Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Zadržení vody v městských aglomeracích

Autor: Jiří Karnecki

Historické pohledy
V Praze se velké zkapacitňování vodních toků provádělo již v 19. století, kdy se zejména spodní části Rokytky, Botiče, Dalejského nebo Motolského potoka, tedy největších pražských potoků, uzavíraly do nábřežních zdí a někdy i zmizely pod zemí. Hlavním důvodem bylo ochránit okolní zástavbu před záplavami a uvolnit nové plochy pro zástavbu. Další velké zkapacitňování koryt probíhalo v 2. polovině 20. století v souvislosti s výstavbou sídlišť. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že právě v souvislosti s výstavbou sídlišť vzniklo v Praze velké množství retenčních nádrží, které mají za účel retenovat dešťové vody ze zpevněných ploch. V dnešní době by byl takovýto projekt již nerealizovatelný. Dalším velkým nešvarem bylo zavážení niv potoků a řek vším, co ve městě nebylo potřeba, od stavební suti po popílek z teplárny. Tím jsme se připravili o spoustu ploch, kde se voda mohla neškodně rozlévat a městu neškodit.

Potoky pro život
Dnešní pohled na zadržování vody ve městě je již zcela odlišný. Počínaje povinností všech stavebníků na svém pozemku dešťové vody zasakovat nebo retenovat a teprve následně odvádět do vodních toků (tato povinnost je ukotvena v pražských stavebních předpisech, které jsou závazné pro každého stavebníka) až po rozsáhlé revitalizace potoků a obnovy potočních niv. Díky dlouhodobému celopražskému projektu „Potoky pro život“, v rámci kterého se revitalizace pražských potoků provádějí, se v Praze podařilo vytvořit jakousi celospolečenskou poptávku po revitalizacích. Lidé začali chápat vodu jako nedílnou součást města a místo s vysokou estetickou hodnotou, které je vhodné i pro rekreaci a odpočinek.

Ačkoli byl projekt „Potoky pro život“ oficiálně zahájen v roce 2005, jeho začátky sahají až do konce let devadesátých. V té době se hl. m. Praha stává správcem některých drobných vodních toků, které dříve spravoval státní podnik Pražské kanalizace a vodní toky, a jako novopečený správce zadává hned několik velkých revitalizačních studií. Jednalo se například o Litovicko-Šárecký potok v Liboci a Ruzyni, Nebušický potok, Řepský potok aj. I přes skutečnost, že se jednalo o celkem revoluční přístup (i když jednotlivá řešení byla poplatná době vzniku), byly projekty kvůli obrovskému záběru a ještě nedořešeným majetkoprávních vztahům odsouzeny k zániku. Po mnoha letech se ale nakonec některé jednotlivé dílčí úseky podařilo realizovat, ovšem se zcela odlišnou koncepcí.

Výstavba koryta Řepského potoka. Foto Jiří Karnecki

Výrazným mezníkem byl začátek nového tisíciletí, kdy se náš tým účastnil pod vedením Ing. Tomáše Justa několika exkurzí po revitalizacích v Bavorsku. Tamní revitalizace nás ohromily svou jednoduchostí, přirozeností a nápadem. Bylo jasné, že v Čechách a zejména v Praze máme co dohánět.

První projekty
Abychom se vyhnuli chybám našich předchůdců s neprojednatelnými projekty, nejprve jsme si vytipovali vhodnou lokalitu v majetku hl. m. Prahy, která by se dala dobře zrevitalizovat. Jako ideální se jevil prostor suchého poldru Čihadla, kde byly na cca 19 ha v 80. letech napřímena a opevněna koryta hned tří potoků: Rokytky, Hostavického potoka a Svépravického potoka. Projektování se zhostila firma Ekotechnik Inženýring, s. r. o., a v roce 2008 byla celá stavba s podporou fondů EU zrealizována. Dokončená akce měla velký ohlas jak u odborné, tak i laické veřejnosti, byla prezentována na několika odborných konferencích a proběhlo zde mnoho exkurzí. Jen pro zajímavost, tento projekt je stále živý a kromě každoroční výstavby nových tůní pro obojživelníky zde od roku 2008 vyrostly další tři malé vodní plochy, proběhlo prodloužení revitalizace Svépravického potoka, zrušila se navážka inertního odpadu i se psím cvičištěm a je zde nastaven přírodě blízký management travních porostů včetně pastvy skotu.

