Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2023 — 23. 4. 2023 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
K šedesátinám Prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc.
Na pragmatické rady svého otce, právníka, se gymnazista Milan Damohorský, narozený v dubnu 1963 v Praze 7, rozhodl rovněž ke studiu právních věd. Zřejmě však byl tehdy jeho osud na vážkách, neboť do té doby projevoval silné zájmy přírodovědné, hlavně zoologické. Již jako dítě byl nadšeným návštěvníkem, posléze členem spolku přátel a držitelem permanentní vstupenky Zoologické zahrady v Praze-Troji. Při vytrvalém pozorování tam chovaných zvířat vzala počátek jeho práce o levorukosti u paviánů anubi, se kterou pak zaujal v gymnaziální soutěži SOČ – Studentské odborné činnosti. Nestal se zoologem, ale i tak měla tato práce značný význam pro jeho další směřování. Zajímaví sočkaři z letenského gymnázia Nad Štolou byli totiž odlovováni do činorodé Komise pro tvorbu a ochranu životního prostředí (KTOŽP) při obvodním výboru Socialistického svazu mládeže v Praze 7. Tato komise se scházela ve staré letenské vodárenské věži, náležíci Obvodnímu domu pionýrů a mládeže, později dětí a mládeže. Vyvíjela různé zajímavé přírodovědné a ochranářské aktivity, osvětové i výkonné, byla v začátcích terénní ochrany přírody v Praze 7 a stala se pařeništěm, z něhož převážně vzcházel tehdejší tzv. obvodní aktiv dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody, silná obvodní organizace hnutí Brontosaurus... a v roce 1981 také základní organizace tehdy nově vzniknuvšího Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). Milan Damohorský se stal pro následujících dvacet let horlivým činovníkem právě této 01/30. ZO ČSOP „Troja“, která se brzy od obvodní svazácké komise odloupla a stala se samostatně bojeschopnou jednotkou.
ZO ČSOP „Troja“ vznikla jako studentský spolek, intuitivně vyvíjející do jisté míry partyzánské snahy chránit přírodu hlavně v pražské Trojské kotlině. Typický model působení hlavně v prvních letech existence, za socialismu, začínal objevením nějakého zanedbaného území se smetišti. Trapné formality, čí je pozemek a tak podobně, se v oněch dobách nemusely řešit, rozsáhlé zanedbané plochy kolem Vltavy nebo v trojských stráních byly všech a nikoho. V sobotu parta do tohoto území vyrazila, uklidila je a sesbírané odpadky složila na hromadu u cesty, kam se dalo zajet nákladním vozem. V pondělí následovala návštěva obvodního národního výboru a sdělení nejspíše inspektorovi kultury, že tam a tam je hromada odpadů, kterou je třeba odvézt. Bylo to amatérské a nepříliš koncepční, ale něco to přinášelo. Přírodě asi ne až tak moc, ale pocit užitečné práce na straně účastníků měl svoji cenu. Z těchto dob pocházejí fotografie, na nichž je dnešní profesor Damohorský těžko k poznání při obsluhování dvoukoláku nebo ve skupině vagabundů v neoprávněně nošených oděvních součástkách frekventantů vojenských kateder. To byly doby, kdy mladí ochránci přírody pracovali manuálně, z nadšení, zadarmo, bez grantů a dotací... a i městští lidé, kteří se třeba jednou měli věnovat ochraně přírody a prostředí profesionálně, se aspoň takto učili, za kterou stranu se drží hrábě či lopata.
O podstatný kvalitativní vzestup činnosti „Troje“ se Milan Damohorský zasloužil po nástupu do zaměstnání. Po absolvování právnické fakulty pracoval v letech 1986 až 1989 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) v Praze. Tam získal neocenitelné vazby na přední osobnosti ochranářského oboru a na územní pracoviště ochrany přírody, hlavně na správy chráněných krajinných oblastí. Po dlouhou řadu let pak pro „Troju“ dojednával velikonoční a letní výjezdy do nejrůznějších míst republiky, později i do zahraničí, kdy se kombinovala práce v přírodě s intenzivním turistováním. Vedle užitečného kultu manuální práce, který byl v „Troji“ vyznáván a pěstován, to byla i docela dobrá cestovní kancelář, díky níž mladí členové spolku poznali i místa, do jakých by se sami těžko dostávali.
Na půdě Obvodního domu pionýrů/dětí a mládeže a současně pod křídly ČSOP „Troja“ Milan Damohorský po řadu let obětavě vedl oddíl mladých ochránců přírody „Kolibříci“ včetně dost náročného pořádání různých výprav a letních táborů. Tam se i ještě mladší generaci lidí než v samotné „Troji“ dostávalo cenných příležitostí poznávat přírodu a radost z práce v její prospěch. Inspirováni jednou postavou ze starých májovek, členové Kolibříků říkali Milanu Damohorskému „náš vícnežvedoucí“. („Troja“ se ani po převratu nedala cestou dotované profesionalizace. Postupně vytěžila potenciál čistě amatérského spolku a ti, kteří takový spolek provozovali hlavně pro radost, mu odrostli. Dodnes funguje v letenské vodárenské věži pod značkou ČSOP „Troja“ dětský oddíl „Pterodactylus“ – který je vlastně ideovým pokračovatelem Damohorského „Kolibříků“.)
