Právo v ochraně přírody

V červnu t. r. byl Krajský úřad Jihomoravského kraje („krajský úřad“) Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR („AOPK ČR“) požádán o vydání souhlasu dle § 54 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů („ZOPK“), k vypouštění jedinců kriticky ohroženého druhu sysla obecného, odchovaných v lidské péči v rámci realizovaného záchranného programu, a to na lokalitu Břeclav-Ladná. Požadovaný souhlas byl vydán ve lhůtě co možná nejkratší, přesto nescházelo mnoho a pověstné úřední soukolí by dotčená zvířata na lokalitu letos nepropustilo. Sdílením rozboru této kauzy bych ráda přispěla k debatě o možném zjednodušení úřední praxe v obdobných případech.

Původním místem výskytu vlka obecného byla téměř celá Evropa, v souvislosti s pronásledováním v minulosti je dnes teritorium tohoto druhu podstatně zmenšeno. Kromě toho má vliv na populace vlků i úbytek vhodných stanovišť.

Jak podrobně rozebrali autoři článku s názvem „Pravda o účasti veřejnosti na rozhodování ve správních řízeních,¹ v zákonodárství České republiky postupuje trend omezování práva veřejnosti na účastenství ve správních řízeních dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny či ochrany celého životního prostředí. Podstatou tohoto trendu je snaha o urychlení výstavby především velkých infrastrukturních záměrů. Urychlení výstavby je taktéž hlavním deklarovaným cílem připravované reformy stavebního práva. Po přijetí věcného záměru stavebního zákona bylo zveřejněno již jeho paragrafové znění současně s novelami souvisejících zákonů. V tomto článku se blíže zaměříme na navržené změny v oblasti účasti veřejnosti na ochraně přírody a krajiny.

Dne 1. února 2020 nabyl účinnosti zákon č. 312/2019 Sb., kterým se mění stavební zákon a vodní zákon za účelem podpory výstavby malých vodních nádrží a terénních úprav sloužících k zadržování vody v krajině. Přes bohulibý úmysl v boji proti suchu představuje přijetí poslaneckého legislativního návrhu přinejmenším „výkladový oříšek“, pokud jde o vztah k zákonu o ochraně přírody a krajiny a působnostem orgánů ochrany přírody.

Ohňostroje vyvolávají napříč společností smíšené pocity. Část populace ohňostroje a pyrotechniku vítá jako nevšední zábavu, druhá část vnímá takovou zábavu spíše negativně, a to z různých individuálních důvodů. Tento článek vznikl z aktuální potřeby posoudit škodlivost zábavní pyrotechniky na volně žijící ptáky z pohledu jejich biologie a z potřeby zasadit konkrétní kauzy do legislativního rámce zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („ZOPK“) v aktuálním znění.

Přihlížíme proměnám krajiny probíhajícím nebývalou rychlostí. Nemáme nyní na mysli mnohokrát skloňované dopady změny klimatu, ale zejména důsledky změn v užívání krajiny člověkem. Ještě před sto lety, kdy se živila zemědělstvím a lesnictvím třetina obyvatel České republiky a průměrná velikost zemědělského podniku nedosahovala ani 5 hektarů (Kučera 1994), bylo využívání krajiny v řadě ohledů intenzivnější, ale zároveň mnohem mozaikovitější. V současnosti se na obhospodařování krajiny podílí desetkrát méně lidí, industrializované zemědělské hospodaření probíhá na rozsáhlých zcelených plochách a bylo upuštěno od obhospodařování ekonomicky marginálních ploch a od tradičních forem hospodaření náročnějších na lidskou práci.