Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 1/2023 — 23. 2. 2023 — Kulér-Medailonky

Vladimír Hanák (1931–2022)

Autor: Ivan Horáček

Na sklonku minulého roku (17. 12. 2022) zemřel ve věku 91 let Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., emeritní profesor katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jeden z nejvýznamnějších českých zoologů, zakladatelská osobnost moderního výzkumu savců, zejména netopýrů. Patřil k vynikajícím znalcům naší přírody a k osobnostem, které se významným způsobem zapsaly i do historie ochrany naší přírody. Připomeňme v této souvislosti nejprve množství popularizačních článků či rozhlasových a televizních vystoupení, jimiž systematicky uváděl do širokého povědomí nejrůznější přírodovědná témata, mimo jiné třeba problematiku ochrany obojživelníků a jejich stanovišť, nemluvě o skupinách jeho hlavního zájmu. Obecný posun ve vnímání hodnoty těchto složek naší přírody nejširší věřejností, k němuž došlo v průběhu uplynulého půlstoletí, je nenápadným, o to však významnějším výsledkem těchto snah. I na tomto poli provází Hanákovo působení integrální spojení odborné erudice špičkového přírodovědce s důvěrnou znalostí konkrétních poměrů naší přírody a praktických zkušeností, odvíjejících se od systematických terénních výzkumů a průběžného pobývání v přírodě. Ilustrativním dokladem Hanákova přínosu pro ochranu přírody, předznamenaného těmito dispozicemi, je nejen jeho působení v nejrůznějších poradních orgánech státní ochrany přírody a Ministerstva životního prostředí v průběhu polistopadové historie, ale v první řadě jeho klíčová role v ustavení národního parku Podyjí. Ještě v dobách předlistopadového uvolnění zahajuje soustavný výzkum příhraniční oblasti Dyje, upozorňuje na mimořádné přírodovědné hodnoty tohoto území a jeho nedotčenost plynoucí z nepřístupnosti příslušné pohraniční zóny. Tyto skutečnosti důrazně připomíná i bezprostředně po zrušení hraniční zóny a iniciuje vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Souběžně zde organizuje se svými žáky komplexní přírodovědný výzkum, díky němuž se Podyjí stává jednou z nejdokonaleji prozkoumaných oblastí našeho území. Od počátku působí jako předseda poradního sboru CHKO a národního parku, který je v návaznosti na výstupy výzkumných aktivit a výsledky přes-hraniční spolupráce vyhlášen v roce 1991. 

Vladimír Hanák byl v rámci zimního sčítání netopýrů v Ledových slujích u Vranova nad Dyjí přítomen nálezu historického džbánu v jedné z podzemních prostor. Kromě prof. Hanáka je na snímku Petr Lazárek (uprostřed) a Martin Mahr, oba ze strážní služby NP Podyjí. 28. ledna 1993.   Foto Antonín Reiter

Z Podyjí do světa vědy

Pro Hanáka byla oblast Podyjí do značné míry srdeční záležitostí. Narodil se ve Znojmě 31. 3. 1931. Zde prožil své dětství v jehož rámci, jak s oblibou připomínal, tu 26. 10. 1938 viděl osobně na pár metrů Adolfa Hitlera při jeho triumfálním inspekci nově obsazených velkoněmeckých držav, z nichž je ovšem krátce poté Hanákova rodina vysídlena. Válečná léta prožil tak s rodiči a sourozenci u strýce v Horním Újezdu u Třebíče. Zde se rozvinul jeho soustředěný zájem o přírodní vědy, zprvu věnovaný ornitologickým tématům, jejichž výsledky již v závěru gymnaziálních let publikuje v renomovaném národním ornitologickém periodiku Sylvia. Na přírodovědeckou fakultu v Praze příchází tak jako zkušený ornitolog automaticky kooptovaný komunitou starších kolegů (Hanzák, Veselovký, Felix, Formánek...) kolem vůdčí osobnosti české ornitologie doc. Waltra Černého. Jeho hlavním mentorem se však stává prof. Julius Komárek, nejvýznamnější autorita české zoologie. Komárek, prozíravě organizující příští rozvoj svého oboru, nového žáka, se zřetelem k jeho mimořádným dispozicím, důsledně směruje k výzkumu drobných savců – skupiny, které není v evropském měřítku věnována takřka žádná pozornost. Vladimír tuto výzvu přijímá s plným nasazením – vedle diplomového projektu o biologii myši domácí podniká samostatné odchytové akce v jižních Čechách, šumavském a krkonošském pohraničí, přinášející řadu tehdy nečekaných objevů. Od třetího roku studia se fakticky stává Komárkovým asistentem, vede praktickou výuku mladších ročníků, organizuje jejich terénní výzkumné exkurze apod. a již v závěru studia je zaměstnán jako odborný asistent zoologického ústavu PřF UK, kde působí po celou dobu své více než půlstoletí trvající akademické kariéry. 

