Výzkum a dokumentace

Autoři si kladou za cíl seznámit čtenáře s novým institutem v rámci stavebního zákona, jehož účelem je standardizace a povinnost poskytování relevantních informací odpovědnými subjekty jako podkladů pro tvorbu územně-plánovací dokumentace (ÚPD). Důraz je kladen na výčet informací poskytovaných v rámci ochrany přírody, které se tak stávají nedílnou součástí ÚPD, a problémy při plnění této povinnosti ze strany poskytovatele.

Za co mohou taxonomové

Pokud jsou některé druhy rostlin či skupiny v květeně ČR taxonomicky obtížné, potom u živočichů, a hmyzu zvláště, je situace nesrovnatelně komplikovanější. Důvodem je několikanásobně větší druhová bohatost živočichů, v mnoha ohledech i obtížnost jejich studia a v neposlední řadě nízká atraktivita některých skupin. To způsobuje, že některé skupiny živočichů jsou jen velmi málo studovány.

Kroužkování jako základní metoda výzkumu ptačí migrace

Když v roce 1899 označil dánský středoškolský profesor H. C. Mortensen pár špačků lehkými hliníkovými kroužky se svou adresou a unikátním číselným kódem jistě netušil, že tato metoda výzkumu přetrvá v podstatě v nezměněné podobě více než 100 let a navíc se široce rozšíří po celém světě. První národní kroužkovací centrály (profesionální pracoviště koordinující kroužkování a vědecky zhodnocující jeho výsledky) začaly vznikat krátce po Mortensenových pionýrských krocích; do roku 1930 již existovaly téměř ve všech evropských zemích a kroužkování se rozšířilo i mimo evropský kontinent.

Přes celkově nepříznivou situaci velevruba tupého (Unio crassus) v České republice přežívají v našich vodních tocích i některé poměrně početné populace. Pozoruhodná a dosud téměř neznámá je metapopulace vázaná na řeku Bečvu.

Velevrub tupý (Unio crassus) je druhem velkého mlže, který byl spolu s perlorodkou říční (Margaritifera margaritifera) zařazen Evropským programem pro sladké vody (European freshwater program, WWF, 2000) mezi 15 klíčových taxonů, na které je potřeba zaměřit ochranu. Důvodem je, že tyto dva vymírající druhy symbolizují svou vazbou na rybí hostitele ekologickou spojitost mezi různými skupinami vodních organismů. Kromě vysokých nároků na jakost vody upozorňují také na zásadní význam sedimentu a říčního dna pro vodní ekosystém. Velcí mlži tak zprostředkovávají komplexní pohled na sladkovodní ekosystém a jsou vynikajícími indikačními druhy a současně také výborným vzdělávacím prostředkem (Bachmann 2000).

Endemit, těší mě

Termín endemit je v ochranářském slovníku skloňován poměrně často. Označují se tak taxony, které jsou vázány k určité oblasti, mimo kterou se nikde jinde přirozeně nevyskytují. Tuto definici osvětlují následující příklady. Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) je evropským endemitem, neboť se vyskytuje jen na tomto kontinentě.

Královédvorská zoo se na podzim roku 2008 rozhodla vyvézt několik jedinců severního poddruhu nosorožce tuponosého do Afriky. Tento záměr, který se týká pěti nosorožců z celkových osmi chovaných v lidské péči, má však z řad odborné veřejnosti své zastánce i odpůrce. Především kvůli názorové neshodě mezi odborníky a celkové náročnosti projektu byla situace kolem chystaného přesunu zvířat několikrát medializována (např. ČT: pořad Nedej se, vysílaný 5. 9. 2008 a 11. 2. 2009, Ekolist: článek Nosorožci na hraně zániku – Zoo Dvůr Králové chce svoje nejvzácnější zvířata převézt do Afriky 7. 10. 2008).

V posledních letech můžeme být svědky stále častějších nálezů zlatohlávka tmavého (Oxythyrea funesta), známého též jako skvrnitého či pod starším názvem běloskvrnce tečkovaného, vrubounovitého brouka z podčeledi zlatohlávků (Scarabaeidae: Cetoniinae) v rozmanitých stanovištích naší kulturní krajiny.

Přestože je orel královský zařazen v Příloze I Směrnice o ptácích a poslední červený seznam ptáků (IUCN 2008) jej řadí mezi celosvětově ohrožené druhy v kategorii VU (vulnerable – zranitelný), není bohužel uveden v příloze č. III vyhlášky č. 395/1992 Sb., a není tedy zvláště chráněných druhem živočicha ve smyslu § 48 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Není tedy ani předmětem ochrany v Ptačí oblasti Soutok – Tvrdonicko, v níž byl od roku 1998 zaznamenán jeho výskyt. Z toho nepochybně vyplývají jistá úskalí pro zabezpečení účinné ochrany tohoto druhu.