Vzpomínky a medailonky

Ochrana přírody 3/2026 — 25. 6. 2026 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf

David Attenborough: muž, který několikrát předběhl dobu

Autor: Jan Plesník

V mlžném lese plném zářivé vegetace si hrají dvě mladé horské gorily s příslušníkem poddruhu Homo sapiens sapiens. Po chvíli se k nim přidá matka obou mláďat, až dosud nadmíru pozorně sledující chování svých potomků. Oním člověkem moudrým moderního typu nebyl nikdo jiný než David Attenborough. Již tehdy bylo zřejmé, že svou činností plně dostojí výše uvedené taxonomické klasifikaci nás lidí. Pojďme si proto přiblížit podrobněji životaběh chlapíka, jenž podle všeobecně rozšířeného mínění ukázal v nejlepším smyslu široké veřejnosti přírodu, zejména živou, dokonaleji a poutavěji než kdokoli jiný před ním.

I náhodný uživatel hromadných sdělovacích prostředků si nemohl nevšimnout, že David Attenborough oslavil 8. května 2026 sté narozeniny. Londýnský rodák tak přišel na svět ve stejném roce jako britská panovnice Alžběta II. Narodil se jako prostřední ze tří bratrů, přičemž i jeho sourozenci bezpochyby stojí za zmínku. Starší Richard propadl kouzlu filmového plátna. Ze snaživého herce účinkujícího v řadě známých snímků se stal uznávaným režisérem: za příběh o legendárním indickém politikovi a mysliteli Gándhím získal hned dvě zlaté sošky americké Akademie filmového umění a věd – známé Oscary. Nejmladší John Michael si zvolil dráhu manažera: řídil mj. automobilku Rolls-Royce nebo zastoupení firmy Alfa Romeo ve Spojeném království.

V roce 1956 mohli diváci díky Davidu Attenboroughovi spatřit na televizní obrazovce proslulé varany komodské (Varanus komodoensis). Foto Jan Plesník

David jako chlapec nosil domů ve velkém nejrůznější přírodniny, od hmyzu přes zkameněliny až po horniny a minerály. Není divu, že získal stipendium na proslulé univerzitě v Cambridge, kde absolvoval jak zoologii, tak geologii. Po službě u Britského královského loďstva se živil jako redaktor naučných textů pro děti. U této práce ale vydržel jen krátce a v roce 1950 se ucházel o místo producenta rozhlasové stanice British Broadcasting Corporation, známější pod zkratkou BBC. I když nebyl přijat, naštěstí jak pro stanici, tak Attenborougha samého zaujal jeho životopis vedoucí televizního zpravodajství, které bylo v té době v plenkách. David podal novou přihlášku, napodruhé uspěl s tím, že bude mít na starosti vzdělávací programy. Šlo bez nadsázky o odvážný životní krok. Dnes to zní neuvěřitelně, ale sám – ostatně jako tehdy většina Britů – doma televizní přístroj vůbec neměl a do té chvíle viděl pouze jediný televizní pořad. Nezapomínejme, že v roce 1950 si mohli zájemci naladit BBC na obrazovce pouze 30 hodin týdně.

V BBC zpočátku produkoval vědomostní kvízy o přírodě nebo nejrůznější diskusní pořady. Někdy v oněch dnech se zrodil v hlavě nového zaměstnance nečekaný nápad: změnit podobu přírodovědných pořadů. Přednášející ve studiu, občas přerušovaný záběrem na fotografii nebo obrázek – takový byl do té doby jejich obvyklý formát. Vyrobil proto třídílný pořad nazvaný Zákonitosti zvířat. Bionomické charakteristiky živočichů, jako je maskování či námluvy, ukázal divákům přímo v londýnské zoologické zahradě. Chovatelské zařízení v Regent´s Parku umně těžilo z postavení Spojeného království jako vládce rozlehlé koloniální říše rozprostírající se na všech lidmi trvale osídlených kontinentech. Může se tudíž pochlubit mj. tím, že hostilo největší počet vědě známých druhů savců a spolu se zahradami v San Diegu a západním Berlíně nabízelo návštěvníkům nejširší druhové spektrum chovaných živočichů.

