Kulér-Medailonky

František Pelc se narodil 4. října 1962 v Turnově a tomuto městu zůstal věrný dodnes, žije zde s manželkou Ivetou a spolu zde vychovali své dva syny Marka a Adama. Již na druhém stupni základní školy propadl své celoživotní zálibě – poznávání přírody, která je už 35 let jeho profesí a posláním.

Jeho životní příběh připomíná románového hrdinu. Tony byl adoptován ze sirotčince Church of England´s Society a s novými rodiči (Hilda a Leslie Fitzjohnovi) prožil mládí na předměstí Londýna. Vystudoval střední školu a pracoval jako rozvážeč mléka po domácnostech. V mládí ho uchvátily povídky o Tarzanovi a jeho další životní dráhu ovlivnil film o adoptované lvici Else (Born Free), tak trochu s osudem podobným jemu samému. Jeho životní rozhodování určilo setkání s bývalým strážcem ze Serengeti žijícím v Anglii, který mu řekl: „Jestli chceš ještě vidět africkou divočinu, měl bys tam jet nyní, dříve než úplně zmizí.“

Psát vzpomínku na někoho, koho jste dobře znali, kdo byl víc než kolega a kdo šel nemalý kus života s vámi, bývá ošidné. I při posledním slově zachyceném na papír či dnes spíše na obrazovce počítače ve vás přetrvává dojem, že jste vzpomínaného nevystihli, že jste něco opomněli, že to zkrátka není ono. Uvedené pochyby platí o to více, pokud se zamýšlíme nad životaběhem košaté osobnosti, která skutečně ovlivnila stovky lidí a která pozitivně spoluurčovala směřování celého oboru. Právě takovou personou v ochraně přírody a krajiny se na celá desetiletí stal RNDr. Václav Petříček.

Naše jubilantka spatřila svět 27. května 1952 v Přerově, po základní škole maturovala na Keplerově gymnáziu v Praze a následně vystudovala geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Diplomová práce na rybnících v okolí Stráže pod Ralskem ji definitivně nasměrovala do mokřadů. Botanicky nejcennější Hamerský rybník tehdy rovnou navrhla na chráněné území, což se však nakonec nerealizovalo. Rybník byl na dlouhou dobu vypuštěn, aby hluboko pod ním mohla být těžena uranová ruda. V té době se už také seznamovala s ochranou přírody v oddíle Stopařů při Tisu – svazu pro ochranu přírody a krajiny. Vedli jej manželé Leiských, pracovníci SÚPPOP, tehdejšího ústředního odborného pracoviště státní ochrany přírody, kteří pro ni byli velkým vzorem.

Jen pár hodin po zprávě o napadení Ukrajiny Ruskem šokovala naši botanickou veřejnost zpráva o odchodu jednoho z nejvšestrannějších odborníků s geniální pamětí. Vítek byl nejen vědec, učitel, ochranář, ale také zábavný společník, muzikant a především dobrý člověk. Protože jeho profesní život byl velmi úzce spojen s ochranou přírody, chtěli bychom v následujících řádcích přiblížit Vítka právě z tohoto pohledu.

Říká se, že knihy a dveře si jsou v něčem velmi podobné. Otevřete je – a rázem se ocitnete v jiném světě. Uvedené tvrzení platí o to více pro publikace představující v daném oboru významný mezník. Pro environmentalistiku v tehdejším Československu se jím v roce 1979 bezesporu stal útlý spis nazvaný výmluvně Životní prostředí očima přírodovědce vydaný pražským nakladatelstvím Academia. Kromě geochemika Bedřicha Moldana a analytického chemika Jaroslava Zýky se na něm podílel také ekolog, botanik a lesník prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr. h. c.