Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2020 — 30. 8. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Územní ochrana patří i ve Spojených státech k tradičním způsobům péče o přírodní a krajinné dědictví. Právě v USA vznikl vyhlášením části povodí řeky Yellowstone v r. 1872 první národní park na světě.
Jak upozorňuje Matthew S. Dietz ze Společnosti pro divočinu v Oaklandu a jeho kolegové, ne vždy byla chráněná území v USA vyhlášena na územích nejdůležitějších pro zachování biologické rozmanitosti (Biol. Conserv., 248, 108646, 2020). Jejich zřízení nezřídka představuje – ostatně obdobně jako v jiných částech světa – výsledek zásahů politiků, pokusů zřídit chráněná území tam, kde nikomu nevadí, a dlouhodobé touhy americké veřejnosti po rekreaci v přírodě bez technických vymožeností, samotě a působivé scenerii. Cílem národních parků nebylo dlouhou dobu zachování planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ale poskytnutí příležitostí daňovým poplatníkům se rekreovat a současné udržení mimořádného krajinného rázu. Zaměření specifické kategorie amerických chráněných území, národní útočiště flóry a fauny, na ochranu konkrétních druhů stanovil zákon až v r. 1997. V současnosti se chráněná území nacházejí na 13 % souše USA bez Aljašky a Havajských ostrovů (tuto část USA označují Američané jako sousedící státy), jde o 7,1 %.
V roce 1950 přežívalo na území Spojených států bez Aljašky posledních
412 párů orlů bělohlavých (Haliaeetus leucocephalus). Účinná ochranářská
opatření podporovaná veřejností vedla k tomu, že dnes na stejné ploše vyvádí
mláďata pravidelně téměř 10 000 párů. Foto Jan Plesník
Dietzův tým se pokusil stanovit, do jaké míry se překrývají vhodné biotopy z pohledu ochrany přírody významných druhů s existujícími chráněnými územími. Jako modelovou skupinu, u nichž jsou k dispozici údaje o rozšíření v malém měřítku, si badatelé zvolili suchozemské obratlovce vyskytující se ve 48 sousedících státech a na něž se vztahuje známý zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA), jsou hodnocené Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN) jako ohrožené nebo klasifikované americkou nevládní organizací zaměřenou na uplatňování vědeckých poznatků v praktické ochraně přírody NatureServe jako globálně nebo celostátně ohrožené. Jak upozorňují sami autoři, červené seznamy IUCN stanovují stupeň ohrožení příslušného taxonu v globálním měřítku, zatímco určení druhů, poddruhů a populací planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, jež chrání ESA, bývá vždy ovlivněné politiky. Četných taxonů, které by měly být ze zřejmých důvodů ve Spojených státech chráněné zákonem, se ochrana netýká, protože by péče o ně vyžadovala nemalé finanční prostředky nebo by se brzy dostala do ostrého střetu s hospodářským rozvojem. Naopak NatureServe hodnotí stupeň ohrožení druhů v USA podrobně a nezávisle. Dietz se svými spolupracovníky hovoří o těchto 537 druzích jako o druzích významných z hlediska ochrany přírody.
Pro účely analýzy byly použity následující kategorie chráněných území: oblasti divočiny, národní parky, oblasti klíčové z hlediska péče o životní prostředí, soukromé rezervace a další plochy. Pro každou z nich platí, že jejich stupeň ochrany nedovoluje přeměnu přírodního krajinného pokryvu a mají povinně zpracovány a schváleny plány péče. Autoři je proto označují jako silně chráněná území. Rozmístění biotopů převzali vědci z posledních dostupných výsledků jejich mapování (rozlišení 30 x 30 m) prováděného Geologickou službou Spojených států amerických (USGS): USGS se jako federální instituce zabývá i biologickým průzkumem, inventarizacemi a šetřeními.
K jakým výsledkům badatelé dospěli? Nejnovější údaje prokázaly, že nebezpečí vymizení ohrožuje ve 48 sousedících státech USA asi třetinu druhů suchozemských obratlovců, přičemž největšímu nebezpečí extinkce čelí obojživelníci (44 %), naopak nejlépe jsou na tom ptáci (20 %). Rozloha vhodného biotopu pro jednotlivé druhy se pohybuje v širokém rozmezí od 2 km2 v případě endemického obojživelníka mločíka bílého (Eurycea robusta) z Texasu až po 7,9 milionu km2 prostředí vyhovujícího netopýru hnědému (Eptesicus fuscus). Z 1719 druhů suchozemských obratlovců, obývajících sousedící státy USA, jen 88 vykazuje více než polovinu vhodného prostředí pod územní ochranou. Co je ale důležitější, pokud jde o druhy významné z hlediska ochrany přírody, jen u 11 % najdeme přinejmenším polovinu vhodných stanovišť v silně chráněných územích. Jestliže budeme uvažovat pětinu možného prostředí v plochách, na něž se vztahuje autory zvolená územní ochrana, jde o třetinu těchto taxonů: nejlépe si v tomto ohledu stojí savci.
A ještě ke dvěma zajímavým poznatkům došli američtí výzkumníci. Nejvíce druhů významných z hlediska ochrany přírody se v USA vyskytuje podél západního pobřeží a jižní hranice a v několika oblastech, jako je Apalačské pohoří na východě země. Největší počet druhů, o něž by měla státní a dobrovolná ochrana přírody pečovat přednostně, má omezený areál rozšíření a jejich vhodný biotop je nedostatečně zastoupen v silně chráněných územích, osídluje jižní Arizonu, jižní Texas a Floridu. Jak vědci, tak ochránci přírody by proto měli věnovat zvýšenou pozornost plochám s velkým počtem z pohledu ochrany přírody významných druhů suchozemských obratlovců, jejichž biotop není v soustavě amerických chráněných území v současnosti dostatečně zastoupen.