byly předány na katedru biologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Zuhelnatělé i zdravé dřevo bylo identifikováno jako dub. Ten mohl ve zdejším regionu začít růst v některém z interglaciálů, pravděpodobně až v tom posledním (V. Ložek 1973, 2007). Osobně se domnívám, že hlavní sedimentace podkrkonošských granátonosných štěrkopísků patří pravděpodobně poslednímu interglaciálu. Věříme, že se časem podaří určit absolutní stáří zdejšího dubového dřeva a to umožní, bez ohledu na matoucí morfologii, přiřadit zdejším zahloubeným sedimentům příslušné stáří.
Použitá literatura:
Bouška V. a Turnovec I. (1996): Mineralogický symbol Čech – český granát. 32 str., Nakl. Drahokam Turnov
Bouška V. (1977): Naleziště českého granátu. Sb. granát – pyrop, str. 52–60, Muz. Česk. ráje, Turnov
Ložek V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. 372 str., Academia, Praha
Ložek V. (2007): Zrcadlo minulosti (Česká a slovenská krajina v kvarteru). 198 str., Nakl. Dokořán, Praha
Řídkošil T., Langerová A., Kašpar P. (1997): Gemologická studie pyropů z Podsedic a Vestřevi. Sb.granát – pyrop, str. 47–51, Muz. Česk. ráje, Turnov
Tuček K. (1951): Naleziště českého granátu v severovýchodních Čechách. Vesmír, 29,
str. 188–189, Praha
Žežulka M. (1989): Nové ložisko českých granátů v Podkrkonoší. Geol. průzk., 31, 3, str. 74–77, Praha