Výzkum a dokumentace

I to je možné. Počítačové modelování nám tetřívka sice nezachrání, ale jeho výstupy mohou významně pomoci při plánování různých praktických opatření v terénu, při regulaci návštěvnosti v rizikových lokalitách i při výchově návštěvníků. Při studiu ekologických nároků (nejen) živočišných druhů se významně uplatňuje habitatové modelování, které využívá možností geoinformačních technologií, dat dálkového průzkumu Země a pokročilých metod prostorové analýzy (např. Hirzel & Le Lay 2008, Elith & Leathwick 2009). Tyto metody, technologie a data umožňují rozsáhlé analýzy vztahů mezi výskytem zájmových druhů a relevantními faktory prostředí (např. Franklin 2010, Guisan et al. 2017). Běžným přístupem je modelování aktuálního nebo potenciálního výskytu druhů (např. Thuiller et al. 2004, Hirzel et al. 2006, Basille et al. 2008), cílem pak stanovení potenciálu krajiny pro jejich trvalý či přechodný výskyt a zhodnocení významu jednotlivých faktorů prostředí pro jejich prostorové rozšíření. Habitatové modelování tak v současnosti patří mezi hojně využívané přístupy ochranářské biologie (např. Huck et al. 2010, Basille et al. 2013, Guisan et al. 2013).

Zajišťování migračního zprůchodnění vodních toků ČR je v podmínkách ČR realizováno nejčastěji stavbou rybích přechodů. Hodnocení účinnosti takto realizovaných opatření je základní nezbytnou zpětnou vazbou a vyjádřením ne/dosažení stanovených cílů. Od dřívější prosté evidence počtu realizovaných staveb nebo prostého vyjádření „zprostupnění“ počtu ř. km vodního toku, které pracovali čistě technicky s dostupnými daty, nastal postupný posun k biologickému hodnocení rybích přechodů. Tedy k možnosti určit skutečné podíly z potenciálně migrujících společenstev ryb resp. stanovit procenta úspěšnosti skutečně migrujících ryb. Vydaná metodika AOPK ČR – Biologické hodnocení rybích přechodů poskytuje ucelený informační zdroj a rámce, stanovuje okrajové podmínky, pro provádění monitoringu i interpretaci výsledků v rámci standardizovaného prostředí hodnocení.

Uvádí se, že upravenost vodních toků v ČR v 90. letech představovala 28,4 % z celkové délky, řádově tedy desítky tisíc kilometrů říční sítě. Aktuální optimistické cíle ČR jsou podle Strategie ochrany biologické rozmanitosti min. 300 km zrevitalizovaných nebo renaturovaných vodních toků za období 2016–2025. Stav vodních toků a jejich niv se tedy v morfologických ohledech od 90. let výrazněji nezlepšil. Sledování a zlepšování morfologického stavu vodních toků má v porovnání s biologickými a fyzikálně-chemickými složkami v ČR dlouhodobě méně významnou pozici. Jeho zlepšení má však kromě „estetického“ hlediska také nezpochybnitelný význam z hlediska zadržení vody v krajině, protipovodňové ochrany a řešení problémů sucha. Jedná se tedy o téma společensky aktuální.

Počet nejrůznějších vědeckých studií, strategií, koncepcí, programů, projektů i konkrétních opatření přímo v terénu zaměřených na vzájemné vztahy mezi změnami podnebí a tradičně chápanou biologickou rozmanitostí na jejích všech třech základních úrovních (geny, druhy, ekosystémy) se zejména od začátku nového tisíciletí exponenciálně zvyšuje. Někteří autoři dokonce hovoří o tom, že obrovský nárůst poznatků o tomto tématu vedl ke vzniku samostatného prudce se rozvíjejícího oboru – biologie změny podnebí (Newman et al. 2011, Hannah 2014). V následujících řádcích proto představíme jen značně omezený, navíc subjektivní výběr zákonitostí v této oblasti, které považujeme buď za významné, nebo zajímavé, v ideálním případě za obojí, přičemž bezprostředně navazujeme na předchozí rozsáhlejší rešerši (Plesník 2009a).

