Podrobné vyhledávání v článcích

Řízená péče o zvláště chráněná území je jedním z nejdůležitějších poslání státní ochrany přírody od devadesátých let minulého století. S narůstajícím poznáním o rozšíření druhů a přírodních biotopů, o jejich vývoji, ale také se sílící nejistotou plynoucí z neúplných znalostí o dopadech rozsáhlých změn v užívání krajiny člověkem a životních podmínek v důsledku probíhajících změn podnebí je zřejmá neudržitelnost tradičního dlouhodobě plánovaného managementu. Proto se AOPK ČR rozhodla pro zavedení průběžně realizovaného adaptivního managementu (AM) a k jeho usnadnění vytvořit potřebné informační a ekonomické nástroje.

Říční (též potoční) pás je území dominantně formované vodním tokem, sloužící jeho funkcím a vývoji. Bývá přirozeně zamokřené a často povodňované, hostí specifická rostlinná a živočišná společenstva. Je normální v něm nestavět a neorat. Pokud je podél vodního toku vyvinuta niva, říční pás zaujímá její významnou část nebo i nivu celou. Od začátku revitalizačních snah není sporu o tom, že obnovení říčního pásu představuje podstatně větší přínos než zpřírodnění samotného koryta, dříve technicky upraveného.

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví letos slaví 30 let od svého založení. Jedna z našich nejmladších chráněných krajinných oblastí, jejíž výjimečností je vzácná a v každém ročním období půvabná lužní krajina, kde lužní les a řeka jsou v symbióze. Povodně se zde po stovky let rozlévaly do lesa kolem řeky a přinášely vodu a půdu obohacenou živinami. Ekosystém periodicky zaplavovaného lužního lesa byl a je na dynamickém průtočném a splaveninovém režimu řeky zcela závislý.

Když se hovoří o zadržování vod, většinou se jedná o práci s vodou ve volné krajině. Tam je z dlouhodobého hlediska opravdu co napravovat, ale s vodou se dá velice dobře pracovat i v městských aglomeracích. Historicky bylo ve městech prioritou vodu bezpečně a co možná nejrychleji z města odvést. To samozřejmě s sebou přinášelo značné zásahy do koryt a následně i do okolních niv a tím i vodních poměrů.

Malé pohoří ukryté v pohraničí, stojící tak trochu ve stínu sousedních Krkonoš a Jeseníků. Přesto však malebné a v lecčems unikátní. To je krajina Orlických hor, která slaví 50 let právní ochrany pod značkou CHKO. Padesát let je dlouhá doba, během které proběhla řada změn. A to jak společenských, tak přírodních a krajinných. V následujících řádkách si připomeňme alespoň některé.

Mezi lety 2014 až 2019 zažívala střední Evropa nebývalé sucho a teplo. Tato pro většinu lidí i ekosystémů nemilá epizoda ale umožnila odpovědět na některé otázky spojené s hydrologickým režimem naší krajiny a spolu s klimatickými modely nastínit i očekávanou budoucnost.

Postupná kolektivizace zemědělství zničila 30 tisíc kilometrů alejí, 800 tisíc kilometrů mezí a 120 tisíc kilometrů polních cest. To spolu s utužením orné půdy odstartovalo rozsáhlou erozi. Poslední kapkou – obrazně i fakticky – pak byly náhradní meliorace. Střízlivé odhady hovoří o odvodnění více než milionu hektarů půd. Odvodňovací projekty také stojí za vysušením dvou třetin mokřadů a regulací třetiny našich toků. Podařilo se nám za třicet let stav krajiny a morfologického stavu toků viditelně zlepšit? Změnil se přístup zemědělců? Je naše krajina připravena na dopady změny klimatu?

Guidelines for conserving connectivity through ecological networks and corridors 
Hilty J., Worboys G.L., Keeley A., Woodley S., Lausche B., Locke H., Carr M., Pulsford I., Pittock J., 
White J.W., Theobald D.M., Levine J., Reuling M., 
Watson J.E.M., Ament R. & Tabor G.M. 

Výročí dvaceti let od založení Národního parku České Švýcarsko bylo v oblasti geologie oslaveno výjimečným a důstojným způsobem. Kolektiv autorů v čele s editorkou Zuzanou Vařilovou sestavil vzácné dílo věnující se geologii, geomorfologii, těžbě nerostných surovin i příbuzným oborům nejen na území národního parku a CHKO Labské pískovce, ale i s přesahem do Národního parku Saské Švýcarsko a okolního území s ucelenou geologickou stavbou.