Z naší přírody

Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

50 let CHKO Orlické hory

Autor: David Rešl

Před vyhlášením
Krajina Orlických hor nebyla vždy taková, jak ji známe dnes. Ještě před vyhlášením CHKO prošla výraznými změnami. V první polovině 20. století se jednalo o poměrně hustě obydlenou oblast. Svahy hor byly kromě nejvyšších partií odlesněné a půda zemědělsky využívaná. V 50. letech, po odsunu většiny obyvatel, se na horách zastavil život, řada obcí úplně zanikla, půda zůstala ladem. V té době bylo rozhodnuto velké plochy na svazích hor hospodářsky využít tím, že se zalesní. Plocha lesa se během krátké doby zdvojnásobila. Ačkoliv se život do Orlických hor následně pomalu vracel, místní krajina si uchovala mnoho cenného a orlickohorský zalesněný hřbet představoval tehdejším pohledem místo navrácené přírodě. A právě v té době zřejmě vznikla myšlenka na vyhlášení chráněné krajinné oblasti, kterou tým lesníků pod vedením Ing. Vambery dotáhl do zdárného konce v prosinci roku 1969, kdy byl podepsán vyhlašovací předpis CHKO Orlické hory.

Díky citlivé péči vlastníků krajinu zdobí tradiční stavení. Foto Zuzana Růžičková

Změny v krajině
Lesy, dnes pokrývající 70 % rozlohy CHKO, tvoří hlavní část její krajiny. Sotva se lesní společenstva ve vrcholových partiích hor začala vzpamatovávat z imisní kalamity 80. let minulého století, přišly další pohromy: sucho, vítr a kůrovec. Přesto lze v posledním desetiletí pozorovat spontánní samovolný návrat buku lesního a v nejvyšších částech hor, například kolem vrcholu Koruny také jeřábu ptačího. Považuji to za velkorysou alternativní nabídku přírody k dnes nejistému zaměření lesní ekonomiky na smrk ztepilý.

Zajímavým příběhem je uměle vysazovaná dřevina smrk pichlavý. Tato dřevina, původem ze Severní Ameriky, byla spolu s nepůvodní klečí využívána k zalesňování ploch v místech, kde byly lesy poškozeny kyselými dešti. Dnes, po více než 30 letech, takové porosty znovu postupně odumírají, a to vlivem houbové choroby kloubnatky smrkové. Obdobně jako v Krušných horách se ani zde řešení pomocí nepůvodní dřeviny neosvědčilo.

V hlubokých údolích se na obtížně přístupných svazích zachovaly lesy s pestrým
druhovým složením. Foto Zuzana Růžičková

Osudy některých vodních toků v Orlických horách jsou pohnuté. Navzdory vyhlášené ochraně krajiny totiž v 70. letech minulého století proběhly významné zásahy do vodních toků. Někde to byly nevhodné úpravy morfologie koryta, jinde rovnou jeho zatrubnění. V současnosti se tyto neřesti ve spolupráci se správci vodních toků napravují. Revitalizační akce navrátily přírodní podobu toku Zelenky, Záhořského potoka na Orlickém Záhoří, toku Souvlastní ve stejnojmenném sídle a postupně se realizují a připravují další.

Ačkoliv nelesních ploch v CHKO Orlické hory je rozlohou pomálu, jsou určitě její ozdobou. I přes necitlivou a naštěstí neúspěšnou snahu socialistických inženýrů o přeměnu některých horských luk na ornou půdu zachovaly si zdejší louky a pastviny přírodní charakter. Meliorační systémy provedené v 70. a 80. letech na zemědělských pozemcích pomalu dožívají. Voda se navrací zpět na povrch a s ní i mokřadní vegetace a na ní vázaní živočichové. Občas to způsobí i překvapení, když se odvodňovací řad někde zanese a na louce vznikne nové „prameniště“. Co je ale na loukách znát v posledních letech nejvíce, je nebývale rychlá senoseč. Tak, jako to sledujeme v celé zemědělské krajině, nová a rychlá mechanice umožňuje hospodářům rychlou sklizeň na rozsáhlé ploše. To neprospívá hmyzu ani obratlovcům žijícím v travních porostech. A pro ochranu přírody je to nově předložený úkol a výzva.

Novodobá výstavba
Největší změny posledních dvaceti let, které jsou ve zdejší krajině na první pohled viditelné, je nová výstavba. V posledních letech sledujeme významný růst výstavby v horské krajině. Jde o trend, který zasáhl celou českou kotlinu. Obce, které trápí odliv trvale bydlících obyvatel, novou výstavbu vítají, a to i přesto, že se jedná téměř výhradně o rekreační objekty, které jejich problém nevyřeší. Samostatnou kapitolou jsou pak areály pro sjezdové lyžování. Velká poptávka návštěvníků hor po sjezdovém lyžování se promítá i do četnosti požadavků výstavby nových lanovek a sjezdových tratí. Ať už se jedná o zcela nové, nebo o modernizace a doplnění již stávajících skiareálů, je potřeba pečlivě zvažovat všechny vlivy, které takový záměr přinese. Tedy včetně těch nepřímých, jako jsou požadavky na odběr vody k dnes již nezbytnému zasněžování či dostatečná kapacita parkovacích ploch pro návštěvníky. K jak necitlivým zásahům může dojít, pak můžeme sledovat na polské straně Orlických hor, kde v posledních letech vzniklo několik nových lanovek.

Noví horští osadníci
Co je trochu skryté a není na první pohled úplně patrné, jsou nové druhy rostlin a živočichů, které se do horské krajiny postupně stěhují. Jednak to jsou invazní rostlinné druhy, které byly vysazeny člověkem a které se do krajiny šíří podél toků a komunikací. Příkladem je kolotočník zdobný, který postupně osídlil příkopy podél cest na téměř celých horách. A jednak to jsou druhy, které jsme byli zvyklí znát z nižších poloh, a tedy teplejších oblastí. Příkladem takového druhu je kudlanka nábožná, která byla překvapivě zastižena až na hřebeni Orlických hor v 1000 metrech nad mořem.

Přání na závěr
Rád bych naší CHKO do dalších let popřál:

• pevné zdraví – tedy zdravou přírodu a malebnou krajinu 
• rozumné vlastníky a hospodáře, kteří v krajině žijí a pracují
• vnímavé návštěvníky, kteří si budou vážit místního dochovaného dědictví.

Padesát let je dlouhá doba a dnes je již málo těch, kteří si pamatují začátky. Štafetu přebírají nové generace ochranářů, kteří jsou s chráněnou krajinou v každodenním kontaktu. Také jim přeji, aby je jejich práce těšila a naplňovala a aby dál o krajinu Orlických hor pečovali s nadšením a zároveň s jemným citem pro věc.