Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf
Biologické hodnocení účinnosti rybích přechodů – metodika AOPK ČR
Zajišťování migračního zprůchodnění vodních toků ČR je v podmínkách ČR realizováno nejčastěji stavbou rybích přechodů. Hodnocení účinnosti takto realizovaných opatření je základní nezbytnou zpětnou vazbou a vyjádřením ne/dosažení stanovených cílů. Od dřívější prosté evidence počtu realizovaných staveb nebo prostého vyjádření „zprostupnění“ počtu ř. km vodního toku, které pracovali čistě technicky s dostupnými daty, nastal postupný posun k biologickému hodnocení rybích přechodů. Tedy k možnosti určit skutečné podíly z potenciálně migrujících společenstev ryb resp. stanovit procenta úspěšnosti skutečně migrujících ryb. Vydaná metodika AOPK ČR – Biologické hodnocení rybích přechodů poskytuje ucelený informační zdroj a rámce, stanovuje okrajové podmínky, pro provádění monitoringu i interpretaci výsledků v rámci standardizovaného prostředí hodnocení.
V rámci EU je požadována obnova migrační průchodnosti a dosažení dobrého ekologického stavu vodních toků. Má se tak stát prostřednictvím řady opatření, jako jsou Směrnice 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, tzv. Rámcová směrnice o vodách (WFD), Nařízení Rady ES č. 1100/2007, kterým se stanoví opatření pro obnovu populace úhoře říčního, Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších. Jedním z hlavních nástrojů je budování rybích přechodů a k hodnocení jejich účinnosti vydala AOPK ČR novou metodiku.
Výchozí situace
Významnost antropogenního tlaku na vodní toky je v České republice (ČR) dána geografickou polohou, historicky víceúčelovým využíváním vodních toků (mj. intenzivní hydroenergetické využití) a jejich často velmi tvrdou regulaci. O realizaci desítek přehradních nádrží především ve druhé polovině minulého století v rámci plánu „obnovy a výstavby“ pak netřeba hovořit. V důsledku těchto vlivů a v opozici uvedené evropské snahy a realizovaných evropských směrnic a nařízení, je především v posledních dvou dekádách státními orgány ČR, logicky resortem Ministerstva životního prostředí (MŽP), uplatňován program na zmírnění dopadů uvedených antropogenních tlaků.
Zásadním dokumentem programu je Koncepce zprůchodňování říční sítě ČR (Koncepce, poslední aktualizace MŽP, 2020, dostupná na odkazu1) s obecným cílem systémového řešení obnovy volné migrace, ale i jiné další materiály, např. státní a technické odvětvové normy či Standard péče o přírodu a krajinu, Řada B – Voda v krajině – Rybí přechody (AOPK ČR 2015, dostupné na odkazu2). V průběhu „mapování terénu“ proběhly např. práce v rámci sběru dat o migračních bariérách, rybích přechodech (RP) a hydroenergetických objektech (AOPK ČR, 2017 – www.vodnitoky.ochranaprirody.cz) na vybrané zájmové říční síti. Jiné projekty pak mapovaly kupříkladu nevyužitý energetický potenciál vodních toků nebo vhodnost úseků vodních toků pro veřejnou plavbu. I tyto řekněme spíše opozitní projekty vzhledem k zajištění migrační prostupnosti vodních toků však přinášejí řadu poznatků a využitelných dat pro sledovaný segment.
Monitoring ryb v podjezí v Berouně. Foto Jiří Musil
Dosud realizovaná opatření a možnosti zpětné vazby (kontroly)
Zásadním nástrojem realizace je pak Operační program Životní prostředí, jehož prostřednictvím lze podpořit opatření na zajištění „zprůchodnění migračních bariér pro živočichy a opatření k omezování úmrtnosti živočichů spojené s rozvojem technické infrastruktury“, v některých případech, na vybraných (zájmových) vodních tocích nebo jejich úsecích dle priorit stanovených Koncepcí až ve výši 100 % nákladů. Jako nejčastější opatření, které bylo a je významně aplikováno, je výstavba RP, méně často pak úprava migrační bariéry na migračně prostupnou a velmi vzácně odstranění migrační bariéry zrušením vodního díla (nejčastěji nepotřebného jezu). Bohužel však již po vizuální kontrole realizace zmíněných typů opatření, často „tvrdých“ vodohospodářských staveb, které se v některých případech pouze „snažily“ imitovat přírodě blízké podmínky migračních cest, vzbuzovaly v řadách nejen odborné veřejnosti značné pochyby o jejich odpovídající funkčnosti.
