Právo v ochraně přírody

Ochrana přírody 4/2021 — 26. 8. 2021 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf

„Jak stavět v CHKO:“ Od předpisu k praxi

Autor: Cyril Říha, Zdeněk Konopásek, Jindřich Prach, Jaroslav Obermajer

Východiska
Ochrana krajinného rázu plyne ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Platí všude, ale na území CHKO je krajinný ráz jedním z hlavních předmětů ochrany. AOPK ČR vydává závazná stanoviska k velké části staveb a rekonstrukcí na území té které oblasti a podílí se na formulaci obecnějších strategií, jako jsou územní plány nebo vydávání doporučení pro veřejnost. Přitom se opírá o to, jak je předmět ochrany jednotlivých oblastí vymezen v příslušných vyhlašovacích předpisech. V nich nejčastěji čteme, že předmětem ochrany je mj. „… rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu“.

Obr. 1 Pohled na Vinařice, jednu z nejmalebnějších obcí v CHKO Český kras.
Památkově chráněná je jedna roubenka uprostřed obce, celkový ráz jen tím,
že obec leží v CHKO. V levé části obce vidíme novostavby,
které se podařilo jakž takž udržet v proporcích vesnické zástavby. Foto Jindřich Prach

Agenda stavební činnosti je náročná a spletitá. Stavebních záměrů je mnoho a dopad na krajinu je u řady z nich zanedbatelný. Občané i firmy mají často pocit zbytečného omezování. Věcně složitá argumentace vedená snahou chránit hodnoty krajiny, navíc převedená do řeči úředních stanovisek, je pro lidi namnoze těžko srozumitelná. Dívají se na věc izolovaně z pohledu vlastního stavebního záměru, ve stanoviscích nenalézají nebo nechtějí nalézat kontext stavby s okolím. Nechápou například, proč jim jsou určitá řešení zapovězena, zatímco jinde v CHKO byla realizována. Usměrňování stavební činnosti v CHKO tak mnohdy zbytečně kazí ochranářům pověst. Toho si pochopitelně mnozí všímají a situace se postupně mění, postupuje se zkušeněji než dříve. Pro CHKO jsou zpracovány Preventivní studie hodnocení krajinného rázu (PHKR), vzniklé v letech 1995 až 2005 a průběžně aktualizované, které slouží mj. jako podklad pro úřední rozhodování a k tvorbě plánů péče. Pracovníci AOPK ČR procházejí specializovaným vzděláváním, sporné případy projednávají poradní orgány AOPK ČR ustavené na regionální i celostátní úrovni – odborné architektonicko-urbanistické komise. Aby se předešlo námitkám, že se rozhoduje svévolně, byla snaha kritéria ujednotit a úřední postupy založit na co možná objektivních základech. To se do značné míry povedlo, avšak někdy se pozornost přesouvá k věcem, které lze sice snadno objektivizovat a vyžadovat, ale netvoří skutečné jádro problému. Zároveň platí, že mnozí projektanti jsou dnes připravenější než třeba v 90. letech. O tom, že stavět v CHKO znamená brát zvláštní ohledy, se už přece jen obecně ví. Veřejná poptávka po kvalitním bydlení v hodnotném prostředí navíc roste. Z realitní inzerce lze vidět, že pokud se nemovitost nachází v CHKO, získává na ceně. Žít a bydlet „v souladu s přírodou“ se pro mnohé stává součástí životního stylu.

Obr. 2 Většina letáků sděluje, co se smí a co se nesmí. Např. leták z CHKO Křivoklátsko
(Koreček, Mutínský 2009) ale také vysvětluje, že účelem je „zachovat to, co je v oblasti
hodnotné pro další generace“, „udržet kvalitní bydlení v citlivém prostředí“.
„Nevýhody plynoucí z nutnosti dodržovat určitá pravidla se stávají zanedbatelné
ve srovnání s možností života v krásné přírodě, v prostředí klidného venkova“.

I přesto zůstává problematika výstavby v CHKO polem četných konfliktů a nedorozumění. Rádi bychom přispěli k tomu, aby praxe usměrňování stavební činnosti v CHKO byla co nejlépe zaměřená, účinná, čitelná a s porozuměním přijímaná coby důležitá veřejná služba. V Centru pro teoretická studia UK a AV ČR proto vznikl projekt nazvaný „Regulace stavební činnosti v CHKO“, který byl na léta 2020-23 podpořen v programu aplikovaného výzkumu ÉTA grantové agentury TAČR. Snažíme se na věci dívat z odstupu. Ten vyplývá jednak z akademického zázemí členů týmu, ale daleko podstatněji také z rozmanité oborové příslušnosti. Projektu se účastní teoretik architektury, přírodovědec-ochranář, sociologové, praktikující architekti nebo památkář. Společným cílem je analyzovat současný stav a navrhnout vylepšující opatření. Aby se tato opatření držela při zemi a dávala praktický smysl, od začátku jsme v  kontaktu s odborníky AOPK ČR, zejména s pracovníky regionálního pracoviště Střední Čechy, kteří spolu se zástupci pilotních obcí vystupují v projektu v roli aplikačních garantů.