Za tajemstvím netopýrů

Spolu s jedním z prvních svých žáků, Jiřím Gaislerem, soustředí již na počátku 50. let svou výzkumnou pozornost na vůbec nejméně známou skupinu savců – netopýry. Zahajuje velkoryse pojatý program kroužkování netopýrů kombinovaný s podrobným studiem rozšíření a biologie těchto savců, buduje rozsáhlý sbírkový aparát pro podrobné srovnávací a taxonomické analýzy, navazuje živou spolupráci s tehdy dosud jen velmi nepočetným okruhem podobně zaměřených zahraničních kolegů. V neposlední řadě pak k této problematice při-tahuje i řadu dalších kolegů a žáků, takže již v polovině 50. let se zde netopýři stávají předmětem mimořádně komplexního výzkumného zájmu. Souběžně s aktivitami na domácí půdě obrací Vladimír svou pozornost k výzkumu netopýrů v různých tehdy dostupných exotických destinacích. Pořádá výzkumné expedice do Albánie, Bulharska, sovětské střední Asie, Zakavkazí, publikuje první souborné přehledy netopýřích faun těchto oblastí a taxonomické revize různých nejméně známých forem palearktické fauny, zohledňující nově získané do-klady i výsledky zevrubných revizí zahraničních sbírkových fondů. Pilotní výsledky kritického přehodnocení taxonomického a distribučního statutu většiny druhů západopalearktické netopýří fauny shrnuje r. 1960 ve své monumentální, bohužel nepublikované, disertační práci. Jako jeden z prvních otevírá zde problematiku kryptické proměnlivosti a rozebírá možnosti metodických inovací na tomto poli. Exemplárním výstupem tu je zejména objev samostatného druhového postavení podvojných forem Plecotus auritus a Plecotus austriacus, s demonstrací specifik jejich distribučního statutu a biologických odlišností, nebo rozbory složité situace druhového komplexu Myotis mystacinus, je-
muž později věnuje sérii samostatných sdělení včetně objevu dalšího kryptického druhu Myotis brandtii. 

Na počátku 60. let organizuje první celostátní konferenci o výzkumu savců – předobraz dnešních Zoologických dnů, publikuje obsáhlá shrnutí výsledků kroužkování netopýrů, moderní monografické přehledy savčí fauny Československa a řadu dílčích studií týkajících se nejrůznějších témat biologie savců a biogeografie naší fauny. 

Těžištěm Hanákova zájmu zůstávají však netopýři a lze bez nadsázky konstatovat, že – do značné míry právě jeho zásluhou – se během 60. let tehdejší Československo stává ve výzkumu netopýrů světovou velmocí. Neudivuje, že právě sem byla – z inciativy Hanáka a Gaislera – za mimořádného mezinárodního zájmu svolána první světová konference o výzkumu těchto savců, počátek dodnes pokračující konferenční série tradičně představující pilířová setkání oboru. Konference se uskutečnila počátkem září 1968, bohužel ve velmi omezeném rozsahu. Invaze vojsk Varšavské smlouvy s následnými desetiletími „normalizace“ zasáhla ostatně do Hanákova života i v jiných směrech. 

