Podrobné vyhledávání v článcích

Tento seriál se bude postupně věnovat zelené infrastruktuře měst, sídelní zeleni, která dnes obklopuje drtivou většinu obyvatel ČR. Městská ekologie je novým oborem populárním tak, jako byla krajinná ekologie před třiceti lety. Pokusím se postupně tuto tématiku, která může ochranu přírody zajímat, přiblížit, jakkoliv ochranářský pohled na ni může být zatím rozporuplný.

25 let existence CHKO Litovelské Pomoraví je důvodem k zamyšlení nad tím, co se v posledních letech podařilo a jaké jsou cíle či úkoly pro nejbližší období. Rozhodně nemůžeme pominout otevření Domu přírody Litovelského Pomoraví v roce 2014. Tato událost svou náročností zásadně ovlivňovala činnost Správy v předchozích letech. Z reakcí veřejnosti, odborné i laické se zdá, že výsledná podoba se zdařila. Z velkých úkolů blízké budoucnosti jistě nelze opomenout ochranu a péči o řeku Moravu. Další etapa výkupu lesa v centrální části CHKO s cílem zajistit prostor pro nové vyhlášení národní přírodní rezervace pak přinese společně s využitím zdrojů OPŽP významný posun v praktické ochraně a péči o tento klenot mezi řekami.

Mohou obývat jezera s vysokým obsahem solí, jsou schopni přežít v horkých pramenech a některým se dokonce výborně daří v asfaltových a ropných jezírkách vzniklých po těžbě ropy. O kom že to je řeč? Všechny druhy obdařené těmito superschopnostmi najdeme v jedné čeledi – břežnicovití (Ephydridae), patřící do řádu dvoukřídlých (Diptera).

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

za našimi okny pomalu začal podzim a zdá se, že vše je tak, jak má být – alespoň co se týká ročních období.

Povodí řeky Falémé, východní Senegal, vesnička Djakhaling, 20. října 1995 – expedice Českého rozhlasu naplnila hlavní cíl projektu Africká odysea, krok za krokem sledovala cestu čápa černého z hnízdiště v Brdech v České republice až do zimoviště v západní Africe. Poprvé tak byla s využitím satelitní telemetrie sledována ptačí migrace a zároveň bylo dokumentováno chování, místa zastávek a mnoho dalších aspektů průběhu tahu ptáků, protože expedice doprovázela čápici Kristýnu po zemi v automobilech a na mnoha místech cesty ji zastihla při krmení, odpočinku i při delších pauzách v migraci.

Zkušený průvodce pomalým pohybem naznačuje řidiči, aby co nejtišeji zastavil. V místech, kde řídká senegalská savana lemovaná působivými baobaby přechází v křovinatý buš, zaznamenal šramot. Stíny v hustém podrostu náhle ožívají a kolem otevřeného nákladního automobilu kráčí před zraky nadšených turistů s překvapivou elegancí stádečko jednoho z nejvzácnějších savců na této planetě – vskutku majestátních antilop Derbyho (Taurotragus derbianus). Nemalou zásluhu na tom, že se antilopí obr neocitl na stále se rozšiřujícím černém seznamu vymizelých druhů a poddruhů, mají odborníci z České republiky.

Austrálii si většina čtenářů spojuje s vyprahlou polopouští oživovanou jen občasnými stádečky klokanů, prosluněnými plážemi z bílého písku či velkoměsty, na první pohled se vším všudy přenesenými z USA. V dalších řádcích se podíváme do části Australského svazu, která se uvedené představě poněkud vymyká. Přesto si Tasmánie, ostrov u jižního pobřeží pátého kontinentu, naši pozornost bezesporu zaslouží. V následujících řádcích se o tom pokusíme čtenáře přesvědčit.