Naše uvažování o problému chceme ukázat na vstupní analýze textově-obrazových letáků, které – často pod názvem „Jak stavět v CHKO“ – mají veřejnosti dávat představu o smyslu ochrany krajinného rázu a o vhodných či nevhodných rysech výstavby (obr. 2). 

Letáky před časem vydala AOPK ČR pro většinu CHKO, jejich podoba se zformovala v letech 2007–9. O deset let později byla zpracována nová interní metodika,¹ která se od letáků odchyluje. Klade více důrazu na usměrňování stavební činnosti už ve fázi územního plánování a pozornost přesouvá od technických detailů ke krajinným celkům. Metodické listy (ML) se soustřeďují na PHKR, ale zároveň dodávají, že pro předjednávání stavebního řízení a jeho hladký průběh je důležité vypracovat i zjednodušené, na stavební činnost zacílené výtahy z těchto studií (tzv. postery či jiné formy zkrácené prezentace),² které by ochranářům, investorům, projektantům, stavebním a obecním úřadům pomáhaly nalézat společnou řeč. Roli těchto kýžených dokumentů však zatím na webech jednotlivých CHKO plní právě (zastaralé) letáky, které se tak či onak v praxi CHKO dodnes uplatňují (z rozhovorů víme, že lokálními stavebníky i některými úředníky jsou vnímány jako zcela klíčové). Ano, zmíněné metodiky z posledních let tyto letáky v důležitých ohledech korigují. Nevysvětlují ale, v čem jsou letáky již překonané a proč je třeba jimi představovanou praxi změnit. Věříme, že pojmenování slabých míst, která lze analýzou letáků identifikovat, může pomoci, aby byla nově navrhovaná praxe přijímána s větším porozuměním.

Krajinný pohled vs. architektonický detail
Usměrňování stavební činnosti v CHKO se upíná v podstatě na jediný cíl: ochránit celkový krajinný ráz, zamezit snižování jeho hodnoty (viz Vorel I., Krajinný ráz a jeho ochrana, Ochrana přírody 2006/9 a 10, 2007/1 a 2). V letácích na sebe však strhává pozornost architektonický detail, často umocněný přesnými číselnými údaji (obr. 3). Ten se však v krajinném měřítku uplatňuje jen částečně (obr. 4).

Obr. 4 V pohledově exponované návsi jihočeské obce hrají roli nejen celková
hmotová charakteristika staveb, ale i architektonické detaily, barevnost a členění
fasád, které by se jinak tolik neposuzovaly (Lhota u Dynína, CHKO Třeboňsko).
Foto Jindřich Prach

O tom, do jaké míry jde o stavby „vhodné“ či naopak „rušivé“, je kromě zřejmých excesů obtížné rozhodovat paušálně. Univerzálně nastaveným sítem propadává příliš mnoho i příliš málo – například zjevně rušivý dům někde na horizontu nebo na staré návsi „projde“, protože v detailech splňuje „tabulková“, jednoznačně a „objektivně“ nastavená kritéria přesahu či sklonu střechy, výšky podezdívky či výplně oken apod., a naopak nestandardní, byť architektonicky kvalitní či environmentálně šetrný dům má problém i na místech, kde díky svému umístění téměř není odnikud vidět. Pomoci by mohl větší ohled ke specifickému kontextu. Jde především o individuální umístění v terénu či zasazení objektu uvnitř sídelní struktury. Z rozhovorů sice vyplývá, že v praxi se tyto stránky zohledňují, avšak ve stávajících letácích o tomto diferencovaném přístupu moc zmínek není. Přitom je nesmírně důležité, aby stavebníci (a další účastníci) právě tomuto principu dobře rozuměli.

Obr. 5 Odstupňovaná pásma ochrany krajinného rázu jsou jedním z výstupů
„Preventivního hodnocení území CHKO z hlediska ochrany krajinného rázu“
pořizovaných a aktualizovaných AOPK ČR. Vyjadřují mj., že zachovalé
celky či pohledově exponované horizonty jsou cennější a přísněji posuzované
(příklad CHKO Broumovsko, převzato z webu). To ale často zůstává skryto uvnitř
veřejnosti špatně čitelných dokumentů.

