Úvodem

Ochrana přírody 5/2015 — 28. 12. 2015 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf

Pavel Šimek

Zahradnická fakulta MENDELU, Lednice

Autor: Pavel Šimek

Střídání ročních období vlastně představuje určitou jistotu v docela nejistém světě kolem nás. Pokud odhlédneme od našich (mnohdy přehnaných) představ, jak má vypadat počasí na jaře či na podzim, tak kolem sebe najdeme celou řadu krásných měnících se příkladů našeho sepjetí s přírodou, krajinou a od ní odvozenými, neodlučitelnými dějinami každodennosti. V krajině nacházíme nespočet nám blízkých znaků a jevů. Některé více vnímáme právě v závislosti na ročních obdobích, jiné po celý dlouhý rok. Mezi ty druhé pro mnohé z nás patří ovocné stromy, ke kterým se často vážou vzpomínky z dětství a provází nás celou životní poutí krajinou našeho bytí.

Na ovocný strom lze pohlížet z mnoha stran a různými způsoby. Chci se s vámi podělit o dva nevšední zážitky z osobních kontaktů s ovocným stromovím.

První takový kontakt se týká doteku s útlou knížečkou nazvanou „Knížka o štěpování a spravování štěpnic“. Knížka od Jošta III. z Rožmberka byla vytištěna v roce 1598 a nespornou zajímavostí je fakt, že je psaná česky. Kniha přináší jedinečnou možnost nahlédnutí do smýšlení a vnímání světa člověkem žijícím v českých zemích v šestnáctém století. Ovoce a ovocný strom byly pro člověka této doby natolik významné, že pokládal za důležité sepsat svoje zkušenosti a předat je dál. Čtenář znalý oboru, jehož se kniha týká, se jistě mnohokrát nad textem pozastaví, například nad řadou nereálných, ale dobře míněných pěstitelských doporučení. I čtenáři ve věcech zahradnických laickému je však kniha otevřena, neboť krása jazyka a lidská fantazie, vedená mnohdy až ke krajnostem, jsou důvody, pro které stojí za to knihu číst.

Druhý kontakt je aktuální. Ve chvíli, kdy píšu toto zamyšlení, tak slyším z rozhlasu další poplašnou zprávu. Naši ovocnáři signalizují značné ztráty na výnosech jablek. Vlivem katastrofálního sucha jsou jablka malá a odrůdové znaky nejsou letos typické. Dovídám se, že jablko musí mít minimálně 60-65 mm v průměru a řetězce vyžadují (v rámci svého geniálního marketingu) v principu jablka zelená, červená a žíhaná.

Moje povolání krajinářského architekta mě dovedlo do společnosti kolegů, kteří se profesionálně zabývají ovocnými dřevinami, jejich sortimentem, vlastnostmi a v neposlední řadě intenzivním i extenzivním způsobem jejich pěstování. Základem všech praktických úvah však zůstává znalost sortimentů, jejich dosažitelnost, původní i aktuální rozšíření a především každodenní studium v terénu, v badatelnách, při cestách krajinou – vlastně pořád a kdekoliv. Je obdivuhodné, jak se podařilo relativně malému okruhu ovocnářů – specialistů na tzv. „staré odrůdy“ – najít, identifikovat, katalogizovat a začít aktivně ochraňovat strukturované záchranné sortimenty ovocných dřevin. Těmto kolegům patří jistě náš velký dík za jejich povedenou snahu o záchranu života celé řady neuvěřitelně půvabných jabloní, hrušní, třešní... nebo chcete-li nenahraditelných krajinných dominant, neopakovatelných scenérií, vůní a barev, bez kterých by nebyl náš život takový, jaký je. Patří jim ale také dík za to, že je náš život pořád ještě dostatečně pestrý a zajímavý. Je tomu tak navzdory všemocné globalizaci, strategiím obchodních řetězců a obecné snaze, aby vše bylo normované, stejně veliké a dokonce i barevné.

Pane profesore Řezníčku, pane Martine Lípo, pane kolego Salaši a Bočku, pane Václave Tetero a další kolegové – studujte prosím sortimenty našich starých ovocných druhů, ukazujte prosím všem kolem Vás krásu rozkvetlé jabloně, hrušně či třešně. Bylo by totiž neodpustitelné zapomenout na všechny odstíny modré barvy u švestky, švestečky, trnky, kulovačky, durancie či kozích cecků. Bylo by to neodpustitelné nejen proto, že slivovice z moravského Slovácka má možná větší marketingový potenciál, než by se na první pohled zdálo!