Eva Mazancová

Dne 1. června 1992 nabyl účinnosti zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V letošním roce si tedy připomínáme 30 let od přijetí tohoto nejvýznamnějšího právního předpisu pro ochranu přírody. Dovolte, abychom z pozice přímého spolutvůrce původní verze zákona a pozice současné legislativní právničky ministerstva životního prostředí připomenuli některé souvislosti vzniku této právní normy a zhodnotili její aktuální stav.

S účinností od 1. ledna 2021 vstoupila v účinnost novela¹ liniového zákona,² která s sebou přinesla řadu zásadních změn jak do procesů povolování liniových staveb, tak i do „běžné“ stavební agendy. Ušetřen nezůstal ani zákon o ochraně přírody a krajiny³ (dále jen „ZOPK“), jak už nastínil ve svém článku publikovaném v čísle 5/2020 Petr Svoboda.⁴ Při uvádění novely v aplikační praxi však s ohledem na nedostatky textového znění novely vyvstala řada nejasností a nesrovnalostí, se kterými se aplikační praxe musela vyrovnat prostřednictvím výkladů. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s těmito výklady a posunem aplikační praxe dopadajících na orgány ochrany přírody nad rámec prezentace změn uvedených již v článku Petra Svobody – pro případný úvod do problematiky, resp. osvěžení základní koncepce změn v novele odkazujeme na tento článek.