Proto bylo masivně mezi roky 2010–2016 prováděno – a je prováděno dodnes – hodnocení technických předpokladů dokončených staveb RP ve vztahu k fyzickým možnostem potenciálně migrujících ryb. Jako poměrně spolehlivý měrný prvek se osvědčila průměrná a maximální proudná rychlost v hodnocených žlabech ve vztahu k maximální a skokové rychlosti plování ryb. Zásadní limitací takovýchto měření je však aktuální hydrologický stav na předmětném úseku vodního toku, kdy nižší i vyšší průtokové stavy, oproti návrhovému (projektovanému) normálu, ovlivňují rychlostní pole v tratích rybích přechodů, tedy naměřené hodnoty. Získaná data pak musejí být adekvátně interpretována. Mimo toto ovlivnění pak uvedená data navíc poskytují k dispozici v podstatě pouze dvě hodnoty; RP (opatření) technicky způsobilý (vhodný) nebo nezpůsobilý. A to i přesto, že je problematika migrací ryb včetně hodnocení funkčnosti rybích přechodů rovněž v našich podmínkách obecně známá (např. Lusk a kol. 2014, Slavík a kol. 2012, Slavík 2015) a pro účely hodnocení funkčnosti RP v rámci OP ŽP byl připraven metodický postup (Slavík a kol., 2012). Avšak výběr monitorovacích metod a metody hodnocení měly doposud pouze doporučující charakter.
Metodika biologického hodnocení rybích přechodů a její využití
Z výše uvedených skutečností vyvstala tedy aktuální potřeba k doplnění a dodefinování metodických postupů o standardizované hodnocení biologické funkčnosti RP, které bude podávat jednotné informace o jednotlivých opatřeních financovaných z veřejných zdrojů a současně bude umožňovat porovnání typových RP (Noonan a kol. 2012, Silva a kol. 2018). Proto byla v letošním roce AOPK ČR publikována metodika Biologické hodnocení rybích přechodů (Musil a kol. 2020, Metodika), která zahrnuje aktualizaci současných preferovaných kvantitativních monitorovacích metod, specifikuje jejich výběr, podmínky aplikace a hodnocené parametry včetně interpretace výsledků a požadavků na jejich zpracování za účelem výše uvedeného standardizovaného hodnocení.
Zveřejněné metodické postupy, dostupné na dále uvedeném odkazu3, jsou tak sjednocujícím prvkem v získávání dříve uvedené zpětné vazby. Je zřejmé, že pokročilé metody sledování pohybu migrujících ryb, při dostatečné robustnosti datové základny (počet realizovaných monitoringů) a porovnatelné interpretaci výsledků, poskytnou další potřebné informace pro nejefektivnější realizace dalších nových opatření, RP. A to i vzhledem k očekávanému získání detailních informací o efektivitě, úspěšnosti, migrujících jedinců i v jednotlivých částech migrační trati, např. efektivnost nalezení vstupu do RP, doba zdržení aj., na základě kterých bude možné pravidelně aktualizovat dříve uvedené normativní a koncepční materiály (standardy péče o přírodu a krajinu, ČSN a TNV).
V případě zřízení trvalého monitoringu na vybraných úsecích, resp. profilech, říční sítě se při využití uvedeného metodického postupu mohou znásobit potenciálně získané efekty. Jednotné značení migrujících jedinců a veřejně dostupná data např. znamenají možnost jejich detekce na více profilech, a tedy vytvoření časového snímku jejich pohybu jak v době tahu – migrace –, tak i v případě běžného pohybu, např. reakce na eventuální mimořádné události na daném vodním toku (např. suché periody v ročním cyklu). V případě nasazení dalších doplňkových, v této části už spíše výzkumných metod lze tak pracovat i s dalšími projevy migrací na konkrétní jedince, např. vliv kumulativního zatížení nutností překonávat migrační bariéry na ztrátu fitness. Neopomenutelným dopadem je i vazba na posílení spolupráce mezi různými subjekty, podporující vzhledem ke geografické podobě ČR i mezinárodní spolupráci. Např. v případě dolního Labe by bylo možné sledovat pohyb jedinců na několika jezech v ČR s navazujícím německým úsekem až po mořské prostředí (monitorovací stanice v Geesthachtu).
Naznačené možnosti ukazují, že v případě ideální aplikace kontroly podporovaných opatření a dalšího sledování značených ryb v širším měřítku a kontextu, podle představené metodiky, nám umožní dále lépe porozumět životu a pohybu ryb ve stávajícím čase, tedy pod dopady aktuálních tlaků vnějších vlivů na jejich prostředí (nejen antropogenních) a lépe tak zacílit vynakládanou veřejnou podporu nejen v rámci zajištění migračního zprůchodňování vodních toků, ale i dobrého rybářského managementu na našich vodních tocích. V každém případě lze předpokládat, že nás v horizontu několika let čeká nad dalšími novými datovými sadami z našeho i zahraničního prostředí další nezbytné vyhodnocení dosavadních přístupů, spojené s navazujícím stanovením nových cílů, metod a přístupů, a to jak v koncepčních, tak normativních dokumentech, dost možná i v rámci samotné vydané metodiky.
Literatura
1) ahttps://www.mzp.cz/cz/koncepce_migracni_zpruchodneni
2) https://standardy.nature.cz/
3) ahttps://www.ochranaprirody.cz/metodicka-podpora/metodiky-aopk-cr/