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a přeshraniční oblast Českosaského Švýcarska odjakživa patřili k sobě. Sokol je naším erbovním druhem a jen stěží bychom hledali lepší vlajkový druh pro tuto unikátní lesoskalní krajinu. Jeho pohnutá historie je více než symbolická. Druh hnízdící zde odedávna byl díky člověku přiveden až k vyhubení a poté, pracně a za velkého úsilí, znovu navrácen.

Když se řekne Českosaské Švýcarsko, každý si vybaví Pravčickou bránu, Hřensko nebo soutěsky říčky Kamenice. Lidé vnímají romantickou krásu zdejší pískovcové krajiny, jejíž základ vznikl již v období druhohor (v křídě, před přibližně 90 miliony let), kdy velkou část území Čech zalilo mělké moře. Mocné mořské uloženiny tvoří tzv. českou křídovou tabuli a dochovaly se dodnes jako kvádrové pískovce tvořící známá pískovcová města s množstvím skalních masivů, věží, úzkých roklí a roztodivných skalních útvarů. Reliéf Českosaského Švýcarska se od většiny ostatních pískovcových oblastí odlišuje svou mohutností, extrémní členitostí a velkou dynamikou reliéfu. Typickým příkladem může být hluboce zařízlé dno údolí Labe, které lemují vysoké skalní stěny.

Nepůvodní patogeny lesních dřevin stále více ovlivňují přírodu a krajinu ČR. Mezi nejvýznamnější invazní druhy se zásadním dopadem na složení, strukturu, fungování a biodiverzitu invadovaných lesních biotopů ČR, které se v nedávné době rozšířily na území ČR, patří např. voskovička jasanová či plíseň olšová. Plísně (r. Phytophthora) patří k nejvíce nebezpečným invazním organismům vůbec. Ve svém životním cyklu jsou vázány na vodu, což znamená, že primárně by jimi měla být ohrožena stanoviště s dostatkem vody. Nedávný výzkum však ukázal, že náchylná jsou i mezofilní lesní společenstva. A důkazem toho je jiný druh rodu Phytophthora – plíseň buková, která se šíří v biotopech bučin a stává se pro ně potenciálním vážným rizikem.

Od roku 2016 probíhá v jeskyních Moravského krasu epigrafický výzkum, na kterém se podílí Správa jeskyní České republiky, Univerzita Palackého v Olomouci a Ústav jaderné fyziky AVČR Praha. Již v loňském roce ukázaly překvapivé výsledky radiokarbonové analýzy některých uhlíkových kresebných stop v Kateřinské jeskyni pravěké stáří (cca 6300 let). Informoval o tom článek v OP 5/2019. Během podrobné dokumentace těchto objektů byly nalezeny další zajímavé skupiny čar a obrazců. Analýza jedné z nich určila ještě větší stáří, více než 7000 let.

Georeliéf tvoří základ přírodního bohatství našich nejvyšších hor, přičemž některé jeho formy jsou unikátní nejen ve středoevropském měřítku. Přestože se ve srovnání s živou přírodou na první pohled může její neživá složka zdát méně zranitelná, dosavadní zkušenost i vzrůstající tlak člověka naznačují, že i geomorfologické fenomény je v národním parku třeba cíleně chránit. Tím spíš, když je jejich poškození v naprosté většině případů nevratné a analogie znovuosídlení či reintrodukčních opatření jako u živočišných a rostlinných druhů zde nepřichází v úvahu. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma byl proto zahájen projekt, který má za cíl podrobně zinventarizovat všechny zdejší geomorfologické jevy a podpořit tak jejich budoucí ochranu.

Často se, zejména v zemědělské krajině, můžeme setkat s následky erozních procesů a transportu půdy do vodních toků a dále do rybníků a vodních nádrží. Jak správně posoudit aktuální stav povodí a nádrže a identifikovat zdroje znečištění? Pro návrhy ochranných opatření v krajině i přímo na tocích lze úspěšně propojit matematické modelování s geografickými informačními systémy, s dálkovým průzkumem Země a s fotogrammetrií. Pro průzkum lokality je vhodné využít archivní data leteckého snímkování a užitečné jsou i prostředky UAV (drony), a to jak pro získání přehledových snímků, tak pro fotogrammetrické zpracování ortofotomapy, případně podrobného modelu povrchu.