Je samozřejmě otázkou, jak takovou kontextuálně citlivou regulaci staveb formálně předepsat. Zákon (114/92 Sb. § 12) říká, že v zastavěných územích by klíčovou roli v ochraně krajinného rázu měly zastávat územní či regulační plány obcí. S větším důrazem na krajinný kontext staveb by význam územních plánů ještě stoupl – o to víc pak ale také důležitost jejich přípravy a náležitého projednání v obci i na příslušném pracovišti AOPK ČR, nemluvě o jejich dodržování a ochraně před nahodilými změnami. 

CHKO jako jeden celek?
Samotná území CHKO jsou vnitřně různorodá, stejně jako jsou různorodé prostory jednotlivých obcí. Obsahují jak zachovalá vesnická zákoutí, tak živelnou zástavbu z dob socialismu nebo průmyslové a zemědělské areály. Stavby umísťované v takto odlišných kontextech budou mít logicky zcela jiný dopad na celkový krajinný ráz. Tyto odlišnosti ale dosavadní letáky vesměs pomíjejí; zde představovaná pravidla pro stavby bývají definována univerzálně pro celá území CHKO. 

V PHKR je již nicméně diferencovaný přístup k jednotlivým částem CHKO zásadním prvkem (obr. 5). Jak tento princip v praxi posílit? PHKR jsou rozsáhlé a podrobné dokumenty, zpracovávané pro úzký okruh čtenářů. Je proto obzvláště důležité srozumitelně a použitelně přeložit jejich obsah i do materiálů pro širší publikum. V nich by požadavky na stavby měly být čitelně provázány s kontextem – tedy například se zónami, které jsou odstupňované podle hodnot krajinného rázu. Tím by pro daná místa byla zohledněna nejen zachovalost urbanistické struktury či architektonické kvality historických sídel, ale také specifická vizuální exponovanost (dálkové pohledy, obzory, dominanty).

Obr. 6 Pivovar Trautenberk v Malé Úpě (autoři ADR s.r.o. – Petr Kolář, Aleš Lapka,
foto BoysPlayNice) získal v rámci České ceny za architekturu 2018 zvláštní
ocenění AOPK ČR, a to za „citlivou rekonstrukci stavby v krajině“. V hodnocení
poroty se uvádí: „Na první pohled vypadá pivovar Trautenberk jako tradiční
horská chata. Druhý pohled nám ale umožní spatřit celou řadu současných
architektonických zásahů… Architektura bez podpisu ve své nejlepší podobě.
Nenápadná, normální.“ Více Kosejk J., Česká cena za architekturu a ochrana
krajinného rázu, Ochrana přírody 3/2018. K zamyšlení však je, že kvůli některým
parametrům by tato stavba paradoxně nemusela vyhovět „letákům“ AOPK ČR.

Stavět vhodně a pěkně – jak moc je to jedno a totéž?
Kritérium ochrany krajinného rázu se v argumentaci určené pro veřejnost nejednou bezděčně proměňuje v kritérium obecně estetické. Otázka, zda je daná stavba tomu kterému krajinnému koutu přiměřená, se převádí na otázku, zda je pěkná. V letácích se pak leckde už bez ohledu na kontext mluví o tom, zda dům „působí těžkopádně“, „nevzhledně“, co mu „sluší“, co dodává stavbě „řád“ a podobně. Avšak přestože krajinný ráz bezpochyby nějaký estetický rozměr má, krása stavby a její přiměřenost v daném kontextu nemusí být vždy totéž. Příklady esteticky hodnotných, avšak do daného krajinného koutu nevhodných staveb téměř nejsou v doprovodných ilustracích k vidění. 

Praktickou okolností této nesamozřejmosti je, že se usměrňování stavební činnosti posouvá ještě dál od toho, co lze normativně stanovit na odborných základech. Zesiluje se úloha individuálního posouzení celkového estetického působení stavby v daném kontextu. A s ní i pochybnost veřejnosti, do jaké míry tu má rozhodující vliv subjektivní vkus jednotlivých úředníků. Zde mají klíčovou roli urbanisticko-architektonické komise AOPK. Je však zřejmé, že ty mohou projednávat pouze zlomek případů problematických staveb; nemají ani možnost se výrazněji zapojit do systematického přístupu v oblasti urbanismu a územního plánování.

