Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 6/2022 — 22. 12. 2022 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Jiří Flousek – rytíř ochrany přírody našich hor

autoři: Václav Tomášek, Jan Materna

Jirka žil naplno a není snadné stručně vystihnout šíři jeho zájmů. V prvé řadě měl nadevše rád svou rodinu, byl ženatý a měl tři děti. Celý profesní život prožil ve Vrchlabí, kde pracoval jako zoolog na Správě Krkonošského národního parku. Velmi se těšil na aktivity v důchodu, až bude mít více času na své milované ptáky a uteče konečně všem lejstrům, jejichž psaní ho již vyčerpávalo. Plánovaný červnový odchod do důchodu a pokračování výhradně v odborné práci už však Jirka nestihl. Zákeřná nemoc mu nedovolila ani dokončit započatou ornitologickou sezonu a sčítání ptáků na jeho oblíbených transektech. Mělo být čtyřicáté, jubilejní. Jirka byl najednou zničehonic upoután na lůžko, v intenzivní péči lékařů. Jeho génius po půl roce nerovného zápasu odešel na věčnost. Pro Jirku je tato fráze výstižná, neboť jeho odkaz vůdčí osobnosti v české ochraně přírody a ornitologii a zároveň skromného a dobrého člověka zde zůstane napořád.

Dne 14. 11. 2022 ve věku pouhých 65 let odešel na onen svět neuvěřitelný člověk, přírodovědec RNDr. Jiří Flousek, Ph.D.   Foto Kamila Antošová, KRNAP

Jirka se narodil 23. srpna 1957 v Náchodě, kde absolvoval gymnázium. V té době se začal věnovat ornitologii – konipasům horským na Metuji a v jejím okolí. Již tehdy se projevila jeho schopnost řešit problémy komplexně. Zajímala ho tehdy druhová variabilita tohoto druhu v areálu rozšíření, a tak obeslal světová muzea s žádostí o zapůjčení sbírkového materiálu ke studiu. Z východních Čech se vydal studovat do Prahy, kde úspěšně absolvoval systematickou zoologii na Univerzitě Karlově v Praze a do svého odborného portfolia zařadil netopýry. Hned po škole v roce 1981 nastoupil jako zoolog na Správu Krkonošského národního parku ve Vrchlabí a krátce nato ji dočasně opustil, aby absolvoval povinnou základní vojenskou službu v severních Čechách. Armádu nikdy rád neměl, ale vzpomínal na tuto životní etapu v dobrém – poznal tam pár zásadových lidí, jako byl on, a i tam mu pomohla „přežít“ jeho milovaná ornitologie. V 80. letech se v Krkonoších naplno projevily následky imisního znečištění rychlým odumíráním horského lesa. Jirku tato situace nenechala chladným a opět se projevila jeho systematičnost a vědecký entuziasmus – zakládá srovnávací transekty pro sčítání ptáků a kvadráty pro monitoring drobných savců, aby postihl a porovnal vývoj na imisních holinách, v odumřelém lese s ponechanými stromy a ve zdravých porostech. Dosavadní výsledky těchto výzkumů shrnuje v doktorské práci Společenstva ptáků a drobných savců v imisemi postižených oblastech Krkonoš: struktura a vývoj, kterou úspěšně obhájil v roce 1992. Při své preciznosti a snaze o maximální vědeckou serióznost a objektivnost se snažil používat pro odborníky v předrevolučním Československu špatně dostupné moderní metody statistického hodnocení dat. Jirka si jako zásadový člověk ve všech směrech nijak nezadal s komunistickým režimem. Porevoluční vývoj dal šanci vyniknout právě takovým lidem, jakým byl on – erudovaným a zároveň morálně silným. Jirka se v roce 1994 stal náměstkem – vedoucím odboru ochrany přírody Správy KRNAP, která se sloučila s horskými částmi lesních závodů, a tuto pozici zastával až do roku 2009. Poté se vrátil zpět na pozici odborného zoologa. Jeho přirozená role vůdčí osobnosti ochrany krkonošské přírody byla a je i nadále vzorem pro mnoho jeho mladších kolegů.

