Právo v ochraně přírody

Postup v řízení o žádosti o povolení kácení při souběhu s jinými ochrannými režimy podle ZOPK, příp. postup při oznámení zamýšleného kácení podle § 8 odst. 2 zákona, pokud mohou být dotčeny jiné zájmy chráněné zákonem, je „normativním jazykem“ popsán v níže citovaném Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014). Autorka článku se jako členka pracovní skupiny k přípravě Metodického pokynu významným způsobem podílela na formulaci příslušných pasáží o „postupu při souběhu s jinými ochrannými režimy“. Protože si je vědoma, že dosavadní aplikační praxe měla zejména na tyto složitější právní otázky různé názory, pokusila se tímto článkem o jejich důkladnější vysvětlení.

Před deseti lety, v roce 2004, byl novelou zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) zaveden institut vyplácení finanční náhrady hospodářům (vlastníkům či nájemcům zemědělské půdy, lesních pozemků nebo rybníků s chovem ryb nebo vodní drůbeže) za ztížení hospodaření v důsledku omezení z důvodu ochrany přírody (tzv. újma). Újmu přiznává a vyplácí ze státního rozpočtu AOPK ČR (s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem, kde jsou kompetentní příslušné správy národních parků).

Nejčastějšími případy, kterými se zabývají správní soudy v rámci přezkoumávání zákonnosti správních rozhodnutí v oblasti ochrany přírody a krajiny, jsou rozhodnutí, kterými orgány ochrany přírody uložily pokutu za protiprávní jednání právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti podle § 88 ZOPK. V důsledku neexistence obecné právní úpravy správního trestání není pro orgány ochrany přírody snadné se v řadě otázek spojených s rozhodováním o odpovědností za protiprávní jednání a ukládání pokut orientovat.

Počínaje prvním lednem letošního roku vstoupila v účinnost rozsáhlá novela slovenského zákona o ochraně přírody a krajiny („zákon o ochrane prírody a krajiny č. 543/2002 Z. z. z 25. Júna 2002“). Novela nově definuje, mění či doplňuje celou řadu ustanovení zákona. Z důvodu zmírnění ochrany dřevin rostoucích mimo les, nedostatečné implementace evropského práva, neúplného postavení Státní ochrany přírody a zejména z důvodu přenesení kompetencí k vyhlašování a rušení chráněných území až na úroveň vlády, byla novela kritizována ze strany odborné veřejnosti a nevládních organizací.

Zákon o ochraně přírody a krajiny v § 70 upravuje účast občanů na ochraně přírody a krajiny prostřednictvím občanských sdružení. Ta mají právo za podmínek zákonem stanovených požadovat od příslušných orgánů státní správy informace a případně se zúčastnit rozhodovacích procesů, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. V důsledku rekodifikace soukromého práva však k 1. 1. 2014 všechna občanská sdružení zanikají. Na tuto změnu zákon o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) nezareagoval. Autoři v tomto článku uvádějí několik úvah o účasti občanů na rozhodovacích procesech, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny po zániku občanských sdružení.