Vzpomínky a medailonky

Jen pár hodin po zprávě o napadení Ukrajiny Ruskem šokovala naši botanickou veřejnost zpráva o odchodu jednoho z nejvšestrannějších odborníků s geniální pamětí. Vítek byl nejen vědec, učitel, ochranář, ale také zábavný společník, muzikant a především dobrý člověk. Protože jeho profesní život byl velmi úzce spojen s ochranou přírody, chtěli bychom v následujících řádcích přiblížit Vítka právě z tohoto pohledu.

Říká se, že knihy a dveře si jsou v něčem velmi podobné. Otevřete je – a rázem se ocitnete v jiném světě. Uvedené tvrzení platí o to více pro publikace představující v daném oboru významný mezník. Pro environmentalistiku v tehdejším Československu se jím v roce 1979 bezesporu stal útlý spis nazvaný výmluvně Životní prostředí očima přírodovědce vydaný pražským nakladatelstvím Academia. Kromě geochemika Bedřicha Moldana a analytického chemika Jaroslava Zýky se na něm podílel také ekolog, botanik a lesník prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr. h. c.

Česká Wikipedie charakterizuje Richarda Erskinea Frerea Leakeyho (1944–2022) jako keňského politika a paleontologa. Anglická přidává ještě ochránce přírody. To je již přesnější, ale ani tak to zdaleka nevystihuje šíři jeho zájmů a pestrost životního příběhu.

Čtenářům Ochrany přírody jistě uvízly v paměti působivé snímky přibližující nesporný půvab přírody a krajiny České republiky. Autorem mnohých z nich byl vnímavý, v nejlepším slova smyslu profesionální fotograf Karel Gregor. 

Na AOPK ČR pracuje celá řada osobností, které se celý život věnují vybranému oboru, jenž aktivně spoluutvářejí. Mezi přední z nich patří bezesporu Ing. Tomáš Just, který se u nás nejvýznamněji zasloužil o založení a etablování oboru revitalizací a renaturací vodních toků. Svou rozsáhlou publikační a přednáškovou činností ovlivnil již několik generací vodohospodářů, plánovačů, tvůrců a ochránců přírody a krajiny. 

Narodil se 17. října 1946 a odešel 8. února 2008, tedy v pouhých dvaašedesáti letech. Rád bych při příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesátin pár poznámkami připomenul člověka, kterého jsem si nesmírně vážil nejen za jeho práci po sametové revoluci, ale především za nasazení, se kterým v období totality bojoval za svobodný život nás všech. Už od konce 60. let minulého století působil v opozici a ekologickém hnutí. V roce 1970 byl vyloučen z vysokoškolských studií a následně zatčen. Během normalizace byl za politické postoje dvakrát vězněn a ve vězení strávil 4 (!) roky. Spoluzakládal Chartu 77 a vedl její ekologickou komisi. Na sklonku života, v prosinci 2007, se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho životní osud a postoje dobře shrnul historik Tomáš Bursík v časopisu Paměť a dějiny. 

„Budeš bydlet s někým z Košic,“ řekli mi na recepci jednoho z bloků strahovských kolejí, kam jsem ještě před zahájením prvního semestru dorazil na brigádu, konkrétně kopat na staveništi komořanského sídliště jámy na kolektory.Po těle mi přeběhly zimomravky. Chlapci a muži z východu Československa se rozhodně netěšili pověsti uhlazených empatických stoických gentlemanů a tento věhlas dorazil i k nám do města perníku. O to příjemnější překvapení nastalo, když se v době, kdy studentské panelové dómy u největšího stadionu světa zaplavila červencová tma, na pokoji zjevil štíhlý obrýlený chalan. „Byl jsem v zoo, dokud nezavřeli,“ vysvětloval. S Ladislavem Mikem jsme nakonec sdíleli kolejní pokoj až do promoce.

Dne 8. 6. 2021 odešel RNDr. Jan Němec, výborný přírodovědec, vzděláním geolog, specializací paleontolog. Po absolvování Přírodovědecké fakulty UK zde působil sedm let jako asistent na paleontologii obratlovců. V roce 1975 přešel do státní ochrany přírody na Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje z popudu tehdejšího ředitele dr. Václava Zieglera, vzděláním také geologa. Dělal běžnou ochranářskou agendu, vyjadřování k závažným zásahům do krajiny, péči o chráněné části přírody a zpracovával geologické inventarizační průzkumy. Byl výborný popularizátor ochrany přírody, napsal mnoho článků do různých novin a časopisů, nejen přírodovědně a ochranářsky zaměřených; inventarizační průzkumy publikoval ve sborníku Bohemia Centralis. Připomínal, že zejména kolega dr. Milan Rivola ho naučil vše, co potřeboval znát jako ochranář. Po deseti letech se stal ředitelem celého střediska, řídil tedy i památkovou péči. V roce 1991 vznikl ČÚOP spojením SÚPPOP s krajskými středisky ochrany přírody a jejich tehdejšími správami CHKO a správami zpřístupněných jeskyní. Jan Němec se stal vedoucím střediska pro střední Čechy později spojeného se střediskem pro Prahu.

„Vaši práci vám nezávidím.“ 
Těmito upřímnými slovy komentoval následník britského trůnu Charles v květnu 1991 hodně neutěšený stav barokního zámku Jezeří nedaleko Horního Jiřetína, stojícího jak ve špatném trikovém filmu téměř na samé hraně těžební jámy Velkodolu Československé armády. Postesknutí korunního prince bylo určeno především jeho průvodci RNDr. Janu Markovi, CSc., muži, který nejen s Jezeřím, ale i celou Severočeskou hnědouhelnou pánví spojil velkou část svého na nejrůznější události nadmíru bohatého života.