Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 6/2022 — 22. 12. 2022 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

František Pelc jubiluje

Autor: Pavel Pešout

Po studiu na gymnáziu v Turnově absolvoval v letech 1981–1986 Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, kde diplomovou práci věnoval výzkumu ptačích společenstev na imisních holinách Jizerských hor. Poté nastoupil na Správu CHKO Český ráj, v letech 1987–1989 byl okresním ekologem pro okres Semily, odkud se v roce 1990 přihlásil na uvolněné místo vedoucího Správy CHKO Jizerské hory, kterou pak vedl až do r. 1995, kdy byl ministrem životního prostředí Františkem Bendou vybrán na místo ředitele čerstvě ustavené Správy chráněných krajinných oblastí ČR. V roce 2002 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR. Po skončení poslaneckého mandátu se vrací do státní ochrany přírody a stává se ředitelem zreformované Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kterým je dodnes, pouze s přestávkou mezi r. 2007–2010, kdy jej ministr životního prostředí Martin Bursík povolal na místo náměstka ministra řídícího sekci ochrany přírody. Jubilant se věnuje také lektorské činnosti. Externě přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze politiku ochrany životního prostředí a také zasedá ve vědecké radě Fakulty životního prostředí této univerzity a správní radě ČZU. Je členem čestné rady Českého svazu ochránců přírody a předsedou správní rady Nadace Ivana Dejmala.

Začátek soustavného poznávání přírody, zejména ptáků

Spolužáci Františka Pelce na základní škole Pavel Vonička a Jan Černý sbírali brouky, zejména z čeledi tesaříkovitých a střevlíkovitých. Preparáty v entomologických krabicích a vůně naftalínu Františka inspirovaly ke sbírání motýlů, za nimiž se vydával do okolí, i v zimě, do jeskyní Českého ráje. Byť motýlí svět prozkoumal podrobně, u této skupiny hmyzu nezůstal (na rozdíl od Pavla Voničky, který je dnes naším předním entomologem a kurátorem entomologických sbírek Severočeského muzea). Nicméně ze znalosti motýlů s oblibou své okolí zkouší dodnes. Ostatně i slavnému výroku expremiéra Andreje Babiše „My chceme znovu motýle“ předcházela Františkova edukace, kdy se snažil tehdejšího předsedu vlády seznámit s problémem vymírání motýlů a dalšího hmyzu v současné zemědělské krajině.

Zájem o hmyz u Františka rychle nahradila ornitologie. V sedmé třídě začal navštěvovat ornitologický kroužek vedený turnovským sokolníkem Zdeňkem Hovorkou. Když v té době poprvé vylezl dvacet metrů vysoko do koruny velkého smrku ve Vazoveckém údolí u Turnova, aby zde okroužkoval a fotografoval mláďata jestřába lesního, zažíval nejen přiměřenou dávku strachu, ale i zcela výjimečné pocity. Jestřába v té době myslivci likvidovali prakticky na potkání a František pocítil potřebu tato krásná zvířata nějak chránit. Každý víkend na druhém stupni školy podnikal na kole značky ESKA exkurze za ptáky po Českém ráji, a to za jakéhokoliv počasí. Nemohl nejprve sehnat dalekohled a vzpomíná, jak používal staré divadelní rakousko-uherské kukátko skoro bez zvětšení a jak mu následně kamarád Kamil Reiniš půjčil krásný prvorepublikový dalekohled Srb a Štys 7×50. Až když se rodiče přesvědčili, že u ornitologie zřejmě vydrží delší dobu, dostal k narozeninám slušný japonský dalekohled. Svá dvouletá pozorování shrnul ve své prvotině Avifauna Českého ráje a zúčastnil se s ní krajského kola soutěže Natura Semper Viva (předchůdce středoškolské odborné činnosti) konaného v Pardubicích.

Později začal navštěvovat i vzdálenější lokality, jako např. přehradní jezero Rozkoš, kde se naučil poznávat bahňáky, které velmi slušně určuje dodnes. Zájem o ornitologii později trochu utlumil a zajímal se i o další skupiny organismů a širší vazby a fungování přírody, ale nikdy ho úplně neztratil. Za ptáky vyjíždí dosud do vzdálených i blízkých destinací jak ve volném čase, tak při pracovních cestách.