V dobách temna

Hanákovo přímočaré vystupování, neskrývající jeho kritický pohled na nastálé změny a morální veletoče leckterých kolegů, stejně jako nekompromisní smysl pro spravedlnost a skutečnou povahu věcí se staly terčem pro nejednoho z tehdejších mocných. Opakované snahy o Hanákovo vyloučení z fakulty se sice podařilo odvrátit, byl ovšem zbaven všech vědeckých i pedagogických funkcí, formálně zařazen jako vědecký asistent bez možnosti publikovat a působit v pedagogickém procesu. 
Nehledě na to, Hanák pokračuje i v temných dobách „normalizace“ v nastartovaných výzkumných projektech, průběžně je rozvíjí aktuálními metodickými inovacemi a živými kontakty s děním v zahraničí. Radikálně modernizuje profilující kurzy zoologického studia i systém terénních exkurzí, vede četné diplomové práce a organizuje velkorysé programy detailního terénního výzkumu nejméně známých území bývalého Československa, do nichž zapojuje studenty nastupujících generací. 
V roce 1969 zahajuje s Jiřím Gaislerem a autorem těchto řádek standardizovaný monitoring netopýřích zimovišť, projekt zahrnující nyní na území naší republiky a Slovenska téměř 1500 lokalit s datovým aparátem, který nemá v Evropě obdoby. 

Vladimír Hanák byl iniciátorem a prvním koordinátorem dlouhodobého projektu sledování netopýrů na Ledových slujích, který zahájil už v říjnu 1991. Na lokalitu se rád vracel i dlouho poté, co monitoring předal svým následovníkům. Ledové sluje, 3. září 2009.   Foto Antonín Reiter

Velký učitel

Navzdory dusnému ovzduší normalizace dokázal Hanák svým osobním působením demonstrovat smysl praktické přírodovědy i potenciál morální autonomie a intelektuální svobody akademického prostředí. Neudivuje, že pro nejednoho ze zoologů nastupujících generací a drtivou část zájemců o výzkum savců bylo setkání s Vladimírem klíčovým iniciačním impulzem oborového směřování a vlastního intelek-tuálního rozvoje. Nezanedbatelným momentem těchto skutečnosti nebyl pouze brilantní intelekt a hluboký vhled do povahy přírodních procesů a cest jejich poznávání či bytostná kultivovanost Hanákova vstupování ale v první řadě jeho fenomenální charisma. Jeho jádrovou komponentou byla nejspíše samozřejmost, s jakou tyto kvality snoubil s lidsky bohatým a všestranně vyváženým postojem k sobě samému i svému okolí, s hlubokým pochopením pro nejrůznější peripetie kolotání života a velkorysým nadhledem v jejich hodnocení. Možná již proto byly společné exkurze i každé setkání s Vladimírem zážitkem životní pohody, kdy i nejrůznější strázně a nepřízně osudu se prismatem jeho neodolatelného humoru stávají vítaným zpestřením poznávání skutečné povahy jsoucího. 

Hanákův přínos ke kultivaci akademického prostředí přírodovědcké fakulty byl plně doceněn s příchodem sametové revoluce. Hanák byl zvolen proděkanem zodpovědným za reformu biologické sekce a vědeckého výzkumu fakulty, obratem se habilitoval a podstatně přispěl k rychlé a mimořádně kultivované transformaci fakulty na moderní vědecko-pedagogickou instituci. Související administrativní povinnosti stejně jako četné sekulární pocty, jichž se v následujícím období Hanákovi dostalo, nebyly ovšem tím, po čem by Vladimír toužil. Po vyřešení naléhavých úkolů se vzdává všech funkcí a v neztenčené intenzitě se pouští do série nejrůznějších terénních výzkumů a přírodovědných aktivit, 
přitahujících jeho zájem. 

Hanák vychovaval nepřeberné množství žáků a následovníků, řada z nich působí dosud v nejrůznějších oblastech ochrany přírody, mnozí se stali špičkovými přírodovědci mezinárodního věhlasu. Hanákovy zásluhy o světový rozvoj výzkumu savců byly v roce 2021 oceněny nejvyšší poctou oboru – čestným členstvím American Society of Mammalogists, jehož se od roku 1919 dostalo pouze 98 vědeckým osobnostem. 

Pro generace českých přírodovědců se stala Hanákova fenomenální, široce vzdělaná a lidsky bohatá osobnost nezapomenutelným inspiračním příkladem, zosobněním toho, jak lze přirozený zájem o přírodu bezbolestně skloubit s plnohodnotným poznáním povahy světa, osobním uspokojením a oprávněným pocitem naplněného života. Pro všechny, kdo měli štěstí s Vladimírem se osobně setkat, je jeho odchod velmi bolestnou ztrátou. Jeho životní moudrost, velkorysost i fenomenální smysl pro humor a radost ze života nelze zapomenout. Bude nám velmi chybět.    ■

- - - 

Titulní foto: Profesor Vladimír Hanák.   Foto archiv Ivana Horáčka