Ochranu přírodních hodnot považoval Jirka za kulturní vyzrálost společnosti a pomáhal chránit nejen jednotlivé skupiny živočichů (ptáci, netopýři, další savci), ale především jejich prostředí. V Krkonoších vykonal velké množství práce při územní ochraně parku. Mnoho času a úsilí věnoval plánům péče, tedy nastavování podmínek, jak mají být konkrétní činnosti v jednotlivých plochách vykonávány. Jirka byl tolerantní k jiným názorům, ale ne k dojmům či developerským konvencím. Vědecky podložené závěry prosazoval pro mnohé až zarputile, ne u všech lidí byl proto oblíbený. Známá je v tomto ohledu jeho práce zaměřená na vliv lyžařských areálů, umělého zasněžování a obecně turismu na přírodu. Prosazoval uplatňování cílů a poslání národního parku tak, jak je definuje zákon o ochraně přírody a krajiny, tedy zachování a obnovu přírodních procesů, nikoliv další rozvoj sportovišť a tvrdého turismu. Jirka Krkonoše miloval a často doslova bojoval za zachování jejich přírodního rázu v největší možné míře. Byl však zároveň velmi dobrým vyjednávačem a stratégem. Uměl najít s protistranou společnou nit a dokázal, byť často nerad, nacházet kompromisy.

Jeho vědecké bádání v ČR ponejvíce zasahovalo do Krkonoš a okolí. V Krkonoších Jirka po 40 let sledoval vývoj početnosti ptáků na trvalých sčítacích transektech. Koordinoval desítky dobrovolných ornitologů při kvadrátovém mapování ptáků Krkonoš, aby všechny výsledky následně sepsal do podoby dvou bravurních atlasů hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš (1999 – s Bożenou Gramsz, a 2015 – s Bożenou Gramsz a Tomášem Telenským). Atlasy zahrnují české i polské Krkonoše, a i v tomto byl Jirka průkopníkem – jednalo se o první významný odborný počin, na kterém se podíleli odborníci obou národních parků. Srovnáme-li oba atlasy, vidíme Jirkovu vysokou odbornost a přehled – nechtěl ustrnout na místě, metodiku sčítaní a jeho vyhodnocení konzultoval s nejlepšími českými i evropskými kapacitami.

Ze všech horských druhů ptáků se Jirka nejvíce věnoval tetřívku obecnému, našemu nejohroženějšímu lesnímu kurovi. Důvody úbytku jeho početnosti Jirkovi nedaly spát, často se i ve svých článcích ptal, zda v ČR tetřívek přežije. Jak bylo Jirkovi vlastní, neuměl věcem jen nečinně přihlížet. Nejprve zavedl v 90. letech pravidelné tříleté sčítání tokajících kohoutů. Následně se podílel na genetickém průzkumu a osvětových článcích, až nakonec napsal šestiletý projekt na záchranu tetřívka v ČR. V rámci projektu dostal tetřívek 18 nových ploch bezlesí a byly zkoumány podstatné environmentální parametry ovlivňující přežití tetřívka v ČR (fragmentace stanovišť, rušení, genetická struktura, míra predace…). Podaří-li se pokračovat v Jirkově usilovné práci s tetřívkem a ochranou jeho prostředí, věříme, že tetřívek bude zachráněn.

Kromě ptáků Jirka dlouhodobě organizoval sčítání zimujících netopýrů ve štolách od Krkonoš až po Orlické hory. Uvědomoval si, že netopýři jsou zranitelnou složkou bioty, a inicioval rozsáhlý výzkum na zjištění druhového složení, letové aktivity a možnosti ochrany chiropterofauny v Krkonoších. K hnízdním atlasům ptáků proto přibyla v roce 2015 poutavá monografie Netopýři českých a polských Krkonoš.

V práci i ve volném čase Jirku vždy fascinovala příroda, zejména vysokohorská, málo pozměněná člověkem. Několikrát navštívil Himálaj a jeho snem od mládí bylo dostat se na vysoký sever. To se mu v posledních letech splnilo a opakovaně zamířil na Špicberky, kde se podílel na studiu rybáků dlouhoocasých. Na cesty na „pustý“ Svalbard se vždy strašně těšil a vyprávěl, že si tam nesmírně odpočine.

Jirka byl činný i v mezinárodní ochraně přírody. Byl dlouholetým odborným expertem při zastupování ČR v Úmluvě o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. V posledních letech se velmi věnoval otázce olova a používání olověných střel. Jeho názorová neshoda s podle jeho mínění nedostatečně aktivním postojem naší vlády k této problematice vedla k jeho rezignaci na tuto pozici. V tomto byl Jirka zásadový a důsledný.

Velmi se zasloužil o zřízení bilaterální Biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze v roce 1992 a zařazení krkonošských rašelinišť mezi ramsarské lokality v roce 1993 a posléze v roce 2009 mezi přeshraniční ramsarskou lokalitu spolu se subalpínskými rašeliništi na polské straně. Byl dlouholetým členem Českého ramsarského výboru.