Další, možná ještě významnější přelom ve vývoji přírodovědných televizních pořadů přišel v roce 1954, kdy Attenborough začal natáčet seriál dokumentárních snímků Zoo Quest. Vydával se v ní do různých oblastí po celém světě, přibližoval divákům jejich faunu, dokumentoval odchyt vybraných druhů pro londýnskou zoo a ukázal je již chované v Regent´s Parku. Ačkoliv mělo ještě uplynout více než deset let, než BBC začne vysílat v barvě, vydupal si tehdy mladý producent, že pořad bude natáčen v barvě a že dostane do terénu lehčí kameru. Mimochodem, obsluhoval ji pražský rodák, ještě o dva roky mladší Charles Lagus. V dnešní době by se obdobná série pokračující až do roku 1963 natočit již nemohla: zoologické zahrady se snaží snížit dovoz zvířat z volné přírody na nejmenší možnou míru a rozmnožovat je přednostně v lidské péči. V jednom z dílů jeho moderátor, kurátor plazů v londýnské zoo, onemocněl záhadnou tropickou chorobou a Attenborough za něj musel chtě nechtě zaskočit. Úkolu se zhostil navýsost úspěšně: dokázal totiž i poměrně složité věci podat srozumitelně a přesvědčivě. Do té doby ho šéfové BBC na obrazovku záměrně nepouštěli – prý měl příliš velké zuby. Právě uvedený cyklus vyhoupl nápaditého dokumentaristu mezi špičky oboru, odkud již nikdy neměl sestoupit.

Další životní etapu slavného popularizátora můžeme označit za manažerskou. V BBC stál u zrodu druhého programu od roku 1967 vysílaného plně v barvě: vtiskl nu širokou obsahovou nabídku včetně dnes již kultovního seriálu skečů Monty Pythonův létající cirkus. Díky tomuto nepopiratelnému úspěchu povýšil na programového ředitele obou kanálů BBC. Protože jsem měl možnost určitou dobu pracovat jako externí redaktor zahraniční rubriky redakce zpravodajství Československé, později České televize, plně se ztotožňuji s názorem, že to, co vidíme na obrazovce, často představuje onu pověstnou sedminu ledovce vyčnívající nad mořskou hladinou. V roce 1972 Attenborough odmítl lákavou, lukrativní nabídku stát se opravdovým bossem se vším všudy – generálním ředitelem celosvětově uznávané stanice. Naopak, o rok později se vrátil k tomu, co uměl nejlépe a co jej vysloveně naplňovalo – k tvorbě přírodovědných pořadů.

Třináctidílný seriál Život na Zemi, jejž mohli diváci BBC sledovat od roku 1979, se stal opravdovým přelomem v prezentaci přírody na televizních obrazovkách a dodnes se o něm učí na katedrách televizní žurnalistiky po celém světě. Také v tomto případě Attenborough hodně zariskoval. Cyklus totiž přišel na milion GBP, což tehdy byla astronomická částka: průměrný měsíční plat ve Velké Británii v roce 1976 dosahoval necelých 200 GBP. Ale investice, na níž s podílely i americké televizní stanice, se vyplatila, a to hodně. Na nejnovějších vědeckých poznatcích David ukázal lidem před obrazovkami prostřednictvím názorných srozumitelných příkladů vznik a vývoj života na naší planetě. Při tvorbě seriálu najeli jeho autoři 2,1 milionu kilometrů a zavítali na 100 míst rozložených ve 49 zemích, přičemž nafilmovali celkem 650 druhů a poddruhů. Nechyběly mezi nimi ani v úvodu článku zmiňované gorily horské (Gorilla beringei beringei): Attenborough se mohl připojit k Dianě Fosseyové, již delší dobu zkoumající uvedené pozoruhodné lidoopy v jejich přirozeném prostředí ve rwandském národním parku Volcanos. V současnosti si obdobný zážitek může dovolit i šetřivý pražský středoškolský pedagog, ale tehdy šlo o úplnou senzaci. Podle střízlivých odhadů Život na Zemi sledovalo doslova po celém světě na 500 milionů zájemců, což na konci 70. let 20. století představovalo více než desetinu celého lidstva. A ještě jeden primát si dnes už klasický seriál připsal: vůbec poprvé byl zpracován počítačově, i když počítače tehdy zabíraly velké místnosti a vstupovalo s k nim v bílých pláštích a domácí obuvi.