Milovník Českého ráje a Jizerských hor

František Pelc má v České republice mnoho oblíbených míst, ale dvě se zcela vymykají – Český ráj a Jizerské hory. Přírodu Českého ráje poznával od svého dětství a začínal zde s horolezectvím. Na Správě CHKO Český ráj v r. 1986 zahájil svou kariéru v ochraně přírody, a i když později zastával jiné pozice, nikdy se tomuto území, které má ostatně i dnes ze svého rodinného domu na dohled, nepřestal věnovat. Nejintenzivněji na začátku tohoto století, kdy se účastnil složitých jednání se stovkami zastupitelů obcí a pomáhal projednat rozšíření CHKO o Maloskalsko a Prachovské skály, což se v r. 2002 nakonec podařilo.

S Jizerskými horami spojil svůj život v r. 1990, kdy v Liberci nastoupil na místo vedoucího správy CHKO. Věnoval se zejména obnově imisemi poškozených lesů, podařilo se mu navázat dobrou spolupráci s lesníky a dohodnout se na dlouhodobé strategii obnovy a stabilizace lesa s využitím nově vymezených biocenter a původního genofondu dřevin (Pelc 1994, 1999). Jde o jeden z prvních úspěšných velkých projektů ekologické obnovy v ČR (Pelc 2012). Velké úsilí věnoval ochraně jizerskohorských bučin (Pelc 1992). V roce 1999 se povedlo sloučením několika zvláště chráněných území a zahrnutím navazujících zachovalých lesních porostů vyhlásit jednu z největších NPR v ČR (vč. ochranného pásma 27 km²). Jako velké ocenění snah o ochranu této oblasti je jistě možné vnímat zapsání jádrové zóny NPR Jizerskohorské bučiny jako přírodní lokality na seznam světového dědictví UNESCO v loňském roce.

Jubilant se podílel na vyhlášení i dalších maloplošných chráněných území – v CHKO Jizerské hory např. rezervace Jedlový důl a Malá Strana či přírodní památky Klikvová louka. V CHKO Český ráj prosadil v r. 1995 ochranu unikátních suťových lesů na opuce na dvou kilometrech úbočí kaňonu Jizery jako PR Bučiny u Rakous.

Zoufalství na imisní holině v Jizerských horách v r. 1990    Foto archiv AOPK ČR

S prezidentem Václavem Havlem a předsedou Federálního výboru pro životní prostředí Josefem Vavrouškem na exkurzi obnovovanými imisemi poškozenými lesy v Jizerských horách v r. 1990    Foto M. Drahoňovský

Na realizaci projektů obnovy lesů a péči o přírodu v Jizerských horách se snažil získat potřebné finance. Navrhl a prosadil státní dotační „Program stabilizace lesa v Jizerských horách a na Ještědu“, který fungoval až do r. 2008. Nechtěl však spoléhat pouze na stát a tak v roce 1993 založil Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor. První významnější prostředky nadace obdržela z Nadace prince Bernarda z Nizozemska a od významné české, německy píšící spisovatelky Libuše Moníkové. Za dobu své existence nadace podpořila stovky projektů v celkové výši téměř 30 mil. Kč. V roce 1997 byla na návrh Františka Pelce působnost nadace rozšířena i mimo oblast Jizerských hor, ale její zaměření zůstalo stále stejné – na ochranu a obnovu přírody. Nadace se při té příležitosti přejmenovala na Nadaci Ivana Dejmala pro ochranu přírody. František Pelc je stále předsedou její správní rady.

Politik ochrany přírody

František Pelc patří mezi několik málo ochránců přírody, kteří se nebáli vstoupit do politiky. Vnímal totiž, že ochranu přírody ovlivňuje politika velmi silně na všech úrovních, od té komunální až po celostátní a mezinárodní. Byl proto po řadu let členem městského zastupitelstva a městské rady v Turnově (1990, 1993–2006).

V letech 2002–2006 působil jako poslanec Parlamentu ČR, kde zastával funkci místopředsedy sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a byl členem mandátového a imunitního výboru. Jako poslanec se v r. 2004 významně podílel na přijetí novely zákona o ochraně přírody a krajiny implementující „naturové“ směrnice Evropské unie. Byl spoluautorem pozměňovacího návrhu zavádějícího náhradu újmy za ztížení zemědělského a lesního hospodaření v důsledku omezení z důvodu ochrany přírody, která je dnes jedním z nejvýznamnějších ekonomických nástrojů státní ochrany přírody.

Jubilant je stal spoluautorem první politiky ochrany přírody v ČR po r. 1989. Společně se S. Mlčochem a J. Hoškem sestavili první Státní program ochrany přírody a krajiny, který v r. 1998 schválila vláda ČR. V roce 2010 byl pod jeho vedením v pozici náměstka ministra životního prostředí program aktualizován.

