Právo v ochraně přírody

Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), případně jiné druhy tohoto rodu, se stává poněkud problémovým „hitem“ poslední doby. Je stále snazší narazit na nabídky rozmnožovacího materiálu této rostliny (např. Oxytree, In Vitro 112, Shan-tong, Paulownia 9501, apod.). V okolních zemích (Maďarsko, Rumunsko) jsou již zakládány plantáže paulovnií. Nyní se i u nás objevují podnikatelské subjekty nabízející semena či sadbový materiál pro pěstování této rostliny a informace, že jde o velmi výhodný a zaručený způsob hospodaření.

Článek navazuje na stať v č. 5/2016 tohoto časopisu (Havelková), která se v obecné rovině zabývala zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a která nastínila výchozí principy a stěžejní body této nové úpravy jak z hlediska hmotněprávního, tak i procesního. V následujících řádcích si dovolím pokračovat konkrétnějším rozborem hmotněprávních aspektů této úpravy, jež se mohou dotknout výkonu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny a zároveň přináší určitou změnu oproti současnému stavu.

Jednou ze zajímavostí české ochrany přírody je její nejednotný přístup k zahraničním iniciativám a nástrojům. Některé tvrdošíjně opomíjíme, jiné až přehnaně oslavujeme, a to v obou případech často bez hlubší analýzy. Kde se v těchto pomyslných extrémech nachází koncept tzv. Zelené infrastruktury?

Ve dnech 24. 9. – 4. 10. 2016 proběhla v jihoafrickém Johannesburgu již 17. konference smluvních stran CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Jednalo se o doposud největší akci svého druhu, zúčastnilo se jí přes 3500 delegátů, zastoupeno bylo 158 vlád a jako pozorovatelé byla přítomna také řada zástupců nevládních a mezivládních organizací. Program konference zahrnoval 90 bodů a dalších 62 návrhů na změny v přílohách CITES, předložených 64 smluvními stranami. Českou republiku reprezentovala delegace složená ze zástupců Ministerstva životního prostředí (Ondřej Klouček, Barbora Hirschová), Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (Jindřiška Jelínková) a České inspekce životního prostředí (Pavla Říhová), vedená velvyslancem ČR v JAR Michalem Králem. Jednalo se o vůbec první konferenci CITES, kde EU mohla vystupovat jako smluvní strana Úmluvy s 28 hlasy. V následujících řádcích představíme některé změny v přílohách CITES odsouhlasené v Johannesburgu.

Cílem článku je pojednat o některých aspektech trestněprávní odpovědnosti a specifikách trestných činů proti životnímu prostředí a dále o aktuálním vývoji v této oblasti, přičemž bližší pozornost bude věnována trestnému činu neoprávněného nakládání s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.

Protiprávní jednání jak fyzických, tak i právnických osob může způsobit vznik ekologické újmy a současně v některých případech může také vzniknout škoda na majetku třetích osob. Jde o dva zcela odlišné instituty. Správné rozlišení obou institutů ještě nabyde na významu s novou úpravou správní odpovědnosti provedenou zákonem č. 250/2016 Sb., o přestupcích a řízení o nich. Zdá se, že nejen veřejnost, ale i někteří pracovníci orgánů ochrany přírody mají problémy ekologickou újmu a majetkovou škodu od sebe odlišit, proto se pokusím v tomto článku věc přehledně objasnit. Ekologickou újmou a majetkovou škodou se v nedávné době zabýval na základě dovolání i Nejvyšší soud ČR (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2466/2014 ze dne 30. 3. 2016).

Základní právní normy Evropské unie na ochranu přírody, jmenovitě směrnice č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, resp. její předchůdkyně č. 79/409/EHS (směrnice o ptácích, 1979), a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích, 1992), představuji z celé řady dobře známých důvodu bez nadsázky nejpropracovanější zákony na ochranu přírody, a to nejen na našem kontinentu.