Otevírání Litovicko-Šáreckého potoka u Hvězdy. Foto Jiří Karnecki

Dalším významným projektem se stalo otevření zaklenutého koryta Litovicko-Šáreckého potoka podél obory Hvězda v roce 2010. Potok byl v 60. letech minulého století zaklenut v souvislosti s výstavbou rekreační nádrže Džbán. Jako důvod se tehdy uvádělo zlepšení kvality vody a eliminace zdrojů znečišťování. Byl to právě jeden z fragmentů projektu zadaného již v 90. letech, jehož projednání ale trvalo více než 10 let. Zde byla poprvé v Praze použita těžká balvanitá rovnanina z kamenů vážících až 500 kg. Právě toto byl jeden z projektů, kde se těsně před realizací proti otevření zvedla vlna nevole místních obyvatel. Nakonec je přesvědčila až samotná realizovaná stavba. Díky finanční náročnosti tohoto projektu, který stál 10 milionů Kč (z čehož nejvíce připadlo na bourání mohutných betonových konstrukcí), jsme si nechali zpracovat návratnost akce z pohledu ekosystémových služeb. Výsledek byl takový, že zejména díky klimatizační službě byla návratnost 9,5 roku.

Úspěchy těchto projektů nás podnítily k další větší akci, tentokrát opět na Litovicko-Šáreckém potoce. Vytipovali jsme tři plochy opuštěných historických luk v Šáreckém údolí, které byly v majetku hl. m. Prahy a již zarůstaly rákosem a náletovou vegetací. Jednalo se o lokality Žežulka, Zlatnice a Jenerálka. Potok zde byl historicky vymístěn k okraji údolí a vedl napřímen podél silnice. V roce 2013 se povedlo potok vrátit zpět do nivních luk. Díky této akci se mimo jiné podařilo zachránit i mnoho zajímavých a chráněných druhů rostlin a živočichů, které zde ještě přežívaly a díky revitalizaci a následnému managementu se zde úspěšně šíří. Vlajkovým druhem zde byl skokan hnědý, jehož skomírající populaci se díky soustavě tůní na Jenerálce podařilo zachránit a dnes se zde na jaře rozmnožuje až několik stovek jedinců.

Revitalizace na Rokytce ― venkovní učebna
Dalším velkým projektem byla rozsáhlá revitalizace Rokytky od Kyjí do Vysočan. Jedná se o krásnou přírodní učebnu revitalizačních možností. Na úseku dlouhém zhruba 5 km je možné vidět navrácení meandrujícího potoka do nivní louky, úseky zpevněné balvanitou rovnaninou, jednostranné rozšíření koryta, balvanité skluzy, kamenné vestavby pro rozčlenění koryta, aplikaci mrtvého dřeva, tůně a stěny pro ledňáčky. Posledním přírůstkem je zkapacitnění Rokytky v Kyjích, kde se podařilo odkoupit část soukromých pozemků, aby zde byla vytvořena až 10 m široká ekologická berma pro převod povodňových průtoků. Samotná Rokytka byla rozčleněna a stabilizována balvanitou rovnaninou. 

Revitalizace Rokytky pod Čihadly. Foto Jiří Karnecki

Díky prezentaci revitalizací na Rokytce se také podařilo propagovat balvanité rovnaniny jako vhodný ekologický nástroj pro přírodě blízkou stabilizaci koryt.

Stejně jako u revitalizace suchého poldru Čihadla všechny tyto projekty pokračují a připravují se další etapy těchto revitalizací.

Obnova zaniklých potoků
Další významnou metou projektu „Potoky pro život“ bylo navrácení Řepského potoka. Řepy měly ještě v 50. letech minulého století na svém území několik rybníků, které napájel Řepský potok. Rybníky byly ale s rozvojem výstavby postupně rušeny, až zanikl i potok. V Řepích se tak do 21. století zachoval jen jediný rybník Prasečák a kousek suchého koryta pod rybníkem připomínající, že zde někdy potok tekl. 

Snahy o navrácení potoka spadají do konce 90. let minulého století a jedná se o náš nejdéle trvající projekt. V roce 2014 se konečně podařilo získat poslední souhlasy a mohlo se začít s realizací. Jako zdroj vody slouží nedaleké jezero Hliník. Překonání železniční tratě a komunikace řízenými podvrty byla hračka ve srovnání s výstavbou otevřeného koryta. V tomto projektu jsme zjistili, jaká úskalí přináší výstavba nového potoka v urbanizovaném území. Pod cca 0,5 m vrstvou hlíny jsme objevili betonovou desku a nové koryto tak připomínalo spíše výstavbu chodníku než potoka. Beton tedy musel pryč, výkop se zavezl jílovitou zeminou a teprve do takto upraveného koridoru jsme mohli vyhloubit nové koryto Řepského potoka. Dnes je již potok zcela zapojený vegetací a osvěžuje řepské sídliště.

