Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2010 — 22. 6. 2010 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Nové poznatky o výskytu mechu šikouška zeleného

autoři: Magda Zmrhalová, Štěpán Koval, Eva Holá

Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) je epixylický mech rostoucí na vlhké tlející dřevní hmotě v určitém stadiu rozkladu. Roste na zetlelých padlých kmenech i drobných úlomcích dřeva, ztrouchnivělých pařezech i větvích většinou smrků či jedlí, méně často i některých listnatých dřevin.

Je to mech s nepatrným, značně redukovaným krátkověkým gametoforem (vlastní zelenou rostlinkou) vyrůstajícím na vytrvalém protonematu (prvoklíčku). Listy jsou velmi drobné, v době tvorby sporofytu (štětu a tobolky) již většinou zcela chybí a mění se na řasám podobná vlákna. Tento druh je tedy pouhým okem viditelný pouze ve fázi sporofytu, který je tvořen relativně velkou tobolkou a silným, červenohnědým, bradavičnatým, asi 1 cm vysokým štětem. Tobolka je v mládí zelená a vzpřímená, oválná, v dospělosti až 1 cm dlouhá, později žlutohnědá, šikmo nachýlená, ve svrchní části zploštělá. Ve stáří se svrchní vrstva tobolky postupně loupe, nakonec se zcela rozpadá a zůstává jen štět, který na místě přetrvává i více let.

Šikoušek zelený je v celé Evropě považován za vzácný, je řazen mezi zranitelné až ohrožené druhy a je sledován v rámci monitoringu evropsky významných druhů. V České republice patří mezi silně ohrožené druhy (EN) a jeho výskyt je historicky uváděn z přibližně 70 lokalit (viz Soldán 1992), v letech 2001–2008 byl u nás zaznamenán na 41 lokalitách.

Monitoring v roce 2009 a nové informace o výskytu

V roce 2009 byl prováděn monitoring výskytu šikouška zeleného v CHKO Jeseníky s cílem zjistit recentní stav jeho výskytu, ověřit známé a historické lokality a zároveň prohloubit znalosti o biologii a ekologii tohoto druhu. Přitom byla učiněna nová a zajímavá zjištění o jeho rozšíření.

Kromě monitoringu zadaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR na konkrétních lokalitách byly prozkoumány také další náhodně i cíleně vybrané lokality se záměrem získat rámcový přehled o rozšíření šikouška zeleného na celém území CHKO Jeseníky. Byly sledovány především dříve opomíjené biotopy – různé typy lesních porostů včetně kulturních smrčin, lokality s různou vzdušnou vlhkostí apod. Terénní průzkum byl založen na detailní znalosti a rozpoznání všech vývojových stadií sporofytu šikouška zeleného a jeho následném vyhledávání na všech možných formách vlhké dřevní hmoty v různém stadiu rozkladu. Průzkum probíhal od začátku května do poloviny listopadu roku 2009. Převážná většina lokalit však byla navštívena až během podzimu, kdy je nejoptimálnější období pro výskyt více generací sporofytu šikouška zeleného. V tuto dobu již vyrůstají mladí jedinci a starší (loňské) tobolky často ještě nejsou zcela rozpadlé.

Výsledkem monitoringu je zjištění, že šikoušek zelený je na území CHKO Jeseníky i v jeho okolí mnohem častější mech, než bylo dosud známo. V roce 2009 byl zjištěn celkem na 45 lokalitách, z nichž 37 je nových (na území CHKO leží 35 lokalit, mimo území CHKO 10 lokalit). Byl nalezen na všech historicky známých lokalitách a potvrzen na osmi z deseti lokalit monitorovaných v letech 2000–2008. Byl zjištěn prakticky v celé Jesenické oblasti, tj. kromě Hrubého Jeseníku také v pohoří Králického Sněžníku, Rychlebských horách, Nízkém Jeseníku, Hanušovické, Zlatohorské a Zábřežské vrchovině. Tento mech byl dosud považován za bio­indikátor přirozených horských smíšených lesů a klimaxových smrčin. Těžištěm jeho výskytu v CHKO Jeseníky jsou však smrkové či smíšené lesy převážně v rozmezí nadmořských výšek 500–900 m, většinou typické kulturní smrčiny s vhodnými vlhkostními poměry a s dostatečným množstvím tlejícího dřeva. Roste prakticky všude tam, kde má dostatek vhodného substrátu a vlhkosti. Často byl nalézán i na antropicky pozměněných lokalitách, např. na drobných úlomcích dřeva zbylých po těžbě, na pařezech při kraji lesních cest, na hromadě větví v typické kulturní smrčině nedaleko silnice i na tlející kládě poblíž budovy bývalého muničního skladu v opuštěném vojenském prostoru. Naopak ve vyšších polohách a klimaxových smrčinách je jeho výskyt spíše ojedinělý. Šikoušek zelený byl v minulých letech vyhledáván především v okolí potoků, avšak ukázalo se, že ani bezprostřední přítomnost vodního toku k životu nutně nepotřebuje. Na většině lokalit bylo nalezeno více generací (juvenilní jedinci, „loňské“ sporogony i štěty z dřívějších let), což potvrzuje, že populace na těchto lokalitách existují již více let. Tento fakt částečně vyvrací i možnou domněnku, že by nárůst počtu lokalit šikouška zeleného v roce 2009 byl fenoménem posledního roku či posledních několika let. Spíše byl dosud na určitém typu lokalit přehlížen, jinými slovy – roste hlavně tam, kde ho dosud nikdo nehledal. Na základě těchto zjištění předpokládáme, že i jinde v ČR bude na vhodných stanovištích jeho rozšíření podobné jako v námi prozkoumané oblasti, proto v roce 2010 plánujeme alespoň rámcově přezkoumat recentní rozšíření šikouška zeleného i v jiných oblastech ČR a současně chceme na vytipovaných lokalitách dále sledovat biologii druhu a jeho ekologické nároky.

Osobní zkušenost monitorovatelů může mít stěžejní význam pro úspěšné zjišťování výskytu šikouška zeleného, což potvrzují i novější výsledky monitoringu v některých dalších evropských státech. K podobným výsledkům dospěli bryologové při monitorování tohoto mechu např. v Norsku v roce 2002, kdy zjistili zhruba dvojnásobné množství lokalit šikouška zeleného ve srovnání s rokem 2001 (Rosok O. & al. 2005).

Rozšíření šikouška zeleného (Buxbaumia viridis) v ČR

Závěrem

Šikoušek zelený, dosud v celém svém areá­lu považovaný za vzácný, se v CHKO Jeseníky na vhodných biotopech vyskytuje prakticky rovnoměrně po celém jeho území, lze ho zde tedy v podstatě považovat za relativně běžný druh. Pro jeho stabilní výskyt je všakbezpodmínečně nutný dostatek tlející dřevní hmoty v lesích. Její ponechání v hospodářských lesích je často diskutovaným tématem. Uvádí se, že na tlející dřevo je vázáno 30–40 % organismů, jejichž prostředím jsou lesní ekosystémy, a šikoušek zelený je také jedním z nich. Dostatek tlejícího dřeva má tedy bezesporu pozitivní vliv na biodiverzitu, a tím i na stabilitu lesních ekosystémů.

Poznatky zjištěné při monitoringu šikouška zeleného v CHKO Jeseníky jen potvrzují, že nejen v plánovaných bezzásahových územích, ale i v kulturních lesích obecně platí, že je důležité preferovat takové hospodářské zásahy, které kromě šetrného způsobu hospodaření zajistí v lesích i ponechání dřevní hmoty v dostatečném množství. V tomto duchu by měl být navrhován způsob managementu ochrany nejen tohoto mechu. Vzácné a ohrožené druhy rostlin i živočichů si svá stanoviště nevybírají podle lidmi vytvořených map či chráněných území, snaží se přežít všude tam, kde najdou vhodné podmínky k životu. Je na člověku, zda jim v tom bude bránit, či naopak pomáhat.

M. Zmrhalová pracuje ve Vlastivědném muzeu v Šumperku

Š. Koval je amatérský bryolog a fotograf mechorostů

E. Holá pracuje v AOPK ČR Praha, oddělení stavu sledování druhů a biotopů

LITERATURA

ROSOK O. & al. (2005): Ny kunnskap om gronnsko Buxbaumia viridisgjennom storskalaregistreringer. New knowledge about Buxbaumia viridisthrough large-scale registrations. – Blyttia 63: 38-46. – SOLDÁN Z. (1992): Buxbaumia viridis. – A Candidate of „Red Lists“ of Bryophytes. – Bryonora 9: 40-44.