Podrobné vyhledávání v článcích

Kapverdské ostrovy v Atlantském oceánu byly pojmenovány podle nejzápadnějšího mysu Afriky (Zelený mys, francouzsky Cabo Verde) ležícího v blízkosti senegalského Dakaru, od něhož jsou vzdáleny západně asi 600 km. Tvoří je především sedm větších ostrovů a spolu s Kanárskými ostrovy, Madeirou a Azorami jsou součástí Makaronésie. Od roku 1975 je Kapverdská republika nezávislá a udržuje si silné vazby na Portugalsko. Celková rozloha souostroví dosahuje 4033 km2 a osídluje jej na půl milionu obyvatel, přičemž čtvrtina žije v hlavním městě Praia. 

Dne 8. října 1990 byla v Magdeburku podepsána za účasti ministrů životního prostředí České a Slovenské Federativní Republiky, Spolkové republiky Německo a zástupce Evropského společenství „Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe“ (MKOL). Připomínáme si tak 30 let její činnosti zejména na úseku ochrany vod, povodňové ochrany, ochrany před havarijním znečištěním a v posledních letech i na úseku ochrany před suchem a nedostatkem vody v rámci celého mezinárodního povodí Labe. Od začátku roku 2017 je prezidentem MKOL Petr Kubala, který v současnosti patří mezi osobnosti nejvýrazněji ovlivňující vodohospodářský obor u nás. Proto jsme ho požádali o rozhovor nejen k výročí MKOL.

Myšlenky na vznik Vodního domu sahají již před rok 2010, kdy proběhla architektonická soutěž. Následně se hledaly finance na stavbu projektu. Ty se podařilo získat díky podpoře generálního partnera – společnosti Veolia – a úspěšné projektové žádosti do Operačního fondu Životní prostředí. V listopadu 2014 byl položen základní stavební kámen a v březnu 2016 byl Vodní dům otevřen veřejnosti. Návštěvnické středisko Vodní dům u Hulic vás přesvědčí, že voda je úžasná, zábavná a dobrodružná, je nezbytným prvkem v krajině a zdrojem života pro rostliny, zvířata i lidi. Unikátní areál vybudoval a provozuje Český svaz ochránců přírody Vlašim a najdete jej nedaleko hráze vodní nádrže Švihov na Želivce.

Zpřístupnění jeskyně veřejnosti lze chápat dvěma způsoby. Oficiální zpřístupnění s úpravou trasy, osvětlením, návštěvním řádem, provozní dobou a dalšími náležitostmi. Zpřístupnění neoficiální bylo v dřívější době mnohem častější. Blízko zajímavé jeskyně působil místní znalec, který za nějaký drobný peníz případné zájemce lokalitou provedl. 

V 19. století takto fungovaly např. jeskyně Výpustek, Kateřinská jeskyně a ještě dříve i jeskyně Sloupské. Podobným způsobem byla mimo Moravský kras zpřístupněna např. jeskyně Svěcená díra, která je dnes součástí Javoříčských jeskyní.

Mnoho osobností v historii naší republiky se výrazně podílelo na studiu a dokumentaci ve více vědních disciplínách. Jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších polyhistorů u nás byl Karel Absolon. Jeho jméno je spojeno především s objevováním a zpřístupňováním jeskyní Moravského krasu a také s archeologickými výzkumy na Moravě, korunovanými nálezem Věstonické venuše. Úspěchy však sklízel také na poli zoologie při studiu temnostní fauny, kde kromě evidence již známých taxonů popsal stovky nových troglofilních a troglobiontních bezobratlých živočichů. Byl mimořádně úspěšným manažerem, ale také člověkem nesmlouvavým, který na cestě za slávou neváhal použít ostré lokty. Letos je tomu 60 let od úmrtí tohoto nepřehlédnutelného badatele a zároveň 50 let od posmrtného vydání jeho nejznámější dvoudílné monografie Moravský kras.