Jako vynikající ornitolog a zároveň zkušený ochranářský praktik byl přizván jako jediný zástupce ochrany přírody do technicko-normalizační komise zřízené MŽP pro vytvoření normativního dokumentu pro omezení rušivých účinků umělého osvětlení.

Jirka vynikal schopností pojmenovat problémy, rozklíčovat jejich podstatu a následně také aktivně nalézt funkční nápravu, vždy s pomocí vědeckých poznatků a sběru dat v terénu. Neměl rád dojmy a neověřené informace pro jakákoliv tvrzení. Proto podporoval a velmi často také sám prováděl tolik průzkumů a výzkumů, aby ochrana přírody při argumentaci „nevařila z vody“. Uvědomoval si, jak potřebné je pomáhat nejen lokálně. V roce 1980 vstoupil do České společnosti ornitologické (ČSO). Postupně se zapojoval do vedení a snažil se o realizaci různorodých projektů. Od roku 2010 Jirka působil jako předseda České společnosti ornitologické a spolupodílel se na chodu spolku. Zapojil se i do vydávání odborného časopisu Sylvia či čtvrtletníku Ptačí svět a na dalších zajímavých tiskovinách, filmech či přednáškách. Jirka byl jedním z tahounů ČSO a přispěl k celkovému povědomí lidí o její vysoké odbornosti v celoevropském pohledu. Klid, stabilitu, která z něj vyzařovala, a smysl pro humor propůjčoval na mnohých akcích pro odbornou i laickou veřejnost.

Díky Jirkovu nasazení a vědomí, že ochraně přírody dlouhodobě nejvíce pomůže jasná strategie v podobě dobře zpracovaného plánu péče, se Česká republika zapojila do obsáhlého rozvojového projektu. Cílem česko-gruzínského spojenectví je posilovat dvoustrannou spolupráci v oblasti ochrany biodiverzity, změny klimatu a plnit mezinárodní mnohostranné dohody o životním prostředí. Jirka se podílel necelých 10 let na přípravě podkladů pro plány péče v jedinečných chráněných územích Gruzie Tušsku a Aragvi a mezi gruzínskými kolegy si záhy vydobyl velký respekt, kombinovaný zároveň u řady z nich s velkým přátelstvím.

Jirka byl velký ochránce krkonošské tundry a nehasnoucí propagátor lidských hodnot. Takto jej znají lidé nejen v České republice a Gruzii, ale například také na Špicberkách, v Indii, Arménii, Polsku a v dalších zemích, kam ho pracovní cesty zavály. Přes všechnu erudovanou práci, co za ním byla za ta léta vidět v ochraně přírody, to byl především člověk velmi laskavý, otevřený, přátelský a velmi obětavý. Často neznal sobot a nedělí, když mu šlo o to, prosadit prospěšný záměr či myšlenku. Měl specifický, často černý smysl pro humor a pevné morální zásady. Angažoval se v mnoha organizacích bojujících za lidská práva. V roce 2007 stál u zrodu organizace Namaste Nepál, která se snaží pomáhat chudým lidem pod štíty Himálaje ve spolupráci s nepálskou nadací Development of Children and Women Center (DCWC). Jejím posláním je rozvojová, humanitární, vzdělávací a kulturní podpora lidí v Nepálu a také bližší poznání o Nepálu pro lidi v České republice. Mezi další uskupení, jehož byl součástí, patří „Češi Tibet podporují“, které monitoruje lidská práva, kulturní a náboženské svobody a stav životního prostředí v Tibetu a v Číně. Zastává se nespravedlivě stíhaných a vězňů svědomí. Podporuje sebeurčení Tibeťanů cestou dialogu mezi čínskou vládou a zástupci Tibeťanů. Jirka se veřejně angažoval i v KRNAP, kde každoročně vyvěšoval vlajku Tibetu a pořádal povídání Tibet očima Krkonošáků.

Někteří si ho budeme pamatovat jako neohroženého bojovníka pečujícího o záchranu krkonošské přírody, jiní jako jednu z vůdčích osobností české zoologie v celorepublikovém, potažmo celoevropském kontextu. Všichni jeho blízcí si Jirku navždy ponesou ve své mysli jako velmi příjemného, skromného, nesmírně obětavého a velmi erudovaného člověka. Dobrého člověka hodného následování.    ■

Nezbývá než vzkázat – Jirko, budeš nám tu velmi chybět.