S předsedou Senátu ČR Petrem Pithartem a senátorkou Libuší Benešovou v CHKO Broumovsko v r. 2001.  Foto archiv AOPK ČR

Od r. 1995 působí (vyjma dvou přibližně čtyřletých přestávek, kdy byl poslancem Parlamentu ČR a náměstkem ministra) ve vedoucí pozici české státní ochrany přírody. Je obtížné vybrat nejvýznamnější projekty, které jako ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR (sedm let) nebo později Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (zatím jedenáct let) inicioval nebo se na nich podílel. Jistě mezi ně patří zpracování „Programu rozvoje chráněných krajinných oblastí“ v roce 1998 a 2000, který předběhl svou dobu (Pelc a kol. 2000). Dalším nadčasovým projektem bylo uzavření smlouvy o spolupráci mezi AOPK ČR a státním podnikem Lesy ČR o vymezování a monitoringu bezzásahových území v lesích v r. 2002 (po aktualizaci je jejím cílem vymezení 5000 ha bezzásahových lesů). Ale nejvýznamnějším počinem je institucionalizace a konsolidace speciální ochrany přírody a krajiny s využitím modelů z vyspělých zemí.

Obdivovatel a znalec africké přírody

František Pelc je nadšeným a zkušeným cestovatelem. Každoročně podniká s rodinou či kolegy výpravy za poznáním přírody a krajiny nejrůznějších zemí všech světadílů. Naprostá většina jeho cest však míří do Afriky, která mu doslova učarovala. Vztah k Africe a její přírodě získal ze zažloutlých diapozitivů z přelomu let 1965 a 1966, kdy pobýval rok v Somálsku s otcem, který zde byl pracovně jako servisní pracovník továrny Škoda Liaz. Od dětství toužil se do Afriky vrátit. Podařilo se mu to až v roce 2002, kdy jako poradce vicepremiéra navštívil Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu a přírodní rezervaci Pilanesberg. Poté začal do Afriky jezdit prakticky každoročně, a pokud bychom jeho všechny pobyty na černém kontinentě sečetli, strávil na něm již tři roky.

Poznávání Afriky se stalo Františkovi celoživotním osudem. Na fotografii s Himby v Kaokolandu v r. 2007.     Foto Iveta Pelcová

Afriku nechce jen poznávat, ale také chránit tamní rychle ubývající divočinu a pomáhat místním obyvatelům. Z rodinných a nadačních financí podporuje strážní službu v místních národních parcích, snaží se zprostředkovávat pomoc z rozvojových státních programů i nejrůznějších privátních a nadačních finančních zdrojů, zejména v oblasti rozvoje ekoturismu. Šetrný turistický ruch totiž vnímá jako jeden z klíčových nástrojů ochrany zdejší unikátní a rychle mizející přírody a regionální ekonomické prosperity. V roce 2012 založil mj. s Bedřichem Moldanem základní organizaci Českého svazu ochránců přírody „Pro Africa“, pod kterou soustředí své snahy a aktivity na podporu africké přírody vč. vydávání různých tiskovin.

Čeho jubilant v ochraně české přírody lituje?

Mezi své neúspěchy řadí, že nezvrátil v pozici náměstka ministra životního prostředí nesprávné vytváření Natury 2000, kdy se namísto využití a doplnění české soustavy zvláště chráněných území budovala soustava paralelní a nyní jen s největšími obtížemi obě soustavy spojujeme a bude nám to trvat ještě mnoho let. Naštěstí nově připravovaná legislativa EU na obnovu přírody míří stejným směrem.

Další velký neúspěch vidí v podceňování práce s veřejností, kdy se mu nepodařilo dlouhodobě vytvořit dostatečnou kapacitu v rámci státní ochrany přírody věnující se této oblasti. Vnímá, že ochrana přírody je především společenskou objednávkou (Pešout, Hušek 2012), a proto je podpora veřejnosti a navyšování ochranářské gramotnosti naprostou nezbytností pro další existenci a rozvoj oboru.

Plány a výzvy do budoucna?

Mohlo by se zdát, že Františka Pelce již zajímají pouze velké rozvojové projekty v Africe či různá zásadní rozhodnutí v ochraně přírody na národní, či lépe evropské nebo globální úrovni. Opak je však pravdou. Ve své pozici přirozeně řeší především zásadní otázky ochrany přírody a krajiny, ale dokáže si stále najít čas na realizaci drobných lokálních projektů. V poslední době se např. aktivně zapojil do projednávání a podpořil snahy o obnovu mokřadů u Sedmihorek v nivě říčky Libuňky v Českém ráji, které mimochodem koncem 80. let vytrhl z projektu odvodnění (Šťastný, Bednářová 2022). Rád by viděl více podobných projektů ve svém okolí, jako je obnova rybníka a mokřadů rybníka Žabakor, ale např. i obnova informačního střediska Věžák v CHKO Český ráj nebo informačního střediska v Mariánskohorských boudách v CHKO Jizerské hory.

