Právo v ochraně přírody

V předchozích dvou číslech časopisu se S. Havelková věnovala představení nejpodstatnějších změn, které přináší tzv. velká novela stavebního zákona spojená s novelou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon či ZOPK) a dalších souvisejících zákonů (zákon č. 225/2017 Sb. účinný od 1. 1. 2018). Tento příspěvek je věnován podrobnějšímu rozboru změny povolování kácení a ukládání náhradní výsadby pro účely stavebních záměrů povolovaných (umisťovaných) v řízeních podle stavebního zákona uvedených v novém § 8 odst. 6 ZOPK. Spolu se zásadní změnou § 70 odst. 3 ZOPK omezující práva ekologických spolků jen na účast v řízeních před orgány ochrany přírody a s novými odst. 9 až 11 § 4 stavebního zákona zásadně omezujícími přezkum závazných stanovisek dotčených orgánů pro účely řízení podle stavebního zákona je nahrazení samostatného řízení o povolení kácení před orgánem ochrany přírody „pouhým“ jeho závazným stanoviskem velmi závažné.

Dne 1. 1. 2018 nabude účinnosti zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a další související zákony (dále jen novela stavebního zákona). Tento zákon kromě stavebního zákona novelizuje v souvislosti se změnami stavebního zákona ještě dalších čtyřicet čtyři zákonů, a to včetně zákona o ochraně přírody a krajiny. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s nejpodstatnějšími změnami stavebního zákona, zejména s těmi, které mají vazbu na postavení orgánu ochrany přírody jako dotčeného orgánu, a dále čtenáře seznámit se změnami zákona o ochraně přírody a krajiny.

Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), případně jiné druhy tohoto rodu, se stává poněkud problémovým „hitem“ poslední doby. Je stále snazší narazit na nabídky rozmnožovacího materiálu této rostliny (např. Oxytree, In Vitro 112, Shan-tong, Paulownia 9501, apod.). V okolních zemích (Maďarsko, Rumunsko) jsou již zakládány plantáže paulovnií. Nyní se i u nás objevují podnikatelské subjekty nabízející semena či sadbový materiál pro pěstování této rostliny a informace, že jde o velmi výhodný a zaručený způsob hospodaření.

Článek navazuje na stať v č. 5/2016 tohoto časopisu (Havelková), která se v obecné rovině zabývala zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a která nastínila výchozí principy a stěžejní body této nové úpravy jak z hlediska hmotněprávního, tak i procesního. V následujících řádcích si dovolím pokračovat konkrétnějším rozborem hmotněprávních aspektů této úpravy, jež se mohou dotknout výkonu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny a zároveň přináší určitou změnu oproti současnému stavu.

Jednou ze zajímavostí české ochrany přírody je její nejednotný přístup k zahraničním iniciativám a nástrojům. Některé tvrdošíjně opomíjíme, jiné až přehnaně oslavujeme, a to v obou případech často bez hlubší analýzy. Kde se v těchto pomyslných extrémech nachází koncept tzv. Zelené infrastruktury?

Ve dnech 24. 9. – 4. 10. 2016 proběhla v jihoafrickém Johannesburgu již 17. konference smluvních stran CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Jednalo se o doposud největší akci svého druhu, zúčastnilo se jí přes 3500 delegátů, zastoupeno bylo 158 vlád a jako pozorovatelé byla přítomna také řada zástupců nevládních a mezivládních organizací. Program konference zahrnoval 90 bodů a dalších 62 návrhů na změny v přílohách CITES, předložených 64 smluvními stranami. Českou republiku reprezentovala delegace složená ze zástupců Ministerstva životního prostředí (Ondřej Klouček, Barbora Hirschová), Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (Jindřiška Jelínková) a České inspekce životního prostředí (Pavla Říhová), vedená velvyslancem ČR v JAR Michalem Králem. Jednalo se o vůbec první konferenci CITES, kde EU mohla vystupovat jako smluvní strana Úmluvy s 28 hlasy. V následujících řádcích představíme některé změny v přílohách CITES odsouhlasené v Johannesburgu.

Cílem článku je pojednat o některých aspektech trestněprávní odpovědnosti a specifikách trestných činů proti životnímu prostředí a dále o aktuálním vývoji v této oblasti, přičemž bližší pozornost bude věnována trestnému činu neoprávněného nakládání s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.

Protiprávní jednání jak fyzických, tak i právnických osob může způsobit vznik ekologické újmy a současně v některých případech může také vzniknout škoda na majetku třetích osob. Jde o dva zcela odlišné instituty. Správné rozlišení obou institutů ještě nabyde na významu s novou úpravou správní odpovědnosti provedenou zákonem č. 250/2016 Sb., o přestupcích a řízení o nich. Zdá se, že nejen veřejnost, ale i někteří pracovníci orgánů ochrany přírody mají problémy ekologickou újmu a majetkovou škodu od sebe odlišit, proto se pokusím v tomto článku věc přehledně objasnit. Ekologickou újmou a majetkovou škodou se v nedávné době zabýval na základě dovolání i Nejvyšší soud ČR (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2466/2014 ze dne 30. 3. 2016).