Z historie ochrany přírody

Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Z historie ochrany přírody — Tištěná verze článku v pdf

Prohlídka Svěcené díry u Javoříčka v roce 1873

Autor: Petr Zajíček

Javoříčský kras patří k nejvýznamnějším vápencovým oblastem na střední Moravě. Na ploše cca 6 km2 je dnes evidováno 52 jeskyní a další krasové jevy. Vápence Javoříčského krasu mají stejný původ, jako většina těchto karbonátových hornin na Moravě. Vznikly v průběhu mořské sedimentace vápnitých schránek živočichů v průběhu středního až svrchního devonu. Největším jeskynní systémem území jsou Javoříčské jeskyně vytvořené pod kopcem Špraněk. Složitý komplex mohutných dómů, chodeb a propastí s překrásnou krápníkovou výzdobou je utvořen ve třech patrech a jeho celková délka činí téměř 6 km. Před objevem Javoříčských jeskyní v roce 1938 byla z celého systém známa pouze jeskyně Svěcená díra a propast Zátvořice. A právě Svěcená díra byla spolu s nedalekým útvarem Zkamenělý zámek uváděna jako jeden z prvních krasových jevů okolí Javoříčka v historické literatuře.

Zimující vrápenci na stropě Svěcené díry. Foto Petr Zajíček

První písemná zmínka o Svěcené díře pochází z pera známého historika a spisovatele Řehoře Wolného. Jeden z jeho sedmi svazků nejznámější monografie Vlastivědy Moravské pojednává mj. i o oblasti kolem Bouzova a zaznamenává zdejší existenci jeskyní. V roce 1856 pak uvádí proslulý zoolog prof. Bedřich Antonín Kolenati, že mu byli ke studiu dodáni netopýři z jeskyně nedaleko Bouzova. Je zřejmé, že se jednalo o exempláře živočichů ze Svěcené díry. Tato lokalita patřila a dodnes patří k nejvýznamnějším zimovištím letounů na Moravě. Krátká zmínka o jeskyni s krápníky u Březiny je zaznamenána i v publikaci Kniha pro každého Moravana z roku 1863 od V. Brandla. O deset let později pak vychází v časopisu Světozor podrobný popis jeskyně Svěcená díra očima návštěvníka. Článek doprovází první vyobrazení prostory uvnitř jeskyně na dřevorytu Františka Chalupy. Popis jeskyně z pohledu laika je na tu dobu nesmírně cenný, neboť přesně vypovídá nejen o vlastní jeskyni, ale i o způsobu, jak byla zpřístupněna a jak probíhala vlastní prohlídka:

Světozor, 25. července 1873. Z výletu na Moravu.
Upozorněni byvše na velkou skalní jeskyni, jež se nachází u Březiny, odebrali jsme se tam, nemohouce ji ale nalézti, poptali jsme se na to blíže, a tu jsme byli poukázáni na lesního v Březině, jenž klíč k ní u sebe chová. S panem lesním odebrali jsme se podiviti uzřevše malý domek, okolo něhož jsme při dřívějším hledání několikráte šli. Domek zakrývaje vchod do jeskyně byl proto nad tím otvorem vystaven, by se více nelámaly rampouchy navštěvovateli, a poněvadž jeskyně sloužívala někdy za brloh tulákům a cikánům; také se tu přihodilo leckdys neštěstí, když se do ní odvážili lidé všeteční a místnostmi neseznámeni. Dvéře se otevrou a my stoupáme dolů; když pochodně s sebou přinesené rozžneme, teprve se nám jeskyně objeví v plné kráse své. Odlesk světla třpytí se na tisícero rampouchách krápěnce (Stalaktitu) visících od skalné klenby jeskyně; tisícerými drahokamy zdají se býti stěny její; míníme, že se nacházíme v krystalovém paláci královny víl a lesních a skalních pannen; čekáme, že každým mžikem se nám víla objeví, tázajíc se nás, proč rouhavě se vtíráme v říši její a palác její dýmem louče a pochodní čadíme. Oko naše těká po pitvorných útvarech krápěnce; kdyby rampouchy visely dolů, mysleli bychom, že stojíme tu před varhanami velikánů a že každou chvíli se může ozvat hlas jejich; tak mocně to na nás působilo, slovem měli jsme čarokrásný pohled. Nám tanuly na mysli bájen a pověsti, jež se o jeskyni té vypráví, a teprve po chvíli jsme poněkud vystřízlivěli z opojenosti duševní.

Nyní teprve můžeme chladně pohlednouti na zjev mysl omamující, kráčíme dále ale velmi opatrně, bychom nespadli v některou prohlubeň neb jámu sem tam se nacházející. Jeskyně jest hezky velká avšak nerovná; po pravé straně tvoří hlubokou propasť; i jinde se nacházejí sráze a roklinaté, dosti hluboké jámy, že by v nich člověk zde nepovědomý hnáty polámati mohl. Jeskyně se táhne daleko pod zemí, tvoříc daleko široko rozvětvené chodby, však pro nepřístupnost ne dosti proskoumané. Za neblahých dob nájezdu Mongolského, za husitských nepokojů i v 30leté a 7leté válce sloužila jeskyně tato obyvatelstvu za bezpečnou skrýš života i majetku, také ale mnohému, jehož řemeslo světlo Boží nesneslo neb který se skrýval před rukou spravedlnosti.

Svěcená díra před 150 lety na dřevorytu F. Chalupy. Foto archiv SJČR

V článku pak následuje ještě pověst o víle ochranitelce lidí a skřítcích, kteří chránili drahokamy v jeskyni. Z textu vyplývá, že jeskyně byla již v té době uzamčena a její vchod zakrýval dřevěný domek. V jeskyni bylo možno obdivovat krápníkovou výzdobu a v nerovném terénu se nacházely propasti. Zajímavá je zmínka v posledním odstavci, že jeskyně se táhne daleko do podzemí a tvoří rozvětvené chodby. Otázkou zůstává, zda se jednalo pouze o domněnku, anebo jestli někdo v mnohem dřívějších dobách do některé části jeskynního systému sestoupil. Právě jednou z propastí pronikli badatelé roku 1938 pod vedením revírníka Viléma Švece do systému prostor tzv. Objevné cesty a z nich pak prostoupili do hlavní části dnešních Javoříčských jeskyní. V 50. letech pak byly ze Svěcené díry objeveny další rozsáhlé části jeskynního labyrintu – jeskyně Míru a to v horizontálním směru. 

Dnes je Svěcená díra součástí zpřístupněné trasy Javoříčských jeskyní a slouží jako jeden z východů. V jejích prostorách se koncentrují největší počty zimujících letounů, převážně kriticky ohroženého vrápence malého. V posledních letech byly ale zaznamenány zvyšující se počty těchto hibernujících savců i v dalších částech jeskynního systému. Krápníková výzdoba Svěcené díry byla v právě v dobách neorganizovaných návštěv z velké části zničena. Návštěvníci ji však mohou obdivovat v hlavních prostorách později objevených Javoříčských jeskyní, které patří k nejkrásnějším v České republice.