Mezi velké výzvy, na jejichž uskutečnění se delší dobu soustředí, bezesporu patří vyhlášení národního parku Křivoklátsko, CHKO Soutok a Krušné hory a rozšíření NP Krkonoše o jádrové území CHKO Jizerské hory. Neustává v prosazování změn v hospodaření v lesích a nakládání s vodními toky.

Rád by prosadil realizaci rozvojového projektu šetrné turistiky podporujícího uchování biodiverzity v Zambii, Gabonu či jiné zemi v subsaharské Africe. Nejosobnějším aktuálním projektem jubilanta zůstává kromě péče o vnoučata vydání knihy „Afrika – mizející přírodní poklady; Cestopisné poznámky ochranáře přírody“, která má v rukopisu již 1200 stran. Věřím, že ji dokončí v dohledné době.

Františka jsem poznal před čtvrtstoletím. Děkuji mu za přátelství, ve kterém můžeme sdílet vše dobré i špatné nejen v ochraně přírody a krajiny, ale i v osobním životě. Přeji Františkovi srdečně pevné zdraví a splnění všech výše uvedených i mnoha neuvedených plánů, které zatím jen nosí ve své mysli.

František Pelc publikoval stovky odborných a popularizujících sdělení v různých časopisech (Ochrana přírody, Živa, Vesmír), sbornících, denících a dalších platformách. Výběr vč. literatury, na které se odkazuje tento medailonek, nabízí elektronická verze tohoto čísla časopisu Ochrana přírody.    ■

- - -

Úvodní foto: Cenu rektora ČZU obdržel František Pelc v r. 2017.    Foto T. Kott

- - -

Výběr literatury:

Pelc F. (1992): Projekt záchrany největšího komplexu bučin v Čechách. Sborník 25 let Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Český ústav ochrany přírody. Liberec: 72–75.

Pelc F. (1994): Záchrana a využití původního genofondu dřevin pro obnovu imisemi poškozených lesních ekosystémů Jizerských hor. Ochrana přírody 49: 194–200.

Pelc F. (1999): Program revitalizace imisně zatížených lesních ekosystémů Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea – Přírodní vědy, Liberec, 21: 5–16

Pelc F. (2012): Obnova imisemi poškozených lesů Jizerských hor. In: Jongepierová I., Pešout P., Jongepier J.W. a Prach K. (2012): Ekologická obnova v České republice. – AOPK ČR. Praha

Pelc F., Plesník J. (2012): Organizace ochrany přírody v USA: poučení pro Evropu? Ochrana přírody 67(3): 26–29

Pelc F., Plesník J. (2016): Nová naděje pro ochranu velkolepé africké přírody, nebo jenom další formální zákres na mapě? Ochrana přírody 71(1): 44–48 Pelc F., Ambrozek L. (2015): Národní park Rwenzori-Měsíční hory. Živa 63: 42–44

Pelc F. (2016): Čas na změnu. Vesmír 10: 90

Pelc F. (2017): Návrh projektu rozvojové spolupráce v Zambii. Ochrana přírody72(2): 42–48

Pelc F. (2018): Ochrana přírody v České republice. Čtvrt století změn a budoucnost. Vesmír 97: 90–92

Pelc F., Lodin M. (2020): Studie proveditelnosti: Zvýšení ekonomické prosperity venkovské komunity a zlepšení ochrany přírody s využitím rozvoje ekoturismu v Zambii. Ochrana přírody 75(2): 42–48

Pelc F. (2020): Nadějný náhradník smrku? LN 16. ledna

Pelc F., Zahradník P. (2021): Potřeba nového systému financování ochrany přírody v subsaharské Africe. Ochrana přírody 76(6): 46–50 Pelc F. (2022): Naše lesy budou jiné. LN 31. 7.

Pelc F.(2022): Zachraňovat přírodu něco stojí. LN 24.5.

Pešout P., Hušek J. (2012): Ochrana přírody je společenská disciplína; k životnímu jubileu Františka Pelce. Ochrana přírody 67(6)6: 32–33 Šťastný V., Bednářová K. (2022): Revitalizace Sedmihorských mokřadů. Ochrana přírody 77(4)4: 9–13