Vzpomínky a medailonky

Dne 17. června zemřel ve věku 71 let profesor Pavel Kindlmann. Naposledy jsme se s ním rozloučili 7. července v Českých Budějovicích. Odešel výborný vědec, dlouholetý kolega a jeden z nejvytrvalejších obhájců divoké přírody, jaké jsem poznal.

Není to tak dávno, co jsme si připomněli kulaté životní jubileum, konkrétně osmdesátiny, Jana Hory (viz Ochrana přírody, 80, 4, vii-ix, 2025). Muže, jenž v Československu a v České republice jako špičkový odborník a současně zkušený praktik víc než významně ovlivnil hned dva obory, ornitologii a ochranu přírody. Považoval je totiž za spojité nádoby. Jako výlučný perfekcionista s lidskou tváří požadoval od ostatních to samé co od sebe – co nejlépe odvedenou a včas odevzdanou jakoukoli práci. 

Příroda je zdrojem veškerého skutečného poznání. Má svou vlastní logiku, vlastní zákony, nemá žádný účinek bez příčiny ani vynález bez nutnosti. 

Leonardo da Vinci 
Codex Atlanticus (1452–1519)

Ohlédnout se za životem Tomáše Rothröckla (31. 10. 1955 v Prešově – 1. 2. 2026 v Praze), zakladatele, prvního a dlouholetého ředitele Správy národního parku Podyjí, není pro mne zdaleka tak jednoduché. Přestože jsme se potkávali 39 let jako blízcí kolegové a často trávili dlouhé hodiny diskusemi o situaci v našem oboru, o potřebách a strategii národních parků, o politice i kultuře, jen málokdy zmínil cokoli o sobě. A právě proto bych chtěl čtenářům Ochrany přírody přiblížit několik okamžiků ze svých vzpomínek na jednu z nejdůležitějších osobností naší profese v moderní historii tohoto oboru.

Smutná zpráva 

1. února 2026 nás opustil celoživotní ochránce přírody a dlouholetý ředitel Správy národního parku Podyjí Ing. Tomáš Rothröckl po krátké nemoci ve věku 70 let. Čest jeho památce!

V příštím čísle si na Tomáše zavzpomínáme  podrobněji.

(3. 4. 1934 – 1. 10. 2025)

„Nikdy nemůžeme obhájit náš argument, pokud apelujeme na lidskou hlavu. Musíme oslovit srdce.“

V srpnu oslavil neuvěřitelné devadesáté narozeniny Bedřich Moldan, světově uznávaný odborník v oblasti analytické chemie, biogeochemie a životního prostředí svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací lidí, kteří se zabývají ochranou životního prostředí v nejrůznějších souvislostech. 

V profesním životě potkáváme řadu kolegů a někdy i vedoucích pracovníků, ale ne vždy se stanou součástí „velkého“ okruhu blízkých a známých, kdy i po ukončení profesní kariéry se nadále setkáváme. Osobně považuji tato setkávání za výraz dobrých vztahů kolektivu v zaměstnání mezi kolegy. Ing. Wernera Hentschela a Ing. Hanu Hentschelovou řadím mezi kolegy, se kterými se rád potkávám i po ukončení jejich profesní kariéry. Kolega Ing. Karel Stein nazval medailonek (Ochrana přírody 6/2015) k 70 letům narození W. Hentschela „šťastnou volbou pro ochranu přírody a CHKO Labské pískovce“ a lze jen doplnit, že pro většinu zaměstnanců působení W. Hentschela ve vedoucí funkci bylo šťastným obdobím.

„Závorky nesmějí být kurzívou,“ dozvěděl jsem se jen chvíli poté, co jsem vložil do přenosného počítače disketu s rukopisem publikace Legislativa EU a ochrana přírody. Předevčírem se pod stromečkem rozbalovaly dárky a dnes jsme zamířili do Hostivaře, do společného sídla Kroužkovací stanice Národního muzea a sekretariátu České společnosti ornitologické, abychom doladili text průkopnické příručky, než půjde ke grafikovi. 

(26. 7. 1925 – 15. 8. 2020)

Vojena jsem poznal jako čtrnáctiletý na putování Českým krasem a jeskyněmi s celoživotním skautským vedoucím Wabim a slyšel prvně jeho vyprávění o přírodě krasu a pak i Wabiho vyprávění o Vojenovi jako všeobecně uznávané vědecké osobnosti. To bylo Vojenovi 29 let!