Zajišťování migračního zprůchodnění vodních toků ČR je v podmínkách ČR realizováno nejčastěji stavbou rybích přechodů. Hodnocení účinnosti takto realizovaných opatření je základní nezbytnou zpětnou vazbou a vyjádřením ne/dosažení stanovených cílů. Od dřívější prosté evidence počtu realizovaných staveb nebo prostého vyjádření „zprostupnění“ počtu ř. km vodního toku, které pracovali čistě technicky s dostupnými daty, nastal postupný posun k biologickému hodnocení rybích přechodů. Tedy k možnosti určit skutečné podíly z potenciálně migrujících společenstev ryb resp. stanovit procenta úspěšnosti skutečně migrujících ryb. Vydaná metodika AOPK ČR – Biologické hodnocení rybích přechodů poskytuje ucelený informační zdroj a rámce, stanovuje okrajové podmínky, pro provádění monitoringu i interpretaci výsledků v rámci standardizovaného prostředí hodnocení.

Uvádí se, že upravenost vodních toků v ČR v 90. letech představovala 28,4 % z celkové délky, řádově tedy desítky tisíc kilometrů říční sítě. Aktuální optimistické cíle ČR jsou podle Strategie ochrany biologické rozmanitosti min. 300 km zrevitalizovaných nebo renaturovaných vodních toků za období 2016–2025. Stav vodních toků a jejich niv se tedy v morfologických ohledech od 90. let výrazněji nezlepšil. Sledování a zlepšování morfologického stavu vodních toků má v porovnání s biologickými a fyzikálně-chemickými složkami v ČR dlouhodobě méně významnou pozici. Jeho zlepšení má však kromě „estetického“ hlediska také nezpochybnitelný význam z hlediska zadržení vody v krajině, protipovodňové ochrany a řešení problémů sucha. Jedná se tedy o téma společensky aktuální.

Malé vodní elektrárny (MVE) spolu se vzdouvacími příčnými objekty, jezy, jsou velmi významným negativním antropogenním tlakem na takto „zasažených“ vodních tocích (VT). Mezi nejzásadnější dopady patří ztráta kontinuity VT, a to především změn hydromorfologických podmínek celého VT, a dopadů na jeho biologické oživení. Důsledkem fragmentace VT jsou často slabé, oddělené populace a při provozu hydroenergetiky dochází navíc často k přímému zraňování, poškozování či usmrcování jedinců. Přitom konkrétní opatření k minimalizaci těchto negativních dopadů jsou známá. Zpravidla však nejsou realizována anebo následně v provozu plně aplikována, např. efektivní provoz prvků poproudových ochran MVE. Kontrola a vynucování ze strany odpovědných správních orgánů bývá natolik náročné a neefektivní, že je na něj často rezignováno. Taková situace je však nadále již neúnosná a to i vzhledem k vynakládání veřejných finančních prostředků např. k řešení problematiky migračního zprůchodňování VT v ČR (viz náš druhý příspěvek v tomto čísle). Je tedy třeba změnit princip podpory a podmínek výroby elektrické energie sektorem hydroenergetiky, resp. zohlednit konkrétní negativní dopady výroby do přímých nákladů jednotlivých provozoven.

Berounka vzniká v Plzni soutokem řek, které odvodňují velké vějířovité povodí a předurčují tak její povodňovou aktivitu. Tento rys posiluje Litavka, významný přítok ústící v Berouně, odvodňující Brdy a jejich zemědělsky využívaná úpatí. Mezi Plzní a Berounem si řeka uchovala poměrně přirozený ráz, především v přírodně a krajinářsky excelentním údolí nad Křivoklátem. Pod Křivoklátem se údolí rozšiřuje, vede jím železnice, přibývá zástavby, řeka je větší měrou vzduta jezy, dílčí úseky byly v minulosti různě upravovány. Řeka od Berouna dolů se již výrazně liší od řeky na Křivoklátsku. V minulosti prodělala souvislé technické úpravy koryta, a to i v  přírodně cenném území Českého krasu.