Jiří Bělohoubek

Krajina, která nemá ve střední Evropě obdoby. Siluety kuželovitých vrchů, které se jako memento třetihorní vulkanické činnosti a následné eroze zvedají z úrodné roviny kolem Labe, letos slaví významné jubileum. Je tomu přesně půl století, kdy byla oficiálně vyhlášena chráněná krajinná oblast České středohoří.

Toto padesátileté výročí je především jedinečnou příležitostí k zamyšlení nad tím, v jakém stavu a s jakými hodnotami převezmou tuto unikátní, druhově bohatou „zahradu Čech“ další generace.

Použití čím dál dokonalejších bezpilotních prostředků – dronů – přináší v poslední době nové, mnohdy nečekané aplikace v řadě oborů lidské činnosti. Drony využívají filmaři, záchranáři, vojáci i policisté, jsou využívány při měření v lomech i na stavbách. V poslední době se také objevují úvahy o využití dronů při monitorování stavu ovzduší nebo při expresním doručování zásilek. Ani ochrana přírody nezůstává stranou.

Téměř kontinuální zmenšování populace hvozdíku písečného českého (Dianthus arenariussubsp. bohemicus)od počátku 20. století dospělo koncem 90. let do stavu, kdy bylo v národní přírodní památce (NPP) Kleneč přibližně 200 starých trsů hvozdíku písečného českého, na druhé uměle založené lokalitě Na Kamenici u Kyškovic se dochoval jediný trs z výsadby z roku 1987 a nové semenáčky nebyly ani na jedné lokalitě pozorovány. Udržení endemického hvozdíku v české květeně se tak zdálo přinejmenším nejisté. V roce 1999 se však podařilo uskutečnit nebývalý managementový zásah – masivní mechanizované stržení drnu v NPP Kleneč (více viz článek v Ochraně přírody, 61:208-212). Tento zásah znamenal zlom v ochraně tohoto druhu. Hvozdík se na obnaženou písčinu začal spontánně šířit a cesta k záchraně tohoto druhu se otevřela.