Další navrácení zaniklého potoka jsme realizovali v roce 2017 na Brusnici v zeleném pásu podél Patočkovy ulice, kde byl potok historicky zatrubněn. Jednalo se o 900 m dlouhý úsek, z čehož nové otevřené koryto bylo dlouhé 620 m. Po zkušenostech z Řepského potoka jsme již počítali s možností výskytu navážek a skládek, a proto bylo už od začátku navrženo koryto těsněné jílovitou vrstvou a ochráněné štěrkovým pohozem. Hned v úvodu výkopových prací nás sice zaskočilo odkrytí neznámého teplovodu a vodovodu, ale později se ukázalo, že obě sítě jsou nefunkční, a bylo možné je zrušit. Poté práce probíhaly dle projektu a nyní již skoro rok protékají vody Brusnice novým otevřeným korytem.

Ze zkušeností můžeme říci, že vytváření nových koryt potoků v zastavěném území je celkem komplikovaná záležitost a je nutné s tím dopředu počítat. Minimálně je potřeba kalkulovat s větším či menším těsněním koryt, protože terén v zástavbě je většinou tak přetvořen, že s velkou pravděpodobností narazíte na historické skládky a navážky, které většinou bývají dobře propustné, a voda v potoce se proto může ztrácet. Komplikované je také křížení s inženýrskými sítěmi, které jsou často uloženy v jiných hloubkách, než deklaruje správce. Většina těchto problémů je však řešitelná, a proto je potřeba nebát se vracet vodu na povrch a přibližovat jí lidem.

Aktuální revitalizace
Potok Říčanka pod Lítožnicí ztratil přirozený charakter již dávno v minulosti. Na mapách z roku 1848 je již koryto pěkně napřímené. Úpravy potoka mohly souviset s výstavbou původního Lítožnického rybníka nebo i s potřebou využití zemědělské půdy v nivě potoka.

Revitalizace Říčanky a její nivy pod Lítožnickým rybníkem. Foto Jiří Karnecki

V 60. letech 20. století byl potok navíc celý zpevněn dřevěnými oplůtky, což bylo v minulosti považováno za přírodě blízké opevnění, ale dnes bychom se s tímto řešením již určitě nespokojili. Stabilizace byla provedena zřejmě v souvislosti s melioracemi okolních pozemků.

V rámci projektu „Krajinářské úpravy soutoku Rokytky a Říčanky“ byl celý úsek Říčanky na pozemcích hl. m. Prahy navržen na revitalizaci. Potok pod rybníkem zcela opustil své původní koryto a pro revitalizaci byla využita celá údolní niva potoka. Délka nového koryta je 1075 m a potok se prodloužil o 300 m. Nové meandrující koryto bylo doplněno soustavou větších a menších tůní o celkové ploše 5980 m² a objemu zadržené vody 2169 m³. V jedné tůni byl břeh upraven tak, aby zde vznikla kolmá stěna pro ledňáčky. Brodové úseky byly stabilizovány kamenným pohozem a stromy, které musely být pokáceny, posloužily jako mrtvé dřevo jak do potoka, tak do tůní. Původní koryto potoka bylo až na jedno místo, kde vznikla tůň, zasypáno. Vzhledem k tomu, že niva byla v minulosti využívána jako pole, byla celá plocha oseta travní směsí květnatých luk. Přes potok byly provedeny dva brody z balvanité rovnaniny a dvě povalové lávky.

Zde jsme si i trochu pohráli s čísly. Krom prodloužení koryta a plochy tůní jsme porovnali i objem vody v původním korytě za běžného průtoku s objemem vody v korytě revitalizovaném. V revitalizovaném korytě je zadrženo 2,5x více vody než v korytě původním. Toto je jasný ukazatel potřeby a vhodnosti revitalizačních projektů.

Závěr
Díky stále většímu množství zrevitalizovaných vodních toků se revitalizace dostávají do povědomí i široké veřejnosti a dost často si lidé mohou na vlastní kůži vyzkoušet jejich přínosy. Jinými slovy, mohou si najednou na vodu sáhnout. Tím se v Praze stala po revitalizacích celospolečenská poptávka a nyní se ročně revitalizuje několik stovek metrů koryt. I nové projekty jsou stále více ambicióznější. V přípravě je například rozsáhlá revitalizace Rokytky a Běchovického potoka nebo propojení Berounky se slepým ramenem Krňák v Lipencích.

Více o realizovaných projektech se dozvíte na www.praha-priroda.cz.