Tradice a modernost, lidovost a móda
Na rozdíl od přístupu PHKR, který připouští i „nové architektonicky kvalitní a hodnotné stavby, které nejsou replikami stávající zástavby“,³ v letácích „Jak stavět v CHKO“ se argumentace téměř výhradně opírá o poznání lidového stavitelství. Odkazuje při tom k pramenům památkářským a historickým. Brát ohled na tradici je jistě v pořádku. Méně šťastné již však je ostré vymezování oproti moderní architektuře či tzv. módním výstřelkům. Už proto, že se tím hned v úvodu celá problematika stavební činnosti v CHKO rámuje zbytečně konfrontačně. Tradiční přece nemusí znamenat starý, ale ve smyslu „živé tradice“ nějak to staré citlivě rozvíjející, navazující na něj. K tomu patří, že k tradici se nedá jen navracet, ale tradici je zároveň třeba udržovat, obnovovat. Podobně je tomu s přírodou v kulturní krajině – sekání luk, obnova pastvin.

Zároveň je zřejmé, že právě to, co znamená ohleduplně navazovat, a co už je „za hranou“, může být viděno různými aktéry odlišně. Než tedy proti sobě stavět jasné protiklady požadovaných hezkých „roubenek“ a nepřípustných ošklivých novostaveb, jak vidíme ve většině letáků, bylo by užitečnější ukazovat zdařilé (nebo méně zdařilé) příklady toho, jak mohou být rysy tradiční architektury překládány do nových materiálů, současných forem a životních potřeb dnešních lidí. Heslo „navazovat na tradici“ by tak získalo jasnější náplň, a propast zející mezi předváděnou lidovou tradicí a požadavky současného bydlení by se o něco zmenšila (obr. 6).

A tak jako tradice není neslučitelná se současností, právě tak lidovost nemusí být vždy opakem módnosti. Dnešní „retro“ kulturní vlny, stěhování z měst na venkov, atraktivita patiny, „použitého“, obnovování lidových řemesel atd., leckdy jistě povrchní a pomíjivé, mohou být i zárodkem nové autentičnosti, nového uměřeného rozvíjení tradice, ze které by stavby i život v CHKO mohly těžit.

Závěr
Starost o kvalitní architekturu a podobu sídel je zásadní pro ochranu krajinného rázu CHKO. Nestačí však jen dobře nastavit předpisy. Stejně důležité je pečovat o to, aby tyto předpisy byly ze všech stran dobře chápány a přijímány a aby poskytovaly konzistentní základ pro jednání všech zúčastněných. Usměrňování stavební činnosti nemůže spočívat v jednostranných činech, či dokonce v uplatňování (pro veřejnost těžko dohledatelných) pokynů úřadu. Jde o práci, která se odehrává na samotném rozhraní různých světů, různých zájmů a logik. Je doslova spoluprací – interakcí. I proto máme v řešitelském týmu sociology, kteří nejednoznačnostem a složitostem vztahu mezi kodifikací na straně jedné a realitou na straně druhé dobře rozumí. Jde nám o změny, které mají šanci se dobře vepsat do stávající praxe. Z toho důvodu u materiálů otevřených vůči veřejnosti nejen začínáme, ale chceme jimi náš aplikovaný projekt také pointovat. Podrobná doporučení, jak upravit obsah i formu materiálů, aby lépe odpovídaly současnému přístupu AOPK ke stavební činnosti (ztělesněnému v PHKR nebo v ML) a aby je šlo dobře sdílet s veřejností, by měla být jedním z výstupů našeho projektu. Po jeho první fázi, která se zabývala souhrnnou analýzou stávajících usměrňujících opatření ve všech CHKO v ČR, bude následovat detailnější studium v modelových lokalitách CHKO Český kras a Křivoklátsko, kde chceme celou problematiku sledovat na konkrétních, tak či onak sporných případech. Vyústěním projektu by měly být vedle doporučujících zpráv pro AOPK ČR a článků, jako je tento, také semináře, na kterých i vás, čtenáře Ochrany přírody, rádi uvítáme.

Autoři děkují Vladimíru Mikešovi z AOPK ČR za cenné věcné a terminologické připomínky.

Poznámky
1 aSrov. Metodické listy č. 3.6: Doporučený postup pro ochranu krajinného rázu v souvislosti se stavební činností a územním plánováním (7/2017); ML č. 8.5: Preventivní hodnocení krajinného rázu (4/2019).
2 aSrov. ML č. 3.6, s. 5 a 7.
3 aSrov. ML č. 3.6, s. 17.