Nika, kterou si pracovitý a nápady hýřící Angličan postupně vytvořil, zahrnovala kromě celé řady jednotlivých filmů také další seriály přírodovědných snímků: za všechny jmenujme alespoň Živou planetu, Zázraky života, Soukromý život rostlin, Modrou planetu – historii oceánů, Život savců, Svět přírody nebo Zmrzlou planetu. Jak sám tvrdil, osm dekád se procházel po světě a sledoval nejúžasnější věci. Ani vývoj záznamové techniky mezitím nezahálel. Zatímco na začátku jeho kariéry dopravovaly kamerové vybavení na místo natáčení nákladní automobily nebo dodávky, dnes stejnou službu obstará přístroj, jenž se vejde do kapsy.

Ještě jeden viditelný posun v Attenboroughově tvorbě nelze přehlédnout. Zatímco zpočátku vyprávěl o kráse a pozoruhodnostech světa, který nás obklopuje, na jehož vzniku se člověk nepodílel, ale je na něm existenčně závislý, později začal výmluvně ukazovat, jak moc jej ohrožujeme a jak jej systematicky ničíme. Stejně jako jeho nedávno zesnulá krajanka Jane Goodallová se stal neúnavným nedogmatickým advokátem přírody a zdravého životního prostředí, který z výšin svého ega nepoučuje neznalé, ale který již stihl ovlivnit miliony lidí přitažlivým propojením vědy, hromadných sdělovacích prostředků a péče o přírodní a krajinné dědictví. Stejně poutavě – a možná ještě lépe – jako o přírodě vypraví před kamerou, o ní vytříbeným a košatým jazykem píše v celé řadě svých knih.

Neuvěřitelné sté narozeniny oslavil David Attenborough v plném pracovním nasazení. Je jen těžko k uvěření, že v něm nezpomalil, a to přesto, že mu srdce hlídá kardiostimulátor a oba kolenní klouby má umělé. V chystaném seriálu BBC Tajemná zahrada vykreslí svět flóry a fauny typických zahrádek a předzahrádek britských domů. V poslední době se stále intenzivněji věnuje ochraně největšího souvislého globálního ekosystému – světového oceánu.

Dovolte mi dvě poněkud osobní poznámky. V lednu 2011 pořádala Britská ekologická společnost a instituce státní ochrany přírody Natural England v londýnském Domě Charlese Darwina konferenci o přizpůsobování ochrany přírody měnícímu se podnebí, na niž jsem byl pozván jako přednášející. Na večeři ke stolu s námi usedli hned čtyři muži, které britská královna povýšila za zásluhy o rozvoj vědy nebo ochrany životního prostředí do šlechtického stavu: John Lawton, Robert May, Robert Watson a David Attenborough. I když se přívlastek charismatický stal v dnešní době do té míry nadužívaným, že značně devalvoval, mohu jen potvrdit, že posledně jmenovaný je ve skutečnosti ještě charismatičtější než na obrazovce televizního přístroje, počítače nebo mobilního telefonu. Nejen proto si jeho mimochodem a s humorem vyřčená doporučení pamatuji dodnes.

V dubnu 2020, tedy v prvním covidovém roce, jsem pro českou verzi Netflixu pořizoval titulky k několika dílům Attenboroughova seriálu Naše planeta. V jednom z nich doprovázely optimistický text o růstu lidské populace ilustrační záběry katalánské tradice vytvářet z akrobatů oděných do pestrých dresů živé věže (castells), mimochodem zapsané jako nehmotné dědictví UNESCO, a očistného rituálu hinduistů v řece Ganze. Po premiéře se musel starý, přirozeně moudrý pán veřejně kát a Kataláncům a Indům se omluvit za to, že je necitlivě spojil s tím, čemu realisté říkají demografické tsunami. Služebně starší hoši (eufemismus pro mazáky) z mé čety by řekli jen: „Přeháňka.“

Jistě nebudeme sami, kdo nejznámějšímu popularizátoru přírodních věd a ochrany přírody s podmanivým hlasem a neuvěřitelnou pracovitostí, nositeli 32 čestných doktorátů z univerzit Spojeného království popřejí u příležitosti jeho trojciferného životního jubilea do dalších let pevné zdraví, neutichající elán, nehrané člověčenství, a hlavně ještě mnoho chvil v jím tolik milované a obdivované přírodě. Multos annos!     ■

- - - -

Úvorní foto: David Attenborough ve svých pořadech skloubil nejnovější vědecké poznatky, postupy hromadných sdělovacích prostředků a výzvy k rozumné ochraně přírody a obecněji životního prostředí. Foto BBC Studios