Úklidová brigáda 01/30. ZO ČSOP „Troja“ na pražském Císařském ostrově, jaro 1983. Milan Damohorský v popředí v podřepu. Foto z kroniky „Troje“
Již v polovině osmdesátých let začal Milan psát do průkopnické Makáskovy NIKY, bulletinu městského výboru ČSOP v Praze. Rozepisoval si tak pero k pozdější bohaté publikační činnosti. Posléze se stal i členem redakční rady. Na sklonku socialistického období byla NIKA ohniskem progresivistických (tehdy a v tehdejších souvislostech by to slovo znělo také podezřele, ale trochu jinak, než je tomu dneska) tendencí v rámci pražské organizace ČSOP, a také Milan Damohorský kopal za NIKU. I díky tomuto vstupu do „vyšších pater politiky“ ČSOP pak po převratu tři roky působil jako místopředseda ústřední výkonné rady ČSOP pro zahraniční spolupráci a tiskový mluvčí svazu. Podílel se na organizaci soutěží Zlatý list a na rozjíždění akcí Zelená karta nebo Ukliďme svět. Vedle NIKY psal do Veroniky, Naší přírody či Ochrany přírody. Navázal za ČSOP spolupráci s ochranářskými organizacemi na Slovensku, v Rakousku, Polsku, Německu (Bavorsku) a Itálii. Dodnes je členem Čestné rady ČSOP a v roce 2014 mu bylo uděleno vyznamenání Příroda děkuje.
Odslouživ v Nitře rok v Československé lidové armádě a odpracovav tři roky v SÚPPOP, přešel JUDr. Milan Damohorský v roce 1989 na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se na utváření oboru a katedry práva životního prostředí a v letech 2003 až 2022 ji vedl. V roce 1994 obhájil vědecký titul kandidát právních věd (CSc.), v roce 1998 se stal docentem pro obor práva životního prostředí, v roce 2001 získal vědecký titul doktor právních věd (DrSc.) a v roce 2005 se stal univerzitním profesorem. V letech 2000 až 2022 působil jako proděkan fakulty pro zahraniční záležitosti. Od roku 2000 do současnosti je členem vědecké rady Právnické fakulty UK. V letech 2007 až 2019 vyučoval na částečný úvazek (jako profesor, v ranku plukovníka) na katedře veřejné správy Policejní akademie ČR, kde také v letech 2010 až 2019 pracoval jako člen vědecké rady. Od roku 2019 dosud vyučuje na katedře aplikované ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity. Za své mezinárodní působení byl v roce 2012 oceněn čestnou medailí Houston School of Law, za pedagogickou práci byl v roce 2013 vyznamenán Čestnou medailí PF UK. Na právnické fakultě odchoval zatím 36 úspěšných doktorandů, psal učebnice, prosadil předměty jako horní, energetické, atomové či zemědělské právo. Prosadil anglickou výuku pro zahraniční studenty (Erasmus). Za svůj dosavadní profesní život publikoval přes 400 článků, příspěvků ve sbornících, kapitol v knihách, knih, učebnic a monografií, a to v češtině, v polštině, angličtině, němčině a francouzštině.
Bohatá a záslužná je práce profesora Damohorského pro ochranu přírody a životního prostředí jako takovou. Ještě za působení v SÚPPOP a potom na půdě ministerstev životního prostředí se činil jako právník specialista, spolupracoval s prvními ministry Vavrouškem, Dejmalem a Moldanem. Podílel se na přípravě a výkladu sankčního dodatku k zákonu o ochraně přírody č. 40/1956 Sb. a dále na tézích zákona nového. Významná byla jeho účast na přípravě a napsání popřevratového zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky, jakož i původního zákona o ekologickém zemědělství. V roce 1991 jej ministr Dejmal jmenoval členem rozkladové komise MŽP, v kteréžto funkci profesor Damohorský setrvává jako služebně nejstarší člen doposud. Od roku 1998 je členem legislativní komise a výkladové komise MŽP. Od roku 1998 je členem komise pro právo životního prostředí Mezinárodní unie ochrany přírody (CEL IUCN). V roce 2016 se stal členem vědecké rady ministra životního prostředí ČR a od roku 2017 působí v rozkladové a námitkové komisi ministra zemědělství ČR. V roce 2000 spoluzaložil odbornou Českou společnost pro právo životního prostředí, jíž je od té doby předsedou. Společnost sdružuje skoro sto českých environmentálních právníků a vydává časopis České právo životního prostředí. Dlouhodobě spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR na právních stanoviscích a posudcích. Více než dvacet let zastupuje Českou republiku v Komisi pro právo životního prostředí Mezinárodní unie ochrany přírody (WCEL IUCN). Je mnohaletým řadovým členem Společnosti pro trvale udržitelný život, České ornitologické společnosti a Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů.
Profesor Damohorský nikdy nezapomínal na re-gionální ochranu přírody, když působil jako konzervátor – specialista na právo – a posléze stráž přírody pro Prahu a Středočeský kraj. Pracoval pro vyhlášení přírodního parku Drahaň-Troja, přírodní památky Hostivické rybníky nebo pro vyhlášení staré kanalizační čistírny v Bubenči kulturní památkou (dnes národní kulturní památka).
Milan Damohorský je ženat a má dvě dcery, manželka je docentkou na Katedře biblistiky a ju-
daistiky Husitské teologické fakulty UK. S nimi kolonizuje zahradu kolem rodinného domu v Káraném, což je pro něj dobrou přípravou na zasloužený odpočinek. Přejme mu, aby se jej i v dnešní těžké době dožil za přijatelného zdraví, s přiměřeně pozitivním smýšlením a únosnou výší důchodu. A samozřejmě udělal co nejvíc další práce pro právo životního prostředí. ■
Tomáš Just, Pavel Pešout
---
Titulní foto: Profesor Damohorský recentní. K zálibám jeho a jeho rodiny patří putování po přírodních územích. Foto P. Damohorská