Ochrana přírody 4/2026 — 27. 8. 2026 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Odešel Jan Hora
Není to tak dávno, co jsme si připomněli kulaté životní jubileum, konkrétně osmdesátiny, Jana Hory (viz Ochrana přírody, 80, 4, vii-ix, 2025). Muže, jenž v Československu a v České republice jako špičkový odborník a současně zkušený praktik víc než významně ovlivnil hned dva obory, ornitologii a ochranu přírody. Považoval je totiž za spojité nádoby. Jako výlučný perfekcionista s lidskou tváří požadoval od ostatních to samé co od sebe – co nejlépe odvedenou a včas odevzdanou jakoukoli práci.
Dne 12. června 2026 přišla hodně smutná zpráva – Honza nás opustil. I přes nemalé potíže pracoval s obvyklým úsilím, pokud to bylo jen trochu možné. Ještě koncem ledna mne oslovil, zda bych pro číslo zdařilého časopisu České společnosti ornitologické Ptačí svět věnované stému výročí založení ČSO napsal článek o výzkumu a ochraně avifauny na našem území ještě před jejím vznikem. Současně přislíbil, že pro tento účel poskytne vhodné podklady ze svého bohatého archivu. A skutečně. Zejména v nočních hodinách přistávaly v elektronické poště mé maličkosti naskenované rozmanité dokumenty a pozoruhodné články z doby před rokem 1926. Začátkem dubna se ale Honza náhle odmlčel.
Pokud bychom chtěli Jana Horu stručně charakterizovat, tak snad nebude nemístné jej nazvat v nejlepším smyslu tahounem. Vše dělal s ohromným, na odiv nedávaným nasazením. Jeho skonem jako bychom najednou přišli o několik osobností najednou. Stal se influencerem, aniž by na sociální sítě umístil jediné video.
Jistě nebudeme jediní, jestliže si posteskneme, že obdobné persony s mezinárodním přesahem potřebuje jak terénní a aplikovaná ornitologie, tak ochrana přírody jako sůl. ■
- - - -
Úvodní foto: Před stanicí ČSO na Velkém Tisém na Třeboňsku, zleva Bohuslav Kloubec, Jan Hora a Jiří Bureš v roce 2006. Foto Josef Hlásek
- - - -