Výzkum a dokumentace

V České republice, stejně jako v celé střední Evropě, dochází v posledních zhruba 20 letech k bezprecedentním gradacím lýkožrouta smrkového, následovaných plošným odumíráním smrkových výsadeb (především) v níže položených oblastech. První vlnu novodobé kalamity můžeme datovat již k roku 2003 (byla odstartována výrazným suchem), k výraznějším gradacím pak dochází po r. 2015 (opět důsledek velmi horkého a suchého léta). Tato nejsilnější vlna začala na severní Moravě, kde hromadné odumírání suchem oslabených a následně kůrovcem napadených stromů započalo nejdříve. V následujících letech se pak vlna šíří napříč republikou západním směrem. Na Českomoravské vrchovině byla situace nejdramatičtější kolem r. 2021, v následujících letech pak již kalamita pozvolna ustupuje.

Během let 2023 a 2024 proběhlo dendrologické hodnocení 125 vyhlášených památných stromů (162 jedinců) na území CHKO České středohoří. K zadání externího hodnocení Správa CHKO České středohoří přistoupila z důvodu potřeby objektivně v jeden čas, resp. dokonce ve dvou ročních obdobích, zhodnotit stromy odborníkem, jakým regionální pracoviště momentálně nedisponuje, za účelem navržení pěstebních cílů a prioritizace opatření. Došlo k revizi současné dokumentace a byl vypracován plán péče na příštích 10 let. Výstup z projektu také předkládá možné softwarové řešení na plánování a strukturu kontrol stromů.

V loňském roce byla dokončena realizace projektu „Funkční NIVA“ (TAČR SS05010134), jehož cílem bylo vyvinout ucelený metodický postup pro vyhodnocení kvality ekosystémových funkcí (služeb) poskytovaných údolními nivami. V projektu byly hodnoceny vybrané ekosystémové funkce pomocí souboru specifických indikátorů, přičemž klíčovým výstupem je informace o míře plnění ekologicko-stabilizační funkce, která je zde vnímána jako zastřešující pojem pro jednotlivé ekosystémové funkce. Projekt svými výstupy cílí zejména na uživatele z řad zástupců orgánů ochrany přírody a krajiny, kteří se v praxi setkávají s problematikou antropogenní degradace údolních niv a určováním limitů využívání těchto ekosystémů.

Krajina na soutoku řek Moravy a Dyje je v mnoha ohledech unikátní. Je jedinečným a ve střední Evropě největším komplexem lužních lesů, mokřadů a nivních luk vysoké přírodní hodnoty. Současně je území významnou historickou kulturní krajinou. Jako komponovaná krajina staletí formovaná aktivitami rodu Liechtensteinů byla v roce 1996 zapsána pod názvem kulturní krajina Lednicko-valtický areál na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Území se vyznačuje vysokou koncentrací přírodních, kulturně-historických a estetických hodnot, z nichž mnohé mají evropský nebo světový význam. S ohledem na potřebu zvýšené ochrany území vyhlásila letos vláda České republiky toto území jako chráněnou krajinnou oblast Soutok.

Pstruh obecný patří k významným původním druhům našich vod. Vyskytuje se v horských a podhorských tocích a je vyhledávaným druhem sportovních rybářů. Bohužel však stále dochází k jeho vysazování bez zřetele na geografický původ. Proto je nyní většina populací v ČR tvořena směsí jedinců pocházejících z různých areálů. Původní, adaptované populace se tak stávají vzácností a je nezbytné jejich nalezení a nastavení efektivních opatření k jejich ochraně. Představujeme proto studii, která zhodnocuje současný genetický stav populací pstruha obecného na území CHKO Brdy a pokládá si otázku: A co dál?

Lužní lesy v údolní nivě na soutoku řek Moravy a Dyje (dále jen Soutok) patří mezi významné komplexy přírodě blízkých lužních lesů a nivních luk v České republice. Území je známé nálezy velmi vzácných druhů hub, které zde mají často jedinou lokalitu u nás. Druhová skladba hub a jejich společenstva v lužních lesích představují určitý standard, se kterým se nálezy z jiných oblastí lužních lesů nížinných řek porovnávají: Litovelské Pomoraví, zbytky lužních lesů v Polabí a v Poodří. V souvislosti se snahami o vyhlášení území na Soutoku jako chráněnou krajinnou oblast zde byl v letech 2021–2023 realizován projekt Monitoring biodiverzity a ekologických změn lužních lesů a luk v oblasti soutoku řek Dyje a Moravy finančně podpořený Grantovou službou Lesů České republiky, s. p. Předložený text a jeho části jsou součástí výstupu projektu a bude podrobněji prezentován v připravované knize Ekologické změny a biodiverzita lužní krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje.

Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae) patří mezi neparazitické, potamodromní druhy mihulí. Spolu s běžnější mihulí potoční (Lampetra planeri) náleží k jediným dvěma druhům recentně se vyskytujícím na území ČR. Od počátku svého objevení v roce 1968 je druh znám z jediné lokality, kterou je Račí potok (zvaný též Račinka) u Velkých Losin na Šumpersku (Kux 1969). Mihule ukrajinská po právu patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny, je chráněna na národní i unijní úrovni. EVL Račinka (CZ0713004) byla zařazena do národního seznamu lokalit soustavy Natura 2000 právě pro ochranu této vzácné mihule. Od roku 2017 je realizován AOPK ČR regionální akční plán (RAP) pro mihuli ukrajinskou.

Kruhatka Matthioliho moravská (Cortusa matthioli subsp. moravica) je glaciální relikt, který se na území České republiky vyskytuje pouze na jediném místě, a to na severovýchodní stěně propasti Macocha v CHKO Moravský kras v NPR Vývěry Punkvy. Dlouhodobou existenci tohoto horského druhu zde umožňuje chladné a vlhké mikroklima propasti napojené na jeskynní systém na říčce Punkvě. Vlastní lokalita je přístupná pouze pomocí horolezecké techniky v extrémně obtížném terénu, proto po dlouhou dobu nebyla k dispozici přesná data, která by umožnila opakovaný monitoring a sledování populační dynamiky tohoto druhu.

Z české krajiny mizí takřka bez povšimnutí jeden z tradičních a z biologického hlediska velmi cenných biotopů – vřesoviště. Náš nedávný výzkum ve shodě s celoevropským bádáním ukázal podstatu proměn, kterými tato oligotrofní stanoviště procházejí (Peksa et al. 2024 – Zprávy ČBS). Degradace vřesovišť je velmi rychlá a nezpůsobují ji primárně globální změny, ale především absence obhospodařování. Jejich nadějí by mohla být území pod elektrovody, ovšem pouze pokud budou udržována vhodným způsobem.

Ve Státním programu ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020–2025 (SPOPK) najdeme ekosystémové služby (ES) jako jeden z průřezových cílů a nástrojů pod bodem 3.2. Konkrétně má dojít k zavedení hodnocení ES a jeho začlenění do rozhodování při péči o ekosystémy včetně jejich užívání. Opatření, která mají dosažení tohoto cíle zajistit, zahrnují hodnocení ES na celostátní úrovni, určení rozhodovacích procesů a popis vhodných způsobů využití výstupů hodnocení ES, zvýšení povědomí o ES formou vzdělávání subjektů mj. v oblasti plánování a veřejné správy a také rozšíření výstupů hodnocení ES i do rozhodovacích procesů jiných rezortů. Mnoho cílů spojených s ES bychom našli i v Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu, který se zase zavazuje vytvořit systém oceňování a hodnocení zásadních ES a zasadit ho do tvorby politik a legislativy na